https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/tiskove-zpravy/jaka-je-aktualni-situace-velkych-predatoru-v-ceske-republice
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Tiskové zprávy

Asociace soukromého zemědělství ČR: Jaká je aktuální situace velkých predátorů v České republice?

Návrat volně žijících šelem do přírody je chápán v naší zemi rozporuplně – ochránci a veřejností je vnímán pozitivně, chovatelé dobytka však tuto situaci vidí naprosto jinak a není divu. Potvrdilo to i nedávné dotazníkového šetření na území Beskyd mezi chovateli, kdy měli vybrat z nabízených možností co je největší překážkou v jejich podnikání. Velké šelmy ve volné přírodě obsadily čtvrtou příčku dotazníku. Na prvním místě uváděli farmáři malou poptávku po jejich produktech, druhé místo obsadily nízké výkupní ceny a třetí v pořadí byla velká vzdálenost na jatka.

Současný stav velkých šelem v naší republice je monitorován za pomoci nejlepší dostupné metodologie vypracované za spolupráce vládních i neziskových organizací. Stanovit přesné počty není z pochopitelných důvodů možné, proto se pracuje s početními odhady. V České republice se provádí intenzivní monitoring výskytu jednotlivých ohrožených zvířat i celých vlčích smeček – klasicky podle stop či dalších markerů pohybu zvířat v krajině. K přehledu o aktuálním stavu populace těchto šelem se využívají například fotopasti, sledování stop v terénu, trusu, zbytků jejich potravy či testování vzorků DNA.


Vlk obecný

Nejvýrazněji dnes zaznamenáváme návrat vlka obecného, a to nejen v České republice, ale skoro v celé Evropě. Jeho výskyt byl hlášen po sto letech i v Belgii, která právě neoplývá horskými lesy. Přesto sem tento jedinec doputoval až ze Švédska, což bylo zjištěno provedenou analýzou DNA. Vlk ke svému životu totiž nepotřebuje hluboké lesy, ale přizpůsobí se i životu v hospodářské krajině osídlené lidmi. Důležitý je pro něj dostatek potravy a klid. Vlci pak mohou přicházet blíže k vesnicím a obydlím, neboť jejich teritorium na ně často bezprostředně navazuje. Začíná být tudíž problémem pro chovatele dobytka, zejména ovcí, koz, ale i skotu. Rovněž ve zdánlivě odlehlých alpských oblastech, kde jsou tradičně využíváni k ochraně stád i pastevečtí psi, má zvýšený výskyt vlků za následek ztrátový chov a odliv turistů, kteří přinášejí v rámci agroturistiky zdejším zemědělcům nemalé zisky.

Přítomnost vlka je aktuálně zaznamenána ve všech našich pohraničních horských pásmech na pomezí Německa, Polska, Slovenska a Rakouska. Vlka samotáře se vzhledem k jeho migraci podařilo monitorovat téměř na celém území ČR (např. Kokořínsko). Dnes se vyskytuje na našem území celkem šest vlčích smeček, což znamená přibližně dvacet dospělých jedinců.

V populaci vlka je zaznamenán i výskyt tzv. hybridů, tedy jedinců pocházejících z křížení vlka a psa. DNA testy potvrdily tohoto křížence na území severních Čech ve Šluknovském výběžku, kdy samice vlka po spáření se psem porodila tři štěňata. Dvě štěňata uhynula (jedno bylo zastřeleno a druhé nepřežilo srážku s autem), třetí pravděpodobně přežilo, ale nemáme aktuálně potvrzený jeho výskyt. Tito hybridní jedinci by znamenali degeneraci vlčího genofondu, proto je i mezi ochranáři obecný konsensus, že musí být odstraněna z vlčí populace. V současnosti je připravován metodologický postup, který bude tyto případy řešit. Pokud se odběrem DNA potvrdí genetická mutace jedince, bude povolen jeho odstřel.


Rys, medvěd a kočka divoká

Rys ostrovid, který se u nás vyskytuje především na Šumavě a jeho počty jsou souhrnně sledovány na rozhraní Česka, Bavorska a Rakouska, dosahuje počtu 6580 jedinců. Druhá populace je soustředěna na území Karpat, kde rys obývá přeshraniční území Beskyd a slovenské Kysuce – zde je počet jedinců odhadován na 10 - 15 kusů. Ojedinělý výskyt rysa byl zachycen i v Krušných horách, několik těchto šelem bylo zaznamenáno i v Jizerských horách, Krkonoších a Jeseníkách. Celkový počet rysů v České republice se pohybuje mezi 65 - 100 jedinci (Červená kniha ohrožených druhů 2017). Šumava a Bavorský les je jedinou lokalitou ve střední Evropě, kde se tato šelma ve větší míře vyskytuje. Rys se pohybuje převážně na území 500 kilometrů čtverečních, ale fotopastmi byl zachycen jedinec, který dokonce obsáhl území o rozloze 1 000 kilometrů čtverečních během jednoho roku.


Medvěd hnědý, největší evropská šelma, byl na většině našeho území vyhuben již v průběhu 17. a 18. století. Ze Slovenska, kde dosud žijí početné populace všech velkých šelem, se k nám medvědi začali od 70. let. 20. století vracet, a to zejména do Beskyd. Pytláctví, intenzivní lesní hospodaření a fragmentace krajiny však trvalejšímu osídlení našich hor těmito šelmami brání a jejich výskyt je celkem ojedinělý.

Naprosto výjimečně byl u nás zachycen výskyt kočky divoké, patřící mezi naše nejohroženější a nejvzácnější druhy divoké české fauny. Před desítkami let z naší přírody úplně vymizela, ale ojedinělá pozorování a záběry z fotopastí na Šumavě v poslední době dokládají její opětovný, i když naprosto výjimečný výskyt.


Chovatelé a jejich nový soused

Vlci způsobují farmářům škody především v chovu ovcí a koz, jsou hlášeny případy útoků na telata i skot, koně a osly. Stát přiznává kompenzace za mrtvá zvířata, ale zásadním problémem je, že neexistují náhrady za zvířata zraněná, následně uhynulá, za ztráty na hmotnosti, mléku či potraty vlivem stresu, veterinární léčbu či čas farmáře strávený stavěním plotů a ochranou stáda. Ročně je hlášeno přibližně dvě stě případů mrtvých zvířat po útoku predátora, převážně vlka. Nárok na tyto náhrady má být součástí nového metodologického programu.

Zákon č. 115/200 umožňuje poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, mezi něž patří také vlk. Konkrétně lze hradit škodu způsobenou zejména na životě nebo zdraví fyzické osoby, určených domestikovaných zvířatech a psech používaných k hlídání vybraných domestikovaných zvířat. Je doporučené celou situaci vyfotit, překrýt případné otisky stop jako důkaz, případně uchovat i chlupy či trus predátora. Škoda se hlásí nejdéle do 48 hodin regionálnímu pracovišti AOPK ČR. Povolaný pracovník ochrany přírody (pokud je škoda na území CHKO) posoudí, zda škodu skutečně způsobila velká šelma. Dále chovatel přivolá veterináře, který sepíše protokol o stavu zvířete. Tento protokol je přílohou k žádosti o náhradu škody. Žádost by měla obsahovat jméno a trvalé bydliště vlastníka, rodné číslo, číslo účtu, popis vzniklé škody a předmět škody. Dále je nutné přiložit doklad o vlastnickém vztahu k zvířeti (stačí čestné prohlášení), napsat odhadovanou výši škody a vypsat jednotlivá zvířata (např. 1 jehně – 1 500 Kč, cena se uvažuje jako v místě obvyklá) a protokol veterináře o příčině úhynu či zranění zvířete. Chovatel doručí žádost nejpozději do 10 dnů od zjištění škody příslušnému krajskému úřadu. Náhrady jsou vypláceny přímo Ministerstvem financí, kdy se peníze dostávají k chovatelům přes regionální úřady. Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí do tohoto systému vyplácení náhrad zapojeni nejsou, jak by se prvotně mohlo zdát. Ministerstvo životního prostředí má v kompetenci jen přípravu a tvorbu metodologie. Finanční kompenzace chovatelům jsou vypláceny pouze z národních zdrojů, evropské fondy pro tyto účely vyčleněny nejsou. Právní předpisy ČR přiznávají náhrady za zvířata, která byla v uzavřeném prostoru stáje, nebo byla plocha pastviny chráněna elektrickým ohradníkem. Pokud jsou zvířata mimo stáj či ohradník, je pro přiznání náhrad vyžadována přítomnost osoby či pasteveckého psa.

Aby chovatel nepřišel o dotaci za zaběhlý nebo jinak zmizelý kus hospodářského zvířete po prokázaném útoku šelmy, je nutno nahlásit tuto škodní událost na formuláři „Ohlášení vyšší moci výjimečných okolností“, který používá SZIF.

Z Operačního programu Životní prostředí lze například hradit nákup například síťového elektrického ohradníku nebo zdvojeného elektrického ohradníku, zdvojení pevné ohrady nebo doplnění o elektrický ohradník, zradidlový ohradník, pořízení fotopastí či vycvičeného psa pasteveckého plemene.


Prevence

Návrat vlka do omezeného prostoru zbývající volné přírody České republiky je pro mnohé chovatele zatěžkávací zkouškou. Jsou tak vystaveni četným problémům, které musí řešit. Podle ochranářů se nejúčinnějším prostředkem ochrany stád jeví elektrický ohradník v kombinaci s pasteveckými psy. Jak však z praxe chovatelé znají, vlk je schopen přeskočit plot vyšší než dva metry, takže v reálu pro něj velkou komplikaci nepředstavuje. Alternativou je pak zahánění domácích zvířat na noc do mobilních košárů či salaší, které jsou obehnány elektrickým ohradníkem.

Nelze opomenout ekonomické ztráty chovu, ale také stres, kterému jsou chovatelé vystaveni při pohledu na zraněná, potrhaná a umírající zvířata, kterým už nelze pomoci a kterým chovatelé věnovali tolik času. Vlci často útočí na stádo pouze z loveckého instinktu, nikoliv z hladu. Pokud by vlci jednu, dvě ovce sežrali, dalo by se to podle výroků mnohých chovatelů ještě tolerovat, ale další potrhané a vystresované kusy nebo i celé stádo opomíjet nelze. Využití pasteveckých psů se neukazuje v našich podmínkách jako vhodné řešení, protože oblasti chovu, ohrožené vlkem, jsou převážně v turisticky atraktivních horských lokalitách. A pastevecký pes chrání své stádo přede všemi – možné zranění turisty by bylo noční můrou každého chovatele. Argument, že vlci regulují stav přemnožené zvěře, neodpovídá skutečnosti. Proč se náročně honit za zvěří, když ohrady jsou plné… Možnou alternativou pro zabezpečení stáda je pořízení osla, který funguje jako alarm, když se blíží nebezpečí. Použití oslů na ochranu stád je momentálně předmětem studií a je doložena 70% úspěšnost, což není málo.


Klíčem je společná komunikace

Veřejnoprávní média informují o aktuální situaci věcně, soukromá média někdy podávají informace formou senzace, postavené na vyvolání emocí. Informace k aktuální situaci jsou dostupné i na webových stránkách Ministerstva životního prostření či nevládních organizací (např. AOPK). Právě neziskové organizace se převážně podílejí na sledování populace predátorů v terénu České republiky prostřednictvím tzv. Vlčích a Rysích hlídek, většinou z řad dobrovolníků. Pro obě strany – chovatele a ochránce přírody – mnohdy není příjemné setkání nad mrtvým zvířetem, kdy je prováděno ohledání. Ochránce je většinou první osoba se kterou přijde chovatel po události do kontaktu. Proplácení náhrad je zdlouhavé a chovatele stojí mnoho času i peněz. V naší kulturní, zemědělské, hustě osídlené krajině vlk a další ohrožené druhy predátorů hledají prostor pro svou existenci jen velice těžko. Jejich udržitelný návrat do přírody je pomalý běh na velmi dlouhou, finančně nákladnou trať. Je potřeba rozumný přístup všech zúčastněných stran.


Aktivní přístup ASZ ČR

ASZ ČR vývoj situace velkých predátorů dlouhodobě sleduje a naši zástupci se intenzivně účastní jednání na ministerstvu životního prostředí při tvorbě legislativních návrhů souvisejících s touto problematikou. Asociace také rozvíjí spolupráci a dialog s ostatními organizacemi. Zásadním posunem na této úrovni je podpis Smlouvy o společné spolupráci ASZ ČR s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) v květnu tohoto roku. Podpora a propagace šetrného zemědělského hospodaření, které je důležité pro ochranu přírody a krajiny, a zároveň respekt k zájmům hospodářů a vlastníků zemědělské půdy - to je hlavním cílem této smlouvy. Patří sem i náhrada škod způsobených návratem některých ohrožených druhů zvířat, zejména vlků, do naší přírody. Zástupci ASZ ČR a AOPK ČR se shodli, že by se měl zjednodušit proces posuzování, kalkulace a vyplácení náhrad škod způsobených těmito zvláště chráněnými druhy. Diskutuje se také o tom, že by se v budoucnu mohla v oblastech s výskytem vlka stanovit paušální platba za zvýšené náklady při zabezpečování stád. Opakovaně ASZ ČR jednala i se zástupci Hnutí Duha.

Návrat velkých masožravých šelem do volné přírody je už celoevropským problémem pro většinu chovatelů v EU. Jasným signálem směrem k politikům byla například akce chovatelů napříč Evropou, která se konala 15. září 2017 - jako „volání o pomoc“ zapálili vatry nejen v České republice, ale i v Anglii, Francii, Německu, Španělsku a dalších zemích EU. Šlo o výzvu politikům, aby vážnou situaci vzali na vědomí a začali ji konečně účinně řešit. I proto byla koncem loňského roku nově ustanovena Pracovní skupina pro velké masožravce v rámci farmářské organizace Copa-Cogeca v Bruselu, kde má ASZ ČR svého stálého zástupce při jednáních. Je nutné projednat a hájit zájmy farmářů z jednotlivých členských zemí EU tak, aby byl dosažen konsensus mezi požadavky chovatelů dobytka a ochránců přírody.


Způsoby zabezpečení zvířat podpořené státní dotací

Zabezpečení zvířat elektrickým ohradníkem nebo pevnou ohradou v kombinaci s elektrickým ohradníkem a pasteveckým psem: síťový elektrický ohradník s ideální výškou min. 90 cm, lépe 110–120 cm (pozor na umístění v kopci, svažitý terén umožňuje snazší překonání ohradníku), v kombinaci s velkým pasteveckým psem.

Páskový elektrický ohradník (min. 5 pásek, spodní tři pásky od sebe max. 20 cm, ostatní pásky od sebe 20–30 cm), v kombinaci s velkým pasteveckým psem.

Pevný drátěný ohradník (výška min.120 cm, lépe 140 cm), páska 20 – cm nad ohradníkem opticky brání přeskočení ohrady, elektrický drát (min. 2 500 V) okolo ohrady cca 20 cm nad zemí brání podhrabání (proti podhrabání se dá také zapustit pevný drátěný ohradník min. 50 cm pod zem, nebo použít drátěné pletivo navazující na ohradník v úrovni země o šířce min. 100 cm).

Zradidlový (fladrový) ohradník, zradidla jsou pruhy červené látky na laně umístěné max. 50 cm od sebe, dosahují k zemi nebo max. 20 cm nad zem, dva elektrické dráty dole cca 20 cm nad zemí brání podhrabání/podlezení, pásky 20–30 cm nad zradidlovým ohradníkem opticky brání přeskočení ohrady (jednoduchý zradidlový ohradník bez přídatných opatření slouží jen dočasně, cca 1–2 měsíce, poté si vlci zvyknou).

Mobilní košár – zahánění zvířat na noc do salaší či košárů, obehnaných elektrickým ohradníkem, nebo pevnou ohradou. Pro zvýšení účinnosti lze okolo elektrických ohradníků natáhnout lanko, na kterém jsou s rozestupem pověšeny červené vlající praporky tzv. zradidla neboli flandry.
tisknout poslat
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama


Pražská EVVOluce

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist