Tiskové zprávy
Agentura J.L.M.: Elektřina z větru, i když nefouká
Mohou větrníky dodávat do sítě elektřinu, když zrovna nevane vítr? Ovšemže nikoli. Pro taková období má energetika k dispozici záložní zdroje, zpravidla plynové nebo uhelné, které vyrovnávají výpadek větrných zdrojů. Zvlášť naléhavě tato otázka stojí v sousedním Německu, kde instalovaný výkon větrných turbín překročil 20 tisíc megawattů. Pokud se rozběhnou všechny, ohrožuje to stabilitu sítě – a stejné problémy řeší dispečeři i ve chvíli, kdy vítr ustane.
Pro řešení tohoto problému doporučují někteří odborníci kombinovat větrnou energetiku s přečerpávacími elektrárnami. V Německu se tak už dnes může část nestabilních dodávek větrné elektřiny měnit v drahý špičkový proud. Klíčové podmínky pro fungování takového modelu představují především geografická blízkost obou zdrojů a dostatečně tvrdá elektrická síť, tvrdí ředitel šumperské společnosti Energotis Miroslav Kopřiva, který od roku 1990 až do spuštění řídil výstavbu největší tuzemské přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně v Jeseníkách: „Pak taková součinnost může nejen omezit přenosové ztráty, ale změnit náhodný (stochastický) proud z větrníků ve špičkový vodní.“
Novým směrem míří vývojové práce odborníků z německého energetického koncernu RWE a amerického General Electric. Pracují na projektu elektrárny poháněné stlačeným vzduchem a demonstrační jednotku chtějí představit už v roce 2012. Zařízení bude v době přebytku proudu stlačovat vzduch do podzemních zásobníků a v době, kdy nefouká, bude \"nastřádaná energie\" pohánět plynovou turbínu. Význam takových zdrojů podle šéfa RWE Power Johanna Lambertze, kterého citoval německý deník Die Welt, prudce poroste s pokračováním rychlého rozvoje větrné energetiky v Německu.
Myšlenka energetického využívání stlačeného vzduchu (CAES – Compressed Air Energy Storage) není přitom nová. Už od roku 1978 provozuje konkurent essenského koncernu, společnost E.on, v Huntorfu mezi Brémami a Oldenburgem v severním Německu první takové zařízení na světě a dosud jediné v Evropě. Pohání je mimošpičkový proud z jaderné elektrárny Unterweser (1410 MW) provozované v základním zatížení, tedy nepřetržitě jako všechny reaktorové bloky. Kompresory natlačují vzduch pod tlakem 50 až 70 barů (5 – 7 MPa) do dvou zhruba válcovitých podzemních zásobníků v hloubce 650 až 800 metrů; mají průměr 70 a výšku 200 metrů. Ve špičce mohou prakticky okamžitě dodávat do sítě 290 megawattů.
Nové zařízení vyvíjené ve spolupráci RWE a General Electric předpokládá zvýšení účinnosti technologie ze současných 45 až na 70 procent. Počítá se totiž i s využíváním tepla vznikajícího při provozu plynové turbíny.
Další informace:
Pro Českou republiku nepřichází model zálohování větrných zdrojů vodními v úvahu, neboť jejich výkon je o několik řádů nižší než kapacita přečerpávacích elektráren, upozorňuje ředitel šumperské společnosti Energotis Miroslav Kopřiva. Pokud by však výkon větrné farmy činil desítky megawattů, jak se projektuje například v Krušných horách na Chomutovsku, a jednotkový výkon turbosoustrojí, jež lze podle analýz Energotisu v této oblasti skutečně vybudovat, byl podobný, je taková kombinace možná.
Ing. Miroslav Kopřiva, CSc., ředitel společnosti Energotis Šumperk (tel. 583 224 091-3, e-mail kopriva@energotis.cz), byl od roku 1990 až do uvedení do provozu v r.1996 ředitelem výstavby přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně v ČEZ Praha.
