AOPK ČR, Správa NP České Švýcarsko a projekt OWAD: Nedaleko České Kamenice srazilo auto vlčici

Mrtvá vlčice byla nalezena včera ráno nedaleko České Kamenice na Děčínsku. Protože se objevilo podezření na prašivinu, byla převezeno na Státní veterinární ústav v Praze, kde ve spolupráci s vědci z České zemědělské univerzity proběhne pitva. Budou provedeny i genetické analýzy a prověří se, zda zvíře skutečně trpělo prašivinou, testy též prověří možnost nákazy vzteklinou.

„Víme, že prašivina se u některých vlků v sousedním Sasku objevila, podezření jsme měli i u dvou jedinců v Lužických horách. Zdrojem nákazy mohou být zejména lišky či kopytníci, kteří tímto onemocněním běžně trpí. Vlci, u kterých se tato nemoc projevila, nevykazovali změny v chování vůči lidem. Toto onemocnění nemusí nutně znamenat smrt nakažených zvířat, mnohdy se se z něj sama dostanou,“ konstatuje Aleš Vorel z České zemědělské univerzity, Fakulty životního prostředí, který se výzkumu vlků v regionu věnuje v rámci projektu OWAD [1] a který byl i u včerejšího nálezu.

„Jsme zvědaví na výsledky genetické analýzy. O vlcích z celé oblasti už je k dispozici řada údajů, mělo by se dát zjistit, odkud přesně k nám vlčice přišla. To, že jsme v kontaktu s německými partnery projektu, nám umožňuje rychlou výměnu informací a zkušeností. Právě od nich třeba víme, že případné onemocnění prašivinou neznamená změny v chování vůči lidem,“ dodává Tomáš Jůnek z České zemědělské univerzity, Fakulty životního prostředí, který projekt OWAD koordinuje. Samice byla přejetá na rozhraní dvou stálých výskytů vlků mezi národním parkem České Švýcarsko a chráněnou krajinnou oblastí Lužické hory.

V posledních letech se prašivina zkoumala především u vlků v Yellowstonu, Skandinávii a na Pyrenejském poloostrově. Výzkumy ukázaly, že pokud je ve smečce jedinec s touto nemocí, ostatní zvířata se nakazit nemusí, promořenost je v rámci smeček velmi variabilní. Vlci s touto chorobou se během dne pohybují méně, než zdraví jedinci. „Přítomnost tohoto parazita je i v našich středoevropských podmínkách běžná, například u našich lišek se vyskytuje u 10-20 % zvířat. Stejně tak tomu může být i u vlků,“ dodává Vorel. Prašivina z vlků je – stejně jako z lišek – přenosná na člověka, ale jde o v přírodě běžné onemocnění psovitých šelem.

Poznámky:
[1] Projekt Objektivní akceptace vlka v člověkem pozměněné příhraniční krajině (OWAD) byl podpořen Evropskