Správa KRNAP: Krkonošské muzeum získalo vzácnou Mohornovu sbírku

Více než pět desítek předmětů značné umělecké a historické hodnoty obohatilo národopisný a historický depozitář Krkonošského muzea Správy KRNAP ve Vrchlabí. Řada exponátů pochází z řezbářské dílny Josefa Mohorna (1890-1981), rodáka ze Šímových Bud, který celý život působil ve východních Krkonoších. Nyní celá sbírka prochází fázi evidence a dokumentace a k vidění bude na letní výstavě přírůstků do sbírek vrchlabského muzea za posledních sedm let.

Východní Krkonoše, odkud sbírka pochází, je zajímavá oblast právě proto, že zde žili do konce 2. světové války převážně starousedlíci německé národnosti, které záhy po válce stihl neúprosný osud vysídlenců. Pan Mohorn byl jedním z mála etnických Němců, které odsun/vyhnání minulo. Relativně starý vysloužilý horník, dřevař a hospodář, který uměl česky poskrovnu, zůstal v horách (vyjma jeho rodiny) takřka sám, jelikož drtivá většina jeho sousedů a přátel byla nucena hledat nové útočiště ve válkou zpustošeném Německu.

Asi to byla celoživotní láska ke dřevu, která Josefu Mohornovi předurčila jeho nový "introvertní" koníček, během jehož realizace si vystačil sám, resp. s řezbářským náčiním. Koncem čtyřicátých let 20. stol. začal, nejčastěji po večerech při umělém osvětlení, vyřezávat nejdříve menší figurky a ozdobné hole. Věnoval se též úpravě samorostů, které přetvářel v nezaměnitelné plastiky. Postupem času se jeho umělecký výraz zdokonaloval, až se vypracoval na velmi zručného betlémáře s osobitým rukopisem. Mohornovo tvůrčí období bylo i s přihlédnutím k jeho věku dlouhé a plodné. Můžeme tedy kontinuálně sledovat vývoj jeho lidového řezbářství, když se od drobných plastik Krakonošů "prořezal" k nádhernému modelu krkonošské chalupy se vším všudy (i psem s boudou) nebo betlému úctyhodných rozměrů s několika desítkami figurek. Netřeba dodávat, že k výrobě autorských prací používal převážně přírodní materiály z blízkého okolí bydliště. Kromě dřeva a kůry do svých děl vkusně zakomponoval i kameny, keříky, lišejníky apod.

Josef Mohorn byl též sběratelem rozličných uměleckých a dekorativních předmětů: keramiky, skla, hodin apod., ale i věcí každodenní potřeby krkonošských boudařů (zvonce, hornická lampa karbidka, máselnice apod.), které ostatně svého času sám využíval. V této činnosti pokračoval i jeho syn Horst, který dědictví rozšiřoval. Právě Horst Mohorn lpěl na tom, aby sbírkové předměty zůstaly doma v Krkonoších a nebyly rozebrány řadou tuzemských i zahraničních sběratelů, za což mu patří upřímné poděkování.

Další informace o aktuálním dění na území Krkonošského národního parku i v jeho okolí najdete na facebookovém profilu http://www.facebook.com/spravakrnap. Novinky z Krkonošského muzea můžete sledovat na http://www.facebook.com/krkonosskemuzeum.