Tiskové zprávy
Česká krajina: Návod na záchranu české přírody. Ministerstvo certifikovalo metodiku přirozené pastvy velkých kopytníků
Klíčový dokument, který pomůže výrazně zlepšit ochranu přírody v České republice, certifikovalo ministerstvo životného prostředí. Aktualizovaná Metodika přirozené pastvy velkých býložravců poskytuje návod k přírodě blízké a finančně efektivní ochraně velkých krajinných celků.
„Velcí býložravci byly po stovky tisíc let součástí naší přírody. Jejich vyhubení člověkem v posledních staletích vytvořilo v krajině nepřirozený stav, který vedl k oslabení nebo zhroucení celé řady přírodních procesů. Velcí kopytníci totiž nebyli pouze jednou z mnoha skupin organismů, které se v přírodě vyskytovaly. Byli to takzvaní ekosystémoví inženýři, kteří naši přírodu zásadním způsobem ovlivňovali a spoluutvářeli,“ vysvětlil Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky.
Právě obnova přírodních procesů činností velkých býložravců je důležitou součástí dvou hlavních výhod přirozené pastvy velkých býložravců: pomáhá s rychlou obnovou a dlouhodobým udržováním biologické rozmanitosti, navíc s výrazně nižšími náklady než jiné způsoby managementu krajiny. „Proto je přirozená pastva vhodná k péči o velké krajinné celky o desítkách, spíše však stovkách či tisících hektarů,“ zdůraznil Miloslav Jirků.
Více než třísetstránková publikace s názvem „Přirozená pastva velkých býložravců: Metodika přírodě blízkého a dlouhodobě udržitelného managementu“, kterou Ministerstvo životního prostředí ČR certifikovalo a zveřejnilo na svých webových stránkách, by se tak měla stát novou biblí českých ochránců přírody. „Ani ochraně přírody se nevyhnou úspory finančních prostředků v důsledku ekonomické krize posledních let. Bez přirozené pastvy velkých býložravců, která je nízkonákladovým řešením, nebude možné péči o rozsáhlé krajinné celky zajistit,“ doplnil Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina.
Oproti prvnímu vydání z roku 2015 zahrnuje nová publikace deset let praktických zkušeností z fungování rezervace velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice a z další více než desítky lokalit v celém Česku, kde se přirozená pastva velkých kopytníků prosadila. Aktualizované vydání nejen zpřesňuje některé praktické stránky tohoto způsobu ochrany přírody, ale mělo by především zajistit bezpečnější a stabilnější prostředí pro rezervace velkých kopytníků v České republice. „První roky praxe ukázaly, že chybné uchopení tohoto konceptu ze strany jednotlivých úředníků může tento způsob ochrany přírody výrazně prodražit nebo dokonce téměř znemožnit. Právě proto metodika označuje některé dosavadní úřední postupy jako nežádoucí a dokládá, že vedou ke zvyšování nákladů a poklesu biologické rozmanitosti přírodně cenných území. Metodika by se tak měla stát také nástrojem pro všechny úřady a úředníky ochrany přírody, kteří budou s přirozenou pastvou velkých kopytníků pracovat,“ zmínil Dalibor Dostál.
Mezi nežádoucí postupy metodika zařazuje především vytváření takzvaných nepasených zón v rámci rezervací velkých kopytníků. Vědecké výzkumy totiž prokázaly, že namísto záchrany vzácných druhů v nich dochází k přesnému opaku, tedy výraznému úbytku ohrožených organizmů vlivem pokračujícího zarůstání. Jakkoliv mohou mít nepasené zóny smysl na malých lokalitách, na rozsáhlých pastvinách nemají pozitivní vliv, a navíc výrazně zvyšují provozní náklady. Dalším nežádoucím postupem je kosení takzvaných nedopasků. U celoroční pastvy jsou nedopasky důležitým přírodním fenoménem. Jsou nezbytnými zdroji zimní pastvy a zároveň nenahraditelnými zimovišti a úkryty řady organizmů. Odstraňování nedopasků na celoročních pastvinách je tak v přímém rozporu s udržitelným přístupem k péči o krajinu i s podporou biodiverzity. Kosení zároveň ohrožuje některé pozdně plodící vzácné rostliny vázané na pastevní ekosystémy.
Metodika také vyvrací jeden z mýtů české ochrany přírody, tedy že přirozenou pastvu velkých býložravců je třeba doplňovat dalšími typy managementů, jako jsou pojezdy těžké techniky nebo pastva hospodářských zvířat. „Pastva velkých kopytníků bývá někdy mylně považována za jeden typ managementu, který je potřeba doplňovat dalšími, technickými opatřeními. Ve skutečnosti činnost velkých kopytníků zahrnuje nejen plošné odstraňování nadbytečné bylinné biomasy včetně stařiny, ale také časoprostorově pestrou škálu žádoucích disturbancí. Disturbance, tedy různě intenzivní narušování vegetace a půdy významně podporují biodiverzitu V podání velkých kopytníků jsou disturbance velmi různorodé. Jde například o ekologicky velmi důležité narušování travního drnu prachovými koupelemi, vyšlapáváním stezek, vytvářením minerálních lizů, či plošným sešlapem v místech jejich častého pohybu. Činnost velkých kopytníků rovněž dlouhodobě udržuje ekologicky funkční periodické tůně, tedy biotop, který byl donedávna mylně považován za zcela závislý na činnosti těžké techniky. Velcí kopytníci rovněž dlouhodobým okusem a olamováním větví dřevin vytvářejí zdroje mrtvého dřeva či specifické hnízdní mikrobiotopy pro některé druhy ptáků. V neposlední řadě jsou velcí kopytníci důležitými šiřiteli semen rostlin a zajišťují distribuci živin v ekosystému,“ vypočítal Miloslav Jirků některé přínosy.
Přirozená pastva je tak komplexním typem managementu. „Prakticky jediné doplňkové zásahy jsou třeba na odstraňování negativních vlivů lidské činnosti v krajině. Prvním je eliminace invazních druhů zavlečených člověkem a druhým odstraňování křovin, jež představuje celosvětový problém související se změnami klimatu a zvýšenému spadu dusíkatých látek z dopravy, průmyslu a energetiky,“ shrnul Dalibor Dostál. Třetí oblastí je odstraňování černých skládek a zbytků staveb, které se však řeší jen v prvních letech po vzniku pastevních rezervací a týká se primárně bývalých vojenských prostorů.
Na vytvoření metodiky spolupracovali špičkoví experti. Autorem právní kapitoly je vedoucí Katedry práva životního prostředí Univerzity Karlovy Vojtěch Stejskal, autorem předmluvy je Karel Prach z Katedry botaniky Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, oponentury publikace zpracovali Milan Chytrý, ředitel Ústavu botaniky a zoologie Masarykovy univerzity v Brně, David Storch z Centra pro teoretická studia a předseda výboru České společnosti pro ekologii, a Pavel Kindlmann z Ústavu životního prostředí Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity. Navázali tak na oponenty prvního vydání, kterými byli Ondřej Sedláček z Katedry ekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Martin Ernst z Ústavu lesů a myslivosti Ústav ochrany lesů a myslivosti Mendelovy univerzity v Brně. Kapitoly o jednotlivých lokalitách vytvořili provozovatelé či odborní garanti pastevních rezervací velkých kopytníků v několika regionech České republiky.
Certifikovaná metodika je k dispozici na stránkách ministerstva životního prostředí, ke stažení je také na webu ochranářské společnosti Česká krajina v sekci Publikace (https://www.ceska-krajina.cz/publikace/).
Certifikovaný dokument navazuje na první verzi metodiky, která vyšla v roce 2015 pod názvem „Alternativní management ekosystémů - Metodika zavedení chovu býložravých savců jako alternativního managementu vybraných lokalit“. Její druhé vydání shrnuje vědecká východiska pro používání velkých kopytníků v ochraně přírody, pravidla dobré praxe přirozené pastvy a návody na její technické zajištění, i praktické poznatky o vlivu na různé typy přírodních stanovišť.
„Ministerstvu životního prostředí patří velké poděkování za dlouhodobou podporu přirozené pastvy velkých kopytníků i certifikaci druhého vydání metodiky, které by mělo pro tento typ ochrany přírody vytvořit dlouhodobě bezpečné a stabilní prostředí, bez kterého se neobejde,“ ocenil přístup resortu Dalibor Dostál. Poděkoval také všem spoluautorům metodiky, včetně dlouhodobých fotografů milovické rezervace, kterými jsou Michal Köpping a Vojtěch Lukáš, i vlastníkům pozemků, kteří pro současné rezervace velkých kopytníků poskytli potřebné plochy, a institucím, které financovali jejich vznik a rozvoj.
Metodika upozorňuje také na to, že se pastva velkých kopytníků nesnaží vytlačit z ochrany přírody jiné typy managementu, jako je kosení, pastva hospodářských zvířat a podobně. Zatímco pastva velkých býložravců výborně funguje na velkých plochách, různé nástroje aktivního managementu budou vždy nezbytné v maloplošných lokalitách o rozloze několika hektarů. Právě úspora díky pastvě velkých kopytníků na rozsáhlých územích může přinést více peněz pro aktivní management malých lokalit. „Oba typy managementu si tak nekonkurují, ale velmi vhodně se doplňují,“ uzavřel Dalibor Dostál.
Ochranářská společnost Česká krajina na projektech spojených s ochranou přírody spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, Botanické zahrady hlavního města Prahy, Zoo Liberec, České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí.
Na projekt rezervace velkých kopytníků v Milovicích může veřejnost přispět prostřednictvím portálu darujme.cz/krajina .
Projekty návratu a ochrany velkých kopytníků podporuje Akademie věd ČR v rámci programu Strategie AV 21, Záchrana a obnova krajiny, dále společnosti Nadace Benetheo, Qminers, Accace, Semix, ProfiG2, Bird & Bird, Nadační fond rodiny Orlických, Printwell, Delta Light Czech, Bříza & Trubač, advokátní kancelář, Zelená domácnost, Amanita Design, Linde, Vertue, Pro živou zahradu, JK Jitka Kudláčková, Nadace ČEZ, Megabooks CZ, Net4Gas, Pivovar Zubr, Cestovní kancelář Periscope Skandinávie, Hotelová škola Poděbrady, Operační program Životní prostředí, Státní fond životního prostředí, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Středočeský kraj, Jihomoravský kraj, Město Milovice, Město Benátky nad Jizerou, American International school ve Vídni, milovická Mateřská škola Kostička, sdružení Přátelé a rodáci Milovic i veřejnost.
„Velcí býložravci byly po stovky tisíc let součástí naší přírody. Jejich vyhubení člověkem v posledních staletích vytvořilo v krajině nepřirozený stav, který vedl k oslabení nebo zhroucení celé řady přírodních procesů. Velcí kopytníci totiž nebyli pouze jednou z mnoha skupin organismů, které se v přírodě vyskytovaly. Byli to takzvaní ekosystémoví inženýři, kteří naši přírodu zásadním způsobem ovlivňovali a spoluutvářeli,“ vysvětlil Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky.
Právě obnova přírodních procesů činností velkých býložravců je důležitou součástí dvou hlavních výhod přirozené pastvy velkých býložravců: pomáhá s rychlou obnovou a dlouhodobým udržováním biologické rozmanitosti, navíc s výrazně nižšími náklady než jiné způsoby managementu krajiny. „Proto je přirozená pastva vhodná k péči o velké krajinné celky o desítkách, spíše však stovkách či tisících hektarů,“ zdůraznil Miloslav Jirků.
Více než třísetstránková publikace s názvem „Přirozená pastva velkých býložravců: Metodika přírodě blízkého a dlouhodobě udržitelného managementu“, kterou Ministerstvo životního prostředí ČR certifikovalo a zveřejnilo na svých webových stránkách, by se tak měla stát novou biblí českých ochránců přírody. „Ani ochraně přírody se nevyhnou úspory finančních prostředků v důsledku ekonomické krize posledních let. Bez přirozené pastvy velkých býložravců, která je nízkonákladovým řešením, nebude možné péči o rozsáhlé krajinné celky zajistit,“ doplnil Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina.
Oproti prvnímu vydání z roku 2015 zahrnuje nová publikace deset let praktických zkušeností z fungování rezervace velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice a z další více než desítky lokalit v celém Česku, kde se přirozená pastva velkých kopytníků prosadila. Aktualizované vydání nejen zpřesňuje některé praktické stránky tohoto způsobu ochrany přírody, ale mělo by především zajistit bezpečnější a stabilnější prostředí pro rezervace velkých kopytníků v České republice. „První roky praxe ukázaly, že chybné uchopení tohoto konceptu ze strany jednotlivých úředníků může tento způsob ochrany přírody výrazně prodražit nebo dokonce téměř znemožnit. Právě proto metodika označuje některé dosavadní úřední postupy jako nežádoucí a dokládá, že vedou ke zvyšování nákladů a poklesu biologické rozmanitosti přírodně cenných území. Metodika by se tak měla stát také nástrojem pro všechny úřady a úředníky ochrany přírody, kteří budou s přirozenou pastvou velkých kopytníků pracovat,“ zmínil Dalibor Dostál.
Mezi nežádoucí postupy metodika zařazuje především vytváření takzvaných nepasených zón v rámci rezervací velkých kopytníků. Vědecké výzkumy totiž prokázaly, že namísto záchrany vzácných druhů v nich dochází k přesnému opaku, tedy výraznému úbytku ohrožených organizmů vlivem pokračujícího zarůstání. Jakkoliv mohou mít nepasené zóny smysl na malých lokalitách, na rozsáhlých pastvinách nemají pozitivní vliv, a navíc výrazně zvyšují provozní náklady. Dalším nežádoucím postupem je kosení takzvaných nedopasků. U celoroční pastvy jsou nedopasky důležitým přírodním fenoménem. Jsou nezbytnými zdroji zimní pastvy a zároveň nenahraditelnými zimovišti a úkryty řady organizmů. Odstraňování nedopasků na celoročních pastvinách je tak v přímém rozporu s udržitelným přístupem k péči o krajinu i s podporou biodiverzity. Kosení zároveň ohrožuje některé pozdně plodící vzácné rostliny vázané na pastevní ekosystémy.
Metodika také vyvrací jeden z mýtů české ochrany přírody, tedy že přirozenou pastvu velkých býložravců je třeba doplňovat dalšími typy managementů, jako jsou pojezdy těžké techniky nebo pastva hospodářských zvířat. „Pastva velkých kopytníků bývá někdy mylně považována za jeden typ managementu, který je potřeba doplňovat dalšími, technickými opatřeními. Ve skutečnosti činnost velkých kopytníků zahrnuje nejen plošné odstraňování nadbytečné bylinné biomasy včetně stařiny, ale také časoprostorově pestrou škálu žádoucích disturbancí. Disturbance, tedy různě intenzivní narušování vegetace a půdy významně podporují biodiverzitu V podání velkých kopytníků jsou disturbance velmi různorodé. Jde například o ekologicky velmi důležité narušování travního drnu prachovými koupelemi, vyšlapáváním stezek, vytvářením minerálních lizů, či plošným sešlapem v místech jejich častého pohybu. Činnost velkých kopytníků rovněž dlouhodobě udržuje ekologicky funkční periodické tůně, tedy biotop, který byl donedávna mylně považován za zcela závislý na činnosti těžké techniky. Velcí kopytníci rovněž dlouhodobým okusem a olamováním větví dřevin vytvářejí zdroje mrtvého dřeva či specifické hnízdní mikrobiotopy pro některé druhy ptáků. V neposlední řadě jsou velcí kopytníci důležitými šiřiteli semen rostlin a zajišťují distribuci živin v ekosystému,“ vypočítal Miloslav Jirků některé přínosy.
Přirozená pastva je tak komplexním typem managementu. „Prakticky jediné doplňkové zásahy jsou třeba na odstraňování negativních vlivů lidské činnosti v krajině. Prvním je eliminace invazních druhů zavlečených člověkem a druhým odstraňování křovin, jež představuje celosvětový problém související se změnami klimatu a zvýšenému spadu dusíkatých látek z dopravy, průmyslu a energetiky,“ shrnul Dalibor Dostál. Třetí oblastí je odstraňování černých skládek a zbytků staveb, které se však řeší jen v prvních letech po vzniku pastevních rezervací a týká se primárně bývalých vojenských prostorů.
Na vytvoření metodiky spolupracovali špičkoví experti. Autorem právní kapitoly je vedoucí Katedry práva životního prostředí Univerzity Karlovy Vojtěch Stejskal, autorem předmluvy je Karel Prach z Katedry botaniky Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, oponentury publikace zpracovali Milan Chytrý, ředitel Ústavu botaniky a zoologie Masarykovy univerzity v Brně, David Storch z Centra pro teoretická studia a předseda výboru České společnosti pro ekologii, a Pavel Kindlmann z Ústavu životního prostředí Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity. Navázali tak na oponenty prvního vydání, kterými byli Ondřej Sedláček z Katedry ekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Martin Ernst z Ústavu lesů a myslivosti Ústav ochrany lesů a myslivosti Mendelovy univerzity v Brně. Kapitoly o jednotlivých lokalitách vytvořili provozovatelé či odborní garanti pastevních rezervací velkých kopytníků v několika regionech České republiky.
Certifikovaná metodika je k dispozici na stránkách ministerstva životního prostředí, ke stažení je také na webu ochranářské společnosti Česká krajina v sekci Publikace (https://www.ceska-krajina.cz/publikace/).
Certifikovaný dokument navazuje na první verzi metodiky, která vyšla v roce 2015 pod názvem „Alternativní management ekosystémů - Metodika zavedení chovu býložravých savců jako alternativního managementu vybraných lokalit“. Její druhé vydání shrnuje vědecká východiska pro používání velkých kopytníků v ochraně přírody, pravidla dobré praxe přirozené pastvy a návody na její technické zajištění, i praktické poznatky o vlivu na různé typy přírodních stanovišť.
„Ministerstvu životního prostředí patří velké poděkování za dlouhodobou podporu přirozené pastvy velkých kopytníků i certifikaci druhého vydání metodiky, které by mělo pro tento typ ochrany přírody vytvořit dlouhodobě bezpečné a stabilní prostředí, bez kterého se neobejde,“ ocenil přístup resortu Dalibor Dostál. Poděkoval také všem spoluautorům metodiky, včetně dlouhodobých fotografů milovické rezervace, kterými jsou Michal Köpping a Vojtěch Lukáš, i vlastníkům pozemků, kteří pro současné rezervace velkých kopytníků poskytli potřebné plochy, a institucím, které financovali jejich vznik a rozvoj.
Metodika upozorňuje také na to, že se pastva velkých kopytníků nesnaží vytlačit z ochrany přírody jiné typy managementu, jako je kosení, pastva hospodářských zvířat a podobně. Zatímco pastva velkých býložravců výborně funguje na velkých plochách, různé nástroje aktivního managementu budou vždy nezbytné v maloplošných lokalitách o rozloze několika hektarů. Právě úspora díky pastvě velkých kopytníků na rozsáhlých územích může přinést více peněz pro aktivní management malých lokalit. „Oba typy managementu si tak nekonkurují, ale velmi vhodně se doplňují,“ uzavřel Dalibor Dostál.
Ochranářská společnost Česká krajina na projektech spojených s ochranou přírody spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, Botanické zahrady hlavního města Prahy, Zoo Liberec, České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí.
Na projekt rezervace velkých kopytníků v Milovicích může veřejnost přispět prostřednictvím portálu darujme.cz/krajina .
Projekty návratu a ochrany velkých kopytníků podporuje Akademie věd ČR v rámci programu Strategie AV 21, Záchrana a obnova krajiny, dále společnosti Nadace Benetheo, Qminers, Accace, Semix, ProfiG2, Bird & Bird, Nadační fond rodiny Orlických, Printwell, Delta Light Czech, Bříza & Trubač, advokátní kancelář, Zelená domácnost, Amanita Design, Linde, Vertue, Pro živou zahradu, JK Jitka Kudláčková, Nadace ČEZ, Megabooks CZ, Net4Gas, Pivovar Zubr, Cestovní kancelář Periscope Skandinávie, Hotelová škola Poděbrady, Operační program Životní prostředí, Státní fond životního prostředí, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Středočeský kraj, Jihomoravský kraj, Město Milovice, Město Benátky nad Jizerou, American International school ve Vídni, milovická Mateřská škola Kostička, sdružení Přátelé a rodáci Milovic i veřejnost.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
