ČSOP Rokycany: Myslivci zachránili krahujčí samičku

O myslivosti se v poslední době často mluví i bouřlivě diskutuje. Někteří ji odsuzují a předurčují ji zánik v představě, že se příroda obejde i bez myslivců. Bohužel to již dnes zřejmě není možné. Je pravdou, že někteří lidé jsou myslivci již řadu let spíše ze setrvačnosti a nepustí mezi sebe nikoho dalšího nebo se myslivci stávají jen proto, aby ukázali své postavení i finanční prostředky, ale o vlastní myslivosti toho příliš nevědí.

Tito lidé z touhy získat nejlepší trofeje či kvalitní zvěřinu nepochybně poškozují dobré jméno většiny myslivců stejně tak jako ti, kteří nepřipustí rozšiřování členské základny nebo nové poznatky z chovu či lovu zvěře. Na druhé straně je však nutno objektivně připomenout, že myslivost přináší i své klady v rámci ochrany životního prostředí a při zachování druhové pestrosti v přírodě. Díky vývoji společnosti, která ovlivnila i českou myslivost víme, že se snížily počty a kvalita zvěře i z důvodu menších honiteb, poklesla disciplína a morálka myslivců z důvodu zhoršení vztahů mezi lidmi a pozvolna se rozmohlo i pytláctví.

Nicméně se stále najdou lidé, kteří berou myslivost vážně a podle toho se i chovají. Myslivecké odívání, mluva i zachování tradic je jejich každodenní samozřejmostí. Právě takoví jsou i spolupracovníky rokycanských ochránců přírody, kteří propagují myslivost jako součást ekosystému. Ne vždy jsou však aktivity rokycanských ochránců přírody chápány, nicméně sympatizantů ze strany myslivců pozvolna přibývá. Stačí se jen nebát získat informace, objektivně posoudit situaci a nalézt společný pohled na přírodu a život v ní. Proto také ubývá, alespoň na Berounsku, Hořovicku i Rokycansku, střetů mezi myslivci a ochránci přírody, což je kladně hodnoceno nejen ze strany jednotlivých sdružení, ale i v republikovém měřítku. Je to tedy oblast, kde působí rokycanská záchranná stanice živočichů zabývající se pomocí nemocných, zraněných či jinak handicapovaných živočichů, myslivecky obhospodařovanou zvěř nevyjímaje. Nutno však připomenout, že zájem o vzájemnou oboustranně prospěšnou spolupráci vyvíjejí především ochránci přírody.

V poslední době zaznamenali rokycanští ochránci přírody celou řadu podnětů ze strany myslivců, kterými se budou postupně zabývat. Je potěšitelné, že řada myslivců nalézá u ochránců přírody nejen odbornou pomoc, ale i celou řadu návodů, jak zkvalitnit svoji činnost. Proto se také vyskytují případy, kdy myslivci sami oslovují ochránce přírody, aby pomohli. A dnes se již nejedná jen o trofejové druhy zvěře, ale i o dravé ptáky, kteří byli v minulosti nemilosrdně hubeni. I když názory na jejich stavy se různí, řada myslivců si uvědomuje jejich nezastupitelnou roli v přírodě a v případě jejich nálezu kontaktuje záchrannou stanici živočichů v Rokycanech, která je připravena vždy ochotně pomoci. V poslední době to byla nejen záchrana káňat, poštolek, puštíků, kalousů, ale také prosba o pomoc při záchraně krásné samice krahujce obecného. I ta by bez všímavého myslivce zahynula. Mladá krahujčice se do nesnází dostala v Otročiněvsi na Berounsku, kdy jí při procházce honitbou nalezl Aleš Pastyřík. Neváhal a okamžitě vysláblého dravce odchytil a informoval hospodáře místního mysliveckého sdružení Josefa Šinklera. Ten okamžitě informoval rokycanské ochránce přírody, kteří neprodleně vyrazili ke zraněnému dravci, kterému ve spolupráci s rokycanským veterinářem MVDr. Václavem Koubou poskytli náležitou péči směřující k jeho uzdravení. A povedlo se. Díky všímavosti myslivce, rychlému zásahu a odborné veterinární péči mohla být samička krahujce vypuštěna zpět do volné přírody. Nebýt tedy včasného zásahu myslivců, zcela jistě by zahynula.

Krahujec dosahuje v rozpětí kolem 75 centimetrů a je zmenšeninou jestřába. Je specializovaným lovcem drobného ptactva, které pronásleduje i do měst či vesnic. To se mu někdy stává osudným, neboť kořist bezhlavě pronásleduje bez ohledu na překážky. Hnízdí na okrajích hustých lesů a v hnízdě bývá kolem pěti vajec.

I přesto, že se o myslivcích často říká, že dravce nemají rádi, pánové Pastyřík a Šinkler z Otročiněvsi dokázali pravý opak. Dravci v přírodě udržují biologickou rovnováhu a když v ní chybí, musí tuto úlohu převzít člověk. Vždy však záleží na jednotlivci, jak se s tímto nelehkým úkolem vypořádá. Zájmem rokycanských ochránců přírody je, aby podobně smýšlejících myslivců přibývalo, neboť i příroda se mění a je na nás všech, abychom se snažili ji uchovat i pro generace, které přijdou po nás. A o to by mělo jít jak ochráncům přírody, tak i myslivcům.
Bližší informace o aktivitách rokycanských ochránců přírody najdete na webových stránkách s adresou www.csop.erc.cz