Tiskové zprávy
Správa NP Šumava: Česko-rakouské jednání v hraničních hvozdech
Rakouský lesník z polesí Stift Schlägl (5600ha) přistoupil s napřaženým nožem ke kmenu smrku, vyvrácenému během letošní zimy a ležícímu na českém území přímo na státní hranici. Seřízl vrchní vrstvu kůry. Pod ní ze spleti chodbiček vykoukl kůrovec. „Je to samička a tady má vajíčka,“ ukázal lesník špičkou nože. „A tady taky čeká na samečka. A láká ho vůní svých feromonů. Pak broučka přeřízl vedví. „Mrtvý brouk, dobrý brouk,“ prohlásil se zadostiučiněním.
Skoro by to vypadalo, že pod dojmem hesla „brouk musí zemřít“ se konalo česko-rakouské jednání pod vrcholky hraničních hor mezi Rakouskem a Českem. Jednání bylo vyvoláno přípisem zemského rady Josefa Stockingera z Lince a z iniciativy správy NP a CHKO Šumava s cílem pokračovat v dobré vzájemné komunikaci a sousedství. Z české strany se jednání zúčastnil ředitel správy NP a CHKO Šumava Alois Pavlíčko a vedoucí oddělení velkoplošných chráněných území na Ministerstvu životního prostředí Vladimír Hynek. Za rakouskou stranu vedoucí polesí kláštera Stift Schlägl Johannes Wohlmacher a ředitel zemských lesů Walter Wolf z Lince. Celá skupina si prošla ohrožené plochy lesa na Smrčině a Trojmezné a vzájemně se informovala o možných přeshraničních problémech. Na závěr zazněl požadavek rakouské strany: v 200 m širokém pruhu vykácet, odkornit a asanovat všechny kůrovcem zasažené smrky. Jejich počet jde do desítek. „Rychlost nalétání lapáků je tak rychlá, že můžeme mluvit o kritické situaci, o nebezpečí velkoplošného rozpadu. Je třeba zásahu do tří týdnů!“ vyhlásil Wohlmacher. „Přitom smrkové porosty tu mají špatný genetický základ, takže je třeba co nejdéle zachovat starý ochranný porost a podsazovat geneticky vhodným smrkem.“ Česká strana zdůraznila dvě zásady: v první zóně národního parku nelze asanovat každý napadený strom, ale zároveň je nutno zabránit šíření kůrovce do okolních hospodářských lesů.
Hraniční les na rakouské straně je obhospodařovaný a vypadá tak trochu jako les v městském parku, zatímco na české straně stojí či leží na zemi věkovité suché kmeny. Rakušáci však suché stromy nemají rádi. „I přes současný pád výkupních cen dřeva je těžba u nás ekonomická,“ řekl Wohlmacher. Stift Schlägl je spolumajitelem výnosného lyžařského areálu Hochficht, o jehož lepším zpřístupnění z české strany se nyní jedná. Jsou tu celkem tři vleky a pět 2-3 km dlouhých sjezdovek směrem na českou stranu. Areál pokračuje i na druhou stranu ke Zwieselbergu dalšími sjezdovkami. „Sjezdovky a vleky nevadí ani z hlediska lesnického, ani z hlediska ochrany přírody. Na sjezdovkách se dokonce uchytily rostliny, které jinde nerostou,“ říkají lesníci z polesí Stift Schlägl. Jejich hlavní devizou je už padesát let trvající výběrné hospodaření bez holin a hezký smíšený les v nižších polohách, kandidát do Natury 2000. Nevědí ale, jestli se jim podaří zelený les ve vyšší nadmořské výšce zachovat. „Je to otázka,“ říkají. Ekologové však považují tento argument za nesmyslný. Přínos sjezdovek pro ochranu přírody? Problém. „Rizika s poškozováním okolních porostů, používáním chemie a prolamováním porostů dále z hřebene jsou značná,“ říká ředitel správy NP a CHKOŠ Alois Pavlíčko. „Na rakouské straně je jen jedna jediná sjezdovka, na níž se v úseku 200m vyskytuje všech šest druhů evropských plavuníků. Podmínkou je blokace sukcese, což nemá co dělat s lyžováním, ale s managementem. Stejně by fungovala, kdyby se tu například pásl dobytek.“
Na vrcholcích Smrčiny nebude problém vyjít rakouským majitelům lesa vstříc a provádět tzv. přechodný kůrovcový management. „Na Trojmezné je ale povolen pouze monitoring a obranné feromonové lapače,“ řekl ředitel správy NP a CHKOŠ Alois Pavlíčko. „Tady bylo učiněno rozhodnutí nezasahovat a o jakékoli změně musí díky novele zákona o ochraně přírody a krajiny rozhodnout Ministerstvo životního prostředí. Situaci ale musíme řešit. Zatěžují nás ale legislativní úskalí. Naší prioritou je nezasahování do přírodních procesů, ale nemůžeme si také dovolit přeshraniční problémy vůči majitelům jiných lesů mimo národní park.“ Rakušané reagovali: „Komunikovat mezi Vídní a Prahou je zdlouhavé. Brouk nečeká na ministra, ale na počasí.“ S rakouskou stranou nakonec bylo dohodnuto operativní řešení, společný monitoring a vznikl dokonce návrh na vytvoření pracovní skupiny pro management a trilaterální spolupráci na soustavě Natura 2000. Ministerstvo životního prostředí bude na základě operativního jednání pravděpodobně moct převzít některé kompetence vlády v důsledku nefunkčnosti některých paragrafů z novely zákona o ochraně přírody a krajiny. Problematika přeshraničního managementu zůstává nedořešena a je třeba ji nově koncipovat na mezinárodní úrovni. Každé narušení bezzásahového režimu by přitom mohlo mít neblahé důsledky pro tamní ekosystém i do budoucna. Situace hraničního lesa na hřebeni však zůstane kritická, ať se zasahovat bude nebo ne. Smíšený les tu vzniká těžko a smrkový porost je v souvislosti s dopadem imisí za svým zenitem.
