ČSOP Rokycany: Myslivci obdivovali dravce

V druhé polovině října /23. října/ zažili obyvatelé Oseka, malebné obce nedaleko Rokycan nevšední podívanou. Rokycanští ochránci přírody, místní myslivci a členové sokolnického střediska Rokycany zde uspořádali za podpory Plzeňského kraje prezentaci sokolnictví – kulturního dědictví UNESCO.

Do restaurace Na rozcestí v Oseku se v neděli kolem desáté hodiny sjela více než desítka sokolníků se svými dravci. Soustředila se zde i skupinka dětí i dospělých doprovázející sokolníky při samotné prezentaci dravců v honitbě Honebního společenstva Bušovice. Samotný program zaměřený na sokolnictví začal slavnostním nástupem, úvodním slovem organizátorů a přivítáním ing. Karlem Siegrem, místostarostou zdejšího honebního společenstva. Zájemci tak mohli obdivovat jestřába lesního, káně Harrisovu, orla skalního, sokoly stěhovavé, rarohy velké i jejich křížence při sokolnickém výcviku.

Sokolnictví – umění lovu s dravými ptáky je známé již několik tisíciletí. Na našem území se s ním prokazatelně setkáváme v devátém století. Největší rozmach však zažívá ve středověku. Z první poloviny 13. století pochází latinský spis císaře Fridricha II. „ O umění lovu s ptáky „. Lov s dravými ptáky byl záležitostí především šlechty a chovem sokolů i jejich výcvikem se zabývaly významné feudální dvory i církevní řády, které zakládaly sokolnické školy. Vycvičený sokol představoval vzácný dar mimořádné hodnoty a byl často využíván k diplomatickým účelům. Za účelem uchování tradic sokolnictví v Čechách byl v roce 1967 zřízen Klub sokolníků při Českomoravské myslivecké jednotě. V současné době má zhruba 500 členů sdružených ve více než dvaceti střediscích v různých koutech republiky. Podmínkou členství v klubu je dosažení věku 18 let, členství v ČMMJ a úspěšně složené sokolnické zkoušky. Zájemci o členství se na náročné zkoušky připravují pod vedením zkušených sokolníků. Používání loveckých dravců v sokolnictví povoluje orgán státní správy myslivosti, jejich držení a chov pak orgány ochrany přírody. Pro sokolnictví se v současné době nejčastěji využívají – sokol stěhovavý, raroh velký, orel skalní, káně Harrisova a jestřáb lesní. Sokolníci lovecky využívají přes třista dravců a další slouží k umělým odchovům. Ročně sokolníci odchovávají přes 500 mláďat nejrůznějších druhů dravců, z nichž je část vypuštěna do volné přírody. Prestižní akcí Klubu sokolníků je každoroční mezinárodní setkání v Opočně pod Orlickými horami, provázené společnými lovy a ukázkami pro veřejnost. V letošním roce se již uskutečnilo a rokycanské sokolnické středisko zde zastupoval Mgr. Kumbera, ing. Štrba a p. Heidler, kteří tomuto zvláštními způsobu lovu propadli. Od roku 2000 je Klub sokolníků i členem prestižní organizace IAF – Mezinárodní asociace pro sokolnictví a ochranu dravců. Tisíciletá tradice umění sokolnictví byla 16. listopadu 2010 zapsána na prestižní seznam světového kulturního dědictví UNESCO, přičemž nominaci podalo současně 11 států světa.

Po náročném dnu se sokolníci, dravci a jejich příznivci sešli na slavnostním zakončení v útulné restauraci, který byl spojen s výborným občerstvením a hodnocením celé akce. Poté následovala neformální diskuse o sokolnických a mysliveckých zážitcích.

Je sympatické, že myslivci z Honebního společenstva Bušovice myslí nejen na své členy, ale i ostatní. Kromě pořádání řady loveckých akcí, připravují i akce kulturní. Tou první bude již zanedlouho hubertská zábava, která se uskuteční 11. listopadu a myslivecký ples s datem 6. ledna 2012. Zanedbatelná není ani péče o zvěř i okolní krajinu. Ve spolupráci s místními občany a rokycanskými ochránci přírody se pustili do vysazování zeleně ve svém okolí, k čemuž nabádají nejen své členy, ale i ostatní. Ve výčtu dobrých počinu myslivců bychom jistě mohli pokračovat.

A co dodat na závěr? Pouze v superlativech byl od všech zúčastněných hodnocen letošní první ročník prezentace sokolnictví. Významnou měrou pro zdárný průběh přispělo především svým přátelským přijetím Honební společenstvo Bušovice, obsluha osecké Restaurace Na rozcestí, která se velmi kvalitně starala o žaludky zúčastněných, pochopitelně samotní aktéři akce a Plzeňský kraj, bez jehož významné podpory by jen ztěží mohla podobná akce proběhnout. Zbývá nám tedy ještě popřát všem, aby se v přátelské a kamarádské atmosféře jaká panovala v Oseku setkávali i na dalších sokolnických akcích, které budou spolupracující „zelené„ organizace v brzké době na Rokycansku pořádat.