Tiskové zprávy
Zelené srdce: Dejte žábě šanci
31. března 2010 | Zelené srdce
S příchodem jara vyrážejí po setmění už i na Vysočině na místa rozmnožování stovky žab a dalších obojživelníků. Putují každý rok ze vzdálenosti i několika kilometrů do stále stejného rybníka, ve kterém se sami narodili. V případě, že jim jejich cestu překříží silnice, dochází k mnoha malým tragédiím pod koly projíždějících automobilů. Zabránit zbytečnému úhynu putujících žab a čolků se od roku 2000 snaží v lokalitě Smrdov u Humpolce ochránce přírody Pavel Koubek ze sdružení Zelené srdce.
„Jakmile teplota v noci neklesne pod čtyři stupně, tak začínám lokalitu sledovat a s první putující žábou je čas postavit podél silnice 100 m dlouhou zábranu“ říká o přípravě akce Pavel Koubek.
Putující obojživelníci nemohou zábranu překonat a padají do zakopaných kbelíků, ze kterých je po dobu cca 14 dnů dvakrát za noc přenášejí dobrovolníci do rybníka. Za tuto dobu bylo v prvních letech přenášeno cca 1 200 ropuch obecných a dalších obojživelníků. V současné době je však i na této lokalitě parný pokles počtu obojživelníků zaviněný změnami životního prostředí a je přenášeno pouze cca 300 kusů.
Když se první ropucha vydá na cestu z rybníka na pevnou zem, tak je nutné zábranu odstranit, aby nebránila v návratu na suchozemská stanoviště. Ropuchy obecné se zdržují ve vodě pouze po krátkou dobu nakladení vajíček a po většinu roku žijí na souši.
Podobných rizikových lokalit jsou v kraji Vysočina desítky, ale zábrany stojí pouze u několika málo úseků a tak jsou životy putujících žab v rukách řidičů, kteří mohou ohleduplnou jízdou přispět k jejich ochraně. „Samozřejmě uznávám, že ne vždy je možné se putující žábě vyhnout, ale prosím řidiče, aby se o to alespoň pokusili,“ dodává Pavel Koubek. Obojživelníci do přírody patří a zaslouží si ochranu.
„Jakmile teplota v noci neklesne pod čtyři stupně, tak začínám lokalitu sledovat a s první putující žábou je čas postavit podél silnice 100 m dlouhou zábranu“ říká o přípravě akce Pavel Koubek.
Putující obojživelníci nemohou zábranu překonat a padají do zakopaných kbelíků, ze kterých je po dobu cca 14 dnů dvakrát za noc přenášejí dobrovolníci do rybníka. Za tuto dobu bylo v prvních letech přenášeno cca 1 200 ropuch obecných a dalších obojživelníků. V současné době je však i na této lokalitě parný pokles počtu obojživelníků zaviněný změnami životního prostředí a je přenášeno pouze cca 300 kusů.
Když se první ropucha vydá na cestu z rybníka na pevnou zem, tak je nutné zábranu odstranit, aby nebránila v návratu na suchozemská stanoviště. Ropuchy obecné se zdržují ve vodě pouze po krátkou dobu nakladení vajíček a po většinu roku žijí na souši.
Podobných rizikových lokalit jsou v kraji Vysočina desítky, ale zábrany stojí pouze u několika málo úseků a tak jsou životy putujících žab v rukách řidičů, kteří mohou ohleduplnou jízdou přispět k jejich ochraně. „Samozřejmě uznávám, že ne vždy je možné se putující žábě vyhnout, ale prosím řidiče, aby se o to alespoň pokusili,“ dodává Pavel Koubek. Obojživelníci do přírody patří a zaslouží si ochranu.
Tento článek patří do kategorie |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk