MF Dnes: Větrná elektrárna, ta odolá i pořádnému vichru
25.1.2007 | PROSTĚJOV | MF Dnes
I kdyby vítr foukal sebevíc, na poměry České republiky jsou větrné elektrárny projektovány tak, aby se za žádných okolností nemohly vyvrátit nebo spadnout. Jaká je přesně ochrana a jak jsou tato zařízení zabezpečena, vysvětluje předsedkyně představenstva společnosti Větrné farmy Iva Šťastná, která provozuje větrník u Drahan na Prostějovsku, jedno z nejvyšších zařízení tohoto typu v zemi.
Jak je vlastně zabezpečena větrná elektrárna před prudkým větrem?
Elektrárna je konstruována tak, aby vydržela rychlost větru o hodnotě pětašedesát metrů za sekundu, což je vysoko nad dvě stě kilometrů za hodinu. Každý mohl slyšet, jaká byla nedávno rychlost větru například na Sněžce. Větrná elektrárna je konstruována na rychlost ještě o dvacet kilometrů za hodinu vyšší.
Elektrárna se tedy nevyvrátí. Ale díky čemu?
Na gondole ve výšce sto pět metrů je čidlo, které každou vteřinu vyhodnocuje rychlost a směr větru. V případě, že se hodnoty blíží hraniční rychlosti pro vypínání, což je pětadvacet metrů za sekundu, tak pokud to trvá nějakou dobu, elektrárna se vypne. Jakmile dojde k poklesu, provoz se obnoví.
Zařízení se sice vypne, ale například lopatky mají obrovskou plochu... Pokud se zjistí, že fouká silný vítr nad limit, tak počítač dá povel a elektrárna se odpojí od sítě. Automaticky začnou fungovat mechanické brzdy, které tlumí otáčky. Gondola utichne a nic se netočí. Lopatky se natočí takzvaně do praporu, aby měly co nejmenší odpor proti větru.
Co by se stalo, kdyby vypadl vnější přívod proudu, když se elektrárna v krizovém okamžiku zastaví?
S tím se samozřejmě počítá. Každá elektrárna má náhradní zdroj a je rovněž odběratelem energie, protože se může zastavit například i kvůli bezvětří nebo námraze, ale například světlo na vrcholu musí svítit stále, za každých okolností musí také pracovat krizové funkce.
Jak hluboko v zemi je zapuštěn stožár? Je to zajímavé, ale moc hluboko ne. Elektrárna nemá nějaké piloty nebo hluboké základy. Ty mají zhruba šestnáct krát patnáct metrů a asi dva a čtvrt metru do hloubky. Když si to představíte, je to zhruba pět set kubíků betonu. V něm je ještě nějakých třicet tun oceli.
Víte o případu, že by větrná elektrárna kvůli poryvům větru spadla?
To se prakticky nemůže stát. Vzpomínám si akorát na nějaký případ na Vyškovsku, při zkouškách prototypu. Ale to nebyla velká elektrárna. Když si něco na zkoušku postavíte na zahradě, odhadnete parametry, tak to samozřejmě nemusí vydržet. U profesionálních velkých větrných elektráren takový případ neznám.
reklama
Elektrárna je konstruována tak, aby vydržela rychlost větru o hodnotě pětašedesát metrů za sekundu, což je vysoko nad dvě stě kilometrů za hodinu. Každý mohl slyšet, jaká byla nedávno rychlost větru například na Sněžce. Větrná elektrárna je konstruována na rychlost ještě o dvacet kilometrů za hodinu vyšší.
Elektrárna se tedy nevyvrátí. Ale díky čemu?
Na gondole ve výšce sto pět metrů je čidlo, které každou vteřinu vyhodnocuje rychlost a směr větru. V případě, že se hodnoty blíží hraniční rychlosti pro vypínání, což je pětadvacet metrů za sekundu, tak pokud to trvá nějakou dobu, elektrárna se vypne. Jakmile dojde k poklesu, provoz se obnoví.
Zařízení se sice vypne, ale například lopatky mají obrovskou plochu... Pokud se zjistí, že fouká silný vítr nad limit, tak počítač dá povel a elektrárna se odpojí od sítě. Automaticky začnou fungovat mechanické brzdy, které tlumí otáčky. Gondola utichne a nic se netočí. Lopatky se natočí takzvaně do praporu, aby měly co nejmenší odpor proti větru.
Co by se stalo, kdyby vypadl vnější přívod proudu, když se elektrárna v krizovém okamžiku zastaví?
S tím se samozřejmě počítá. Každá elektrárna má náhradní zdroj a je rovněž odběratelem energie, protože se může zastavit například i kvůli bezvětří nebo námraze, ale například světlo na vrcholu musí svítit stále, za každých okolností musí také pracovat krizové funkce.
Jak hluboko v zemi je zapuštěn stožár? Je to zajímavé, ale moc hluboko ne. Elektrárna nemá nějaké piloty nebo hluboké základy. Ty mají zhruba šestnáct krát patnáct metrů a asi dva a čtvrt metru do hloubky. Když si to představíte, je to zhruba pět set kubíků betonu. V něm je ještě nějakých třicet tun oceli.
Víte o případu, že by větrná elektrárna kvůli poryvům větru spadla?
To se prakticky nemůže stát. Vzpomínám si akorát na nějaký případ na Vyškovsku, při zkouškách prototypu. Ale to nebyla velká elektrárna. Když si něco na zkoušku postavíte na zahradě, odhadnete parametry, tak to samozřejmě nemusí vydržet. U profesionálních velkých větrných elektráren takový případ neznám.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
