Strana zelených: MDŽ: Od protestních pochodů k sesterství

Mezinárodní den žen letos slavíme po 114. Ženy již získaly volební právo a deklarovanou rovnost před zákonem. V mnoha případech se však jedná o rovnost pouze formální, a realita všedních dnů stále ukazuje, jaké dopady mají nerovné podmínky na životy nás všech.

V roce 1908 byl národní sjezd žen následován protestním pochodem, v ulicích New Yorku se odhadem 15 tisíc žen dožadovalo kratší pracovní doby, vyšších mezd, volebního práva pro ženy a ukončení dětské práce. První národní den žen byl slaven v roce 1909 v USA, tehdy ještě 23. února.


Hlas co není slyšet

O 116 let později ženy mají svůj hlas, stále však není dostatečně slyšet.

V ČR zoufale vysoký příjmový rozdíl mezi pohlavími (pay gap) byl v roce 2023 16,4 %. Platový rozdíl obvykle určuje, kdo bude “zůstávat s dětmi doma”. Když živíte rodinu z jednoho českého platu, nelze moc váhat, čí plat to bude. Na rodičovskou stále odchází v 98 % rodin ženy. Nálož neplacené práce často zůstává na bedrech žen i po skončení rodičovské “fakt ne dovolené” a jsou to znovu právě ženy, které (pokud mají možnost) pracují na zkrácené úvazky, aby mohly obsloužit odpolední rodinnou směnu – vyzvednout, odvést, nakoupit, uvařit, úkoly… Otce, kteří doma “pomáhají” nebo “hlídají” svoje děti, velebíme, místo toho abychom pečovali o vlastní děti podle svých možností bez ohledu na pohlaví. Od žen se očekává, že tohle všechno budou vykonávat tak nějak automaticky, bez řečí, bez zádrhelů a hlavně bez pomoci. Stále totiž převládá nepochopitelný stereotyp, že ženy jsou k tomu jaksi určeny a na rozdíl od rozhodovacích pozic nebo zářné kariéry se to pro ně hodí a má jim to být vlastní.

Situaci nezachrání ani dobrovolná bezdětnost. Teď děti nemají, ale jednou by je mohly mít (a nebo budou bezdětnosti aspoň litovat). To je každodenní realita žen na pracovním trhu, který je odsouvá na druhou kolej.

Po diskriminaci v produktivním věku následuje feminizace chudoby; s nižšími příjmy v zaměstnání přicházejí také nižší důchody. Podle statistik tvoří devět z deseti chudých lidí starších 65 let právě ženy.


Rozhodovací pravomoce a systémové změny

Nedostatek času kvůli péči ženám velmi komplikuje možnost účastnit se rozhodovacích procesů. Politická kariéra bývá ve svých začátcích dobrovolnická, neplacená práce plná večerního setkávání. A to si málokterá z nás může dovolit. Profesní kariéru pak brzdí různé systémové nedostatky nebo nutnost dodat nápad šéfovi přímo, opět na některém z neformálních setkání. Doktorandské studium je možné prodloužit, při péči o dítě. Pečující o rodiče však tuto možnost nemají.

Řešení uvedených témat v muži ovládané sněmovně není prioritou. 25% zastoupení žen v Poslanecké sněmovně je rekordní v historii (v senátu 18,5 %). Co na tom, že v populaci je žen 51 %. Polovina populace se nerodí s různými zájmy, ale prostý fakt, že mají dělohu, s čímž automaticky spojujeme výhradní péči o děti, vede k odlišné životní zkušenosti.

Situaci smutně ilustruje hlasování o tzv. Istanbulské úmluvě (Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí). Tento dokument je plný nástrojů pro předcházení a řešení domácího násilí. Všech situací, kdy osoba obvykle pečující (a z toho důvodu méně vydělávající) a fyzicky obvykle méně vybavená je mocensky manipulována partnerem. Istanbulská úmluva upravuje opatření k prevenci domácího násilí, ochranu obětí, stíhání pachatelů a spolupráci mezi státy v této oblasti. Obsahuje konkrétní ustanovení týkající se definice a trestání různých forem násilí, včetně fyzického, sexuálního a psychického násilí, stejně jako ekonomického a sociálního vykořisťování. Zabývá se poskytováním ochrany obětem, včetně bezpečných útočišť a přístupu k právní pomoci. Istanbulská úmluva také zdůrazňuje důležitost prevence a vzdělávání veřejnosti o domácím násilí a genderové rovnosti.

V ČR debatu o mezinárodním dokumentu, který chrání před celospolečensky přítomným násilím, ukradly ultrakonzervativní proudy, kterým se povedlo debatu redukovat na zkratkovité strašení rušením Velikonoc. Konzervativci vědí, že pro získání pozornosti je efektivnější předkládat myšlenky, které dav zaručeně zvedne ze židle, místo nudných faktů.