Podzemní zásobníky stlačeného vzduchu v Huntorfu mají objem 310 tisíc m3 a provozního tlaku 72 barů se dosáhne zhruba za osm hodin. Vystačí na dvě hodiny provozu. Druhé zařízení CAES na světě bylo uvedeno do provozu začátkem 90. let v alabamském McIntoshi; podzemní zásobník má kapacitu 538 tisíc m3 a špičkový výkon 110 MW může tato elektrárna dodávat 26 hodin.
Pro řešení tohoto problému doporučují někteří odborníci kombinovat větrnou energetiku s přečerpávacími elektrárnami. V Německu se tak už dnes může část nestabilních dodávek větrné elektřiny měnit v drahý špičkový proud. Klíčové podmínky pro fungování takového modelu představují především geografická blízkost obou zdrojů a dostatečně tvrdá elektrická síť, tvrdí ředitel šumperské společnosti Energotis Miroslav Kopřiva, který od roku 1990 až do spuštění řídil výstavbu největší tuzemské přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně v Jeseníkách: „Pak taková součinnost může nejen omezit přenosové ztráty, ale změnit náhodný (stochastický) proud z větrníků ve špičkový vodní.“
Novým směrem míří vývojové práce odborníků z německého energetického koncernu RWE a amerického General Electric. Pracují na projektu elektrárny poháněné stlačeným vzduchem a demonstrační jednotku chtějí představit už v roce 2012. Zařízení bude v době přebytku proudu stlačovat vzduch do podzemních zásobníků a v době, kdy nefouká, bude \"nastřádaná energie\" pohánět plynovou turbínu. Význam takových zdrojů podle šéfa RWE Power Johanna Lambertze, kterého citoval německý deník Die Welt, prudce poroste s pokračováním rychlého rozvoje větrné energetiky v Německu.
Myšlenka energetického využívání stlačeného vzduchu (CAES – Compressed Air Energy Storage) není přitom nová. Už od roku 1978 provozuje konkurent essenského koncernu, společnost E.on, v Huntorfu mezi Brémami a Oldenburgem v severním Německu první takové zařízení na světě a dosud jediné v Evropě. Pohání je mimošpičkový proud z jaderné elektrárny Unterweser (1410 MW) provozované v základním zatížení, tedy nepřetržitě jako všechny reaktorové bloky. Kompresory natlačují vzduch pod tlakem 50 až 70 barů (5 – 7 MPa) do dvou zhruba válcovitých podzemních zásobníků v hloubce 650 až 800 metrů; mají průměr 70 a výšku 200 metrů. Ve špičce mohou prakticky okamžitě dodávat do sítě 290 megawattů.
Nové zařízení vyvíjené ve spolupráci RWE a General Electric předpokládá zvýšení účinnosti technologie ze současných 45 až na 70 procent. Počítá se totiž i s využíváním tepla vznikajícího při provozu plynové turbíny.
Další informace:
Pro Českou republiku nepřichází model zálohování větrných zdrojů vodními v úvahu, neboť jejich výkon je o několik řádů nižší než kapacita přečerpávacích elektráren, upozorňuje ředitel šumperské společnosti Energotis Miroslav Kopřiva. Pokud by však výkon větrné farmy činil desítky megawattů, jak se projektuje například v Krušných horách na Chomutovsku, a jednotkový výkon turbosoustrojí, jež lze podle analýz Energotisu v této oblasti skutečně vybudovat, byl podobný, je taková kombinace možná.
Ing. Miroslav Kopřiva, CSc., ředitel společnosti Energotis Šumperk (tel. 583 224 091-3, e-mail kopriva@energotis.cz), byl od roku 1990 až do uvedení do provozu v r.1996 ředitelem výstavby přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně v ČEZ Praha.
Podzemní zásobníky stlačeného vzduchu v Huntorfu mají objem 310 tisíc m3 a provozního tlaku 72 barů se dosáhne zhruba za osm hodin. Vystačí na dvě hodiny provozu. Druhé zařízení CAES na světě bylo uvedeno do provozu začátkem 90. let v alabamském McIntoshi; podzemní zásobník má kapacitu 538 tisíc m3 a špičkový výkon 110 MW může tato elektrárna dodávat 26 hodin.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
