Spolek Klimatická žaloba podal stížnost do Štrasburku, státu vyčítá pasivitu
Česko podle Klimatické žaloby stále nemá jasný plán na snížení emisí skleníkových plynů, neaktualizovalo Politiku ochrany klimatu, nestanovilo spravedlivý a vědecky podložený podíl na snížení emisí a cíl klimatické neutrality.
"Co v Česku fatálně chybí, je politická vůle prosadit účinná opatření, která by upřednostnila ochranu přírody a krajiny před zájmy velkých znečišťovatelů. Namísto toho jsme svědky neustálého odkládání zásadních rozhodnutí. Ve Štrasburku nebojujeme za paragrafy, ale za živou krajinu a zdravé prostředí pro nás všechny," doplnila radní spolku Klára Havlová.
České ministerstvo životního prostředí vedou od voleb Motoristé, nejprve jejich předseda Petr Macinka, od pondělka Igor Červený. "Chtěl bych uklidnit českou veřejnost a všechny běžné občany a sdělit jim, že pomyslně dnešním dnem skončila v ČR klimatická krize," uvedl Macinka po svém jmenování. Červený v pondělí řekl, že jeho strana ani vláda nepopírají klimatickou změnu. Považuje ale za zbytečné ji označovat jako klimatickou krizi. Dodal, že stát se musí na klimatickou změnu připravit, avšak racionálně.
ESLP se již podobným případem zabýval, když vyhověl stížnosti skupiny seniorek proti Švýcarsku. Na tento rozsudek navazuje i stížnost české Klimatické žaloby. ESLP podle právničky z expertní skupiny Frank Bold Laury Otýpkové stanovil, jaké jsou povinnosti státu v ochraně lidských práv před dopady změny klimatu.
"Státy musí přijmout závazný regulační rámec, stanovit cíle snižování emisí a klimatické neutrality založené na vědecky podložených metodách, a to v souladu s Pařížskou dohodou. Nic z toho Česká republika v současnosti neplní," uvedla Otýpková.
Český Ústavní soud při svém rozhodování nezpochybnil existenci člověkem vyvolané klimatické změny ani potřebu naléhavé reakce. Dospěl ale k závěru, že danému typu žaloby nemohl vyhovět. Zdůraznil, že tím neuzavřel cestu pro jiné typy žalob nebo budoucí klimatické spory. Poukázal na to, že v Česku momentálně neexistuje zákonná úprava, z níž by ministerstvům plynul závazek provádět konkrétní opatření. Ministerstva tedy nezanedbávají existující povinnost a nedopouštějí se nezákonného zásahu. Záleží na politicích, jakou právní úpravu přijmou a jaké povinnosti zákonem stanoví, zodpovědnost tedy leží na Parlamentu a vládě.
reklama
Dále čtěte |
Červený řekl, že nepopírá klimatickou změnu, chce ji ale řešit racionálně
Americká agentura EPA čelí žalobě kvůli otázce škodlivosti skleníkových plynů
Evropské uhlíkové vyrovnání zřejmě budou spravovat MŽP a celníciOnline diskuse
Všechny komentáře (5)
Slavomil Vinkler
24.2.2026 19:38Jiří Svoboda
24.2.2026 20:03 Reaguje na Slavomil VinklerPolitici s časově omezeným lokálním mandátem nejsou v postavení, které by umožňovalo tak komplexní problém rozumně řešit.
Petr Novotný
24.2.2026 20:202) česká republika snižuje emise CO2 a snižovat je bude v příštích 5 letech poměrně prudce , není tedy pravda že by vláda nedělala nic
3) vláda má i koncept, chce stavět nové jaderné bloky v Temelíně pro další snížení emisí CO2 , běží už výstavba 2 bloků v Dukovanech , byť zatím jen na úrovni projektování
4) co vláda nemá je koncept nulových emisí CO2 a adaptačních opatření pro teplejší klima. Ale to není na žalobu, to by spolek musel žalovat celý svět.
Milan Tomeš
24.2.2026 21:41Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku – předběžné procesní stanovisko k věci potenciálně označované jako „Klimatické žaloby a ostatní vs. Realita“
Soud, rozhodující v rozšířeném epistemologickém senátu, po předběžném posouzení hypotetického návrhu konstatuje, že otázka klimatické kauzality v kontextu distribuované odpovědnosti vykazuje znaky vícestupňové normativní neukotvenosti, která v současné fázi neumožňuje přechod z roviny deklaratorního očekávání do fáze justiciabilní operacionalizace.
Navrhovateli předestřený koncept univerzální ochrany před budoucím stavem klimatu naráží na absenci individualizovatelného nositele újmy v procesně uchopitelném čase, přičemž soud není oprávněn substituovat polycentrickou globální governance prostřednictvím jednorozměrného výroku.
Soud dále připomíná, že jeho jurisdikce, jakkoli dynamicky interpretovaná, nedisponuje instrumentáriem k přímé regulaci entropických jevů, ani k přezkumu atmosférických trendů v režimu ex ante.
Za této situace je návrh shledán jako nacházející se ve stadiu narativní anticipace práva, a proto je – aniž by se soud jakkoli vyjadřoval k jeho mediální relevanci – odložen do sféry předjustičního dialogu mezi časem, prostorem a politickou odpovědností.
Poučení:
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek, s výjimkou změny fyzikálních zákonů.
