Správa NP Šumava: Monitoring perlorodky říční na území NPŠ přinesl výsledky

V průběhu září 2008 prováděla Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava monitoring stavu populace perlorodky říční na horním toku Teplé Vltavy v místech, kde řeka protéká národním parkem. Nejcennější biotopy se vyskytují mezi Soumarským mostem a Pěknou, kde řeka protéká územím Vltavského luhu. Tam žije množství vzácných živočišných a rostlinných druhů. V úseku, kde se zkoumala perlorodka říční, je lipanové pásmo, které v některých úsecích nevylučuje ani přítomnost pstruha. Žije tu však více druhů ryb, které jsou charakteristické pro lipanové pásmo, například jelec proudník, tloušť, plotice, okoun říční, vranka obecná. Z nádrže Lipno sem expanduje štika a v posledních letech i bolen.

Monitoring vedl specialista na perlorodku a pracovník oddělení finanční kontroly a interního auditu Správy NP a CHKO Šumava Miroslav Böhm ve spolupráci s dalšími odbornými pracovníky Správy, se strážní službou a se zaměstnanci územních pracovišť České Žleby a Stožec. Monitoring se týkal pouze starších jedinců perlorodky říční, jejichž průměrný věk se odhaduje na 60 – 80 let. Monitoring byl prováděn pochůzkou tokem a v hlubší části potápěním v neoprenu. Za den byly prozkoumány cca 2-3 km toku. Vše bylo fotografováno a dokumentováno. „Voda je v tomto úseku nádherně průhledná, vodní živočichy i rostliny je možno fotografovat nad vodou,“ říká Böhm.

Díky průzkumu bylo zjištěno, že v horní Vltavě je i po povodních celkově velmi dobrý stav vodní vegetace (hvězdoš, růžkatec, stolístek aj.). Uspokojivý je i stav populace rdestu alpského. Na povodně však doplatila perlorodka říční. Její výskyt je nízký, silně roztroušený. Na jeden kilometr toku se často nevyskytuje ani jeden jedinec nebo jsou tu pouze fragmenty prázdných schránek - lastur. „Perlorodky jsou většinou driftovány – putují vlivem nestabilního dna, které se mění s průtokem vody,“ vysvětluje Böhm. „Správně by měli být tito starší jedinci uchyceni ve stabilním štěrkopísčitém dně vodního toku, které nepodléhá změnám průtoků. V takovém prostředí pak perlorodky žijí celý zbytek života. V minulosti, dokonce i v době, kdy se ve Vltavě těžily štěrkopísky a hospodaření v povodí nevytvářelo podmínky pro erozi, bylo v řece optimální prostředí pro perlorodku říční. Vlivem nestabilního dna po hospodářských zásazích v okolí toku a v povodí řeky a po skončení údržby toku se tak putující perlorodka často dostane do míst, kde je ohrožena suchem nebo mrazem. Dalším negativním faktorem, který měl vliv na populaci perlorodky v uvedené části Vltavy, byla úprava řeky – napřimování meandrů pro plavení dlouhého dříví. Tato úprava byla však provedena s takovým umem, že vydržela do dnešního dne bez velkých poruch.“ Problémem pro perlorodku říční je také nízký stav populace pstruha obecného, který je důležitým článkem ve vývojovém cyklu perlorodky.

„Data, které jsme zjistili, musíme nyní vyhodnotit,“ říká Böhm. Vliv splouvání na perlorodku si podle Böhma vyžádá nové posouzení. „Nedomnívám se, že vodáci přímo škodí populaci perlorodky říční,“ tvrdí Böhm. „Splouvání cenného úseku řeky by mělo být směrováno především k jeho kvalitě. Na Pražský Hrad také nechodí turisté se vyřádit, ale jdou tam se zájmem o historické zážitky. V našem případě by zájem o splouvání měl být spojen se zájmem o přírodu a výjimečnost lokality. Pokud je představa jiná a je spojena víceméně se společenským vyžitím, jak se děje na Vltavě od Vyššího Brodu a níže, je nezbytné vypracovat příslušný režim pro využití horního toku Vltavy v NP Šumava. V každém případě je nezbytné i ze strany Správy NP a CHKO Šumava pro tento režim zabezpečit vhodné podmínky, například vytvořit vhodný informační systém pro návštěvníky, vybudovat informační zázemí či usměrnit rybaření – výkon rybářského práva, jinak nám perlorodka v řece vymizí, ať se tam bude splouvat nebo ne.“

Mnohem více než usměrněné splouvání škodí populaci perlorodky říční znatelné organické zatížení Teplé Vltavy, které se projevuje zejména pod přítokem Volarského potoka, na němž je čistírna odpadních vod. „Dalším problémem je i voda z rašelinišť, která v případě Vltavy ovšem nedosahuje negativního stavu na Otavě,“ pokračuje Böhm. „Musíme si uvědomit, že perlorodka říční na horní Vltavě přežila již zmíněnou regulaci a plavení dlouhého dříví v 19. století. Komunální znečištění a způsob hospodaření v povodí, rybářské hospodaření a péče o tok má na budoucnost populace perlorodky říční mnohem větší vliv. Proto musíme přijmout taková opatření, která její populaci pozvednou, aby perlorodka nebyla dalším vymizelým druhem. Za tím účelem je nezbytné vytvořit přímo na toku část s optimálním režimem a péčí o perlorodku říční, kam budou přemístěny driftující – ohrožení jedinci nebo vybudovat umělé náhradní odchovné zařízení,“ uzavírá Böhm.

Příští rok bude Správa NP a CHKO Šumava provádět průzkum perlorodky v úseku Pěkná – vzdutí Lipna.