A témat ve kterých máme celospolečensky dluh je více:
* pay gap
* zálohové výživné
* ocenění péče a to nejen o děti ale i o dříve narozené (v roce 2050 bude podíl lidí v seniorském věku skoro 30%)
* vstřícné porodnictví
* klimakrize a její dopady na ženy
* sociální bydlení
* dostupné a kvalitní vzdělávání, nejen předškolní
* menstruační chudoba
* tristní situace samoživitelek (proč tyto rodiny nenazýváme, rodiny bez pečujících otců a zase nálepkujeme ženy, které se propadají kvůli závazku péče na samé sociální dno?)
* dostupnost interrupcí
* adekvátní trestání sexualizováného násilí
* definice znásilnění založená na souhlasu
* rovná práva pro queer lidi

Rovnost není jen účelovým bojem žen za ukradení prostoru mužům, jak je často mylně vykládána. Otevírá dveře k mužům pečujícím, kteří mohou trávit více času se svými rodinami. Mužům, kteří se mohou podílet na výchově svých dětí, mužům, kteří nemají dalekosáhlé zdravotní problémy kvůli dlouhodobému stresu spojenému s obavou, jak celou rodinu “společensky přijatelně” uživí. Nebo třeba chlapcům s dlouhými vlasy v oblečení libovolné barvy.

Vytvořili jsme svět, kde gender určuje, co se vám má líbit a s čím si chcete hrát a výše konta, velikost doma a auta je považována za základní atribut “kvalitního muže”.

Rovnost umožňuje rozvinout potenciál všech, vzdělanější a spokojenější společnost, menší rozvodovost, stabilnější rodiny s partnery, co nemusí vymýšlet stereotypní vtipy, aby si opět potvrdili pozice v zákopech nepochopení. Lidí, co svoji frustraci nepotřebují “léčit” nakupováním produktů, které nepotřebují, za peníze, které nemají.

Rovnost se vyplatí i ekonomicky. “Nejen že výzkumy ukazují, ale i mnohé firmy už pochopily, že když řešíte problém a máte kolem stolu co nejrozmanitější hlasy, znamená to, že se dostanete k těm nejlepším, inovativním a udržitelným řešením. Rovnost je tak jednim ze zakladnich predpokladu k nalezeni a realizaci nových postupů a vizí k reseni klimaticke zmeny”,” říká Johanna Nejedlová, lídryně zelené kandidátky do evropských voleb.


Máme na vybranou – hodit kamínek

Ne každá chceme a můžeme napínat síly ve snaze rozbít základy patriarchátu. Každá však máme možnost volby podpořit ty, které o změny vytrvale usilují. Je volbou každé z nás jestli budeme pokračovat v “krysím závodu” o dokonalejší šaty, pleť, zadek, dovolenou a děti na sociálních sítích, nebo se rozhodneme se vzájemně podporovat.

Hypotetické cestování do minulosti je spojeno s efektem motýlích křídel, kdy malé změny mohou mít v delším časovém horizontu za následek velmi různé varianty vývoje.

Tak proč se zdráhat hodit svůj kamínek dnes? Každá drobnost může spustil lavinu změn, kterých jsme přes století součástí. Hnutí žen, kterým není jedno s jakým uspořádáním společnosti a na jaké planetě budeme žít.

Nemusíme se hned zapojovat do veřejného dění. Účast je i podpora žen, které se zapojují, i mužů, kteří za zapojení žen aktivně usilují.

„Máme jedinečnou příležitost posunout naši politickou scénu vpřed volbou nové generace političek a politiků. Je čas, abychom ženám a pečujícím dali prostor a naslouchali jejich perspektivám. Volme ty, kdo usilují o rovnost, spravedlnost a udržitelnou budoucnost,“ říká Anna Junková, 2. místopředsedkyně Strany zelených.

Podporujme iniciativy a organizace, které bojují proti domácímu násilí a hájí práva obětí. Podporujme vzdělávací iniciativy zaměřené na genderovou rovnost a boj proti stereotypům. A zejména vyzývejme k vyššímu zastoupení žen ve vládě a politických institucích.
Sledujme sociální sítě, komentujme statusy, dávejme zpětnou vazbu. Pokud si to můžeme dovolit, podpořme úsilí “těch na barikádách” i finančně.

21.století nám poskytuje nástroje, aby náš hlas mohl zaznít i z kuchyní, hřišť a parků, nepochybujme o sobě, opravdu máme k současnému stavu světa, co říct. A co víc, naše zkušenosti nabízí i řešení.