Oživení: Betonoví strážníci

I přes nevydařený závěr přinesla policejní akce Kryštof očekávané ovoce – snížení počtu dopravních nehod, ale hlavně zvýšení bezpečnosti všech účastníků silničního provozu. Jenže policisté z ulic odešli a vše se vrátilo do starých kolejí. Lidé přecházející po přechodech si opět připadají jako štvaná zvěř. Je proto nezbytné hledat trvalé řešení, které řidiče, alespoň u přechodů, dostatečně účinně zkrotí.

V ostatních zemích je běžné omezení maximální rychlosti u přechodu pro chodce na 30 km/h. Tam, kde automobilisté jezdí rychleji jsou mezi pruhy osazovány betonové dělící bloky, které ponechávají jen úzký prostor pro projetí. Blok nutí řidiče zpomalit a zároveň chrání chodce při přecházení. V porovnání se strážníky postávající u přechodů blízko škol je výhod mnoho. Betonový blok neodejde v 8:10 a chrání děti i při cestě domů, rychle jedoucí auto spolehlivě zastaví, zatímco strážníkovi nezbude než uskočit. Navíc náklady na instalaci jsou nižší než jeden měsíční plat strážníka.

Policie těchto prostředků nevyužívá protože staví na první místo plynulost silničního provozu. Při určování priorit by ale na prvním místě měla stát bezpečnost nejzranitelnějších – chodců, z nich hlavně dětí a teprve pak by mělo následovat pohodlí řidičů.

V Rakousku je zcela běžné, že na začátku i konci obce je šikana a zároveň je velkou dopravní značkou upozorněn, že vjíždí do obce. Takže při vjezdu řidiči nezbude než zpomalit a při výjezdu nemůže zrychlit dokud z obce nevyjede. V obci bývají rovněž zúženy jízdní pruhy a řidič si nepřipadá jako na široké závodní dráze, ale v křivolaké uličce a podvědomě zpomalí.

Náklady na taková řešení nejsou vysoká a v celkovém součtu (díky snížení počtu dopravních nehod), budou pro společnost nižší než zachování současného stavu. Ke změně je však potřeba změnit myšlení policistů i řidičů – možnost jezdit automobilem není nezadatelnou svobodou, ale právem které je nutné v zájmu ostatních omezovat.

Vojtěch Hrabal,
605 952 341
Oživení – Bohemian Greenways