Skoro by to vypadalo, že pod dojmem hesla „brouk musí zemřít“ se konalo česko-rakouské jednání pod vrcholky hraničních hor mezi Rakouskem a Českem. Jednání bylo vyvoláno přípisem zemského rady Josefa Stockingera z Lince a z iniciativy správy NP a CHKO Šumava s cílem pokračovat v dobré vzájemné komunikaci a sousedství. Z české strany se jednání zúčastnil ředitel správy NP a CHKO Šumava Alois Pavlíčko a vedoucí oddělení velkoplošných chráněných území na Ministerstvu životního prostředí Vladimír Hynek. Za rakouskou stranu vedoucí polesí kláštera Stift Schlägl Johannes Wohlmacher a ředitel zemských lesů Walter Wolf z Lince. Celá skupina si prošla ohrožené plochy lesa na Smrčině a Trojmezné a vzájemně se informovala o možných přeshraničních problémech. Na závěr zazněl požadavek rakouské strany: v 200 m širokém pruhu vykácet, odkornit a asanovat všechny kůrovcem zasažené smrky. Jejich počet jde do desítek. „Rychlost nalétání lapáků je tak rychlá, že můžeme mluvit o kritické situaci, o nebezpečí velkoplošného rozpadu. Je třeba zásahu do tří týdnů!“ vyhlásil Wohlmacher. „Přitom smrkové porosty tu mají špatný genetický základ, takže je třeba co nejdéle zachovat starý ochranný porost a podsazovat geneticky vhodným smrkem.“ Česká strana zdůraznila dvě zásady: v první zóně národního parku nelze asanovat každý napadený strom, ale zároveň je nutno zabránit šíření kůrovce do okolních hospodářských lesů.
Hraniční les na rakouské straně je obhospodařovaný a vypadá tak trochu jako les v městském parku, zatímco na české straně stojí či leží na zemi věkovité suché kmeny. Rakušáci však suché stromy nemají rádi. „I přes současný pád výkupních cen dřeva je těžba u nás ekonomická,“ řekl Wohlmacher. Stift Schlägl je spolumajitelem výnosného lyžařského areálu Hochficht, o jehož lepším zpřístupnění z české strany se nyní jedná. Jsou tu celkem tři vleky a pět 2-3 km dlouhých sjezdovek směrem na českou stranu. Areál pokračuje i na druhou stranu ke Zwieselbergu dalšími sjezdovkami. „Sjezdovky a vleky nevadí ani z hlediska lesnického, ani z hlediska ochrany přírody. Na sjezdovkách se dokonce uchytily rostliny, které jinde nerostou,“ říkají lesníci z polesí Stift Schlägl. Jejich hlavní devizou je už padesát let trvající výběrné hospodaření bez holin a hezký smíšený les v nižších polohách, kandidát do Natury 2000. Nevědí ale, jestli se jim podaří zelený les ve vyšší nadmořské výšce zachovat. „Je to otázka,“ říkají. Ekologové však považují tento argument za nesmyslný. Přínos sjezdovek pro ochranu přírody? Problém. „Rizika s poškozováním okolních porostů, používáním chemie a prolamováním porostů dále z hřebene jsou značná,“ říká ředitel správy NP a CHKOŠ Alois Pavlíčko. „Na rakouské straně je jen jedna jediná sjezdovka, na níž se v úseku 200m vyskytuje všech šest druhů evropských plavuníků. Podmínkou je blokace sukcese, což nemá co dělat s lyžováním, ale s managementem. Stejně by fungovala, kdyby se tu například pásl dobytek.“
Na vrcholcích Smrčiny nebude problém vyjít rakouským majitelům lesa vstříc a provádět tzv. přechodný kůrovcový management. „Na Trojmezné je ale povolen pouze monitoring a obranné feromonové lapače,“ řekl ředitel správy NP a CHKOŠ Alois Pavlíčko. „Tady bylo učiněno rozhodnutí nezasahovat a o jakékoli změně musí díky novele zákona o ochraně přírody a krajiny rozhodnout Ministerstvo životního prostředí. Situaci ale musíme řešit. Zatěžují nás ale legislativní úskalí. Naší prioritou je nezasahování do přírodních procesů, ale nemůžeme si také dovolit přeshraniční problémy vůči majitelům jiných lesů mimo národní park.“ Rakušané reagovali: „Komunikovat mezi Vídní a Prahou je zdlouhavé. Brouk nečeká na ministra, ale na počasí.“ S rakouskou stranou nakonec bylo dohodnuto operativní řešení, společný monitoring a vznikl dokonce návrh na vytvoření pracovní skupiny pro management a trilaterální spolupráci na soustavě Natura 2000. Ministerstvo životního prostředí bude na základě operativního jednání pravděpodobně moct převzít některé kompetence vlády v důsledku nefunkčnosti některých paragrafů z novely zákona o ochraně přírody a krajiny. Problematika přeshraničního managementu zůstává nedořešena a je třeba ji nově koncipovat na mezinárodní úrovni. Každé narušení bezzásahového režimu by přitom mohlo mít neblahé důsledky pro tamní ekosystém i do budoucna. Situace hraničního lesa na hřebeni však zůstane kritická, ať se zasahovat bude nebo ne. Smíšený les tu vzniká těžko a smrkový porost je v souvislosti s dopadem imisí za svým zenitem.
Tento článek patří do kategorie |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
