Arnika: Integrovaný registr ukazuje na největší zdroje znečištění vodních toků

Sdružení Arnika poprvé představuje největší znečišťovatele Labe a jeho přítoků. Použity byly údaje, které podniky každoročně samy hlásí do Integrovaného registru znečišťování (IRZ) (1). Z tohoto registru se může veřejnost dozvědět o emisích vypouštěných jednotlivými podniky, a to jak do ovzduší, tak například do vod. IRZ tedy ukazuje i na největší hříšníky, pokud jde o látky nebezpečné pro vodní organismy. „Integrovaný registr znečišťování je v současnosti jediným zdrojem aktuálních informací o znečištění našich vodních toků. Monitoring výskytu škodlivých látek ve vodních tocích se totiž díky nevyjasněným kompetencím mezi ministerstvy zemědělství a životního prostředí u nás již přes dva roky neprovádí,“ upozorňuje Ing. Jana Vitnerová, která vede kampaň Arniky „Člověk a voda“.

Arnika každoročně zpracovává na základě dat z IRZ žebříčky největších znečišťovatelů. Letos sledovala kromě jiného právě údaje o průmyslovém znečišťování vodních toků, tedy o látkách nebezpečných pro vodní organismy. „Zaměřili jsme se na Labe jako jednu z největších evropských řek pramenící na českém území. Ukázalo se, že průmyslové podniky v povodí Labe znamenají pro život ve vodě riziko hlavně kvůli emisím zinku, těžkých kovů a kyanidů,“ (2) uvedl RNDr. Jindřich Petrlík, vedoucí programu Toxické látky a odpady.

Největší množství látek nebezpečných pro vodní organismy vypustila Lovochemie následovaná Sokolovskou uhelnou (3). Největší podíl na celkových emisích, vypuštěných do vod v povodí Labe dle IRZ má zinek. Více než polovinu z celkového množství (5 z 9,4 tuny) vypuštěného do vod v povodí Labe má na svědomí právě Lovochemie. Zinek přitom patří mezi látky toxické pro ryby (4). Jak vyplývá z posledních dostupných údajů monitoringu, podle parametrů Mezinárodní komise pro ochranu Labe (MKOL) (5) byly hodnoty obsahu zinku na většině sledovaných míst v roce 2006 nevyhovující (6). Česká norma pro klasifikaci jakosti vod je k obsahu zinku o něco tolerantnější, ale i podle ní mnohá místa nevyhověla (7).

Ještě rizikovější než zinek jsou těžké kovy jako kadmium, rtuť či olovo. Tyto látky ale přeci jen patří k dobře sledovaným, proto jejich emise nejsou tak vysoké. Těžké kovy se v tělech vodních organismů kumulují, i nízké hodnoty proto mají trvalý vliv na životní prostředí - viz například testy obsahu rtuti v tělech ryb (8). Ve vodním toku se těžké kovy poměrně brzy usadí a sedimenty s obsahem těžkých kovů pak také putují dále po toku řeky. „Toxické látky, které opustily české chemičky před dvaceti lety, dnes znamenají velké problémy v Hamburku. Sedimenty ze dna přístavu jsou dnes nebezpečným odpadem. Jeho bezpečná likvidace stojí správu přístavu 70 milionů eur ročně,“ upozorňuje Jana Vitnerová. „Proto také město Hamburk v 90. letech přispělo na stavbu usazovací nádrže ve Spolchemii,“ dodává Jana Vitnerová (9).

Celkem se do vod v povodí Labe dostalo v roce 2009 více než 18 tun emisí nebezpečných látek. Jednalo se o zinek, arsen, měď, chrom, nikl, kyanidy, olovo, kadmium a rtuť (pořadí od nejčastěji se vyskytující látky k nejméně časté). „Labe ale nezatěžují jen průmyslové podniky. Problematické jsou i některé látky, které vypouštějí domácnosti, například zbytky léků, hormonální antikoncepce či látky používané v kosmetických a čistících prostředcích. “ uzavřela Ing. Jana Vitnerová z Arniky.


Poznámky a doplňující informace

(1)Integrovaný registr znečišťování (IRZ) provozuje a data do něj sbírá Ministerstvo životního prostředí ČR prostřednictvím České informační agentury životního prostředí CENIA. Lze ho nalézt na adrese www.irz.cz. Údaje o únicích vybraných chemických látek hlásí do registru samy jednotlivé podniky, protože jim tuto povinnost ukládá zákon. Arnika pak údaje analyzuje a sestavuje z nich přehledné žebříčky znečišťovatelů, které z registru nelze jednoduše vyčíst. Přítomnost v těchto žebříčcích a jejich zveřejňování mnohdy motivují podniky k eliminaci emisí škodlivých látek a k zavedení technologií, jež jsou šetrnější k životnímu prostředí. V roce 2010 byla data zveřejněna již po šesté (prvním ohlašovacím rokem byl rok 2004). Podniky jsou povinny data nahlásit do konce března za předcházející rok, na konci září jsou pak data zpřístupněna veřejnosti.

(2)Množství jednotlivých látek nebezpečných pro vodní organismy. Následující tabulka shrnuje emise všech látek, klasifikovaných jako nebezpečné pro vodní organismy, nahlášených jednotlivými podniky do IRZ za rok 2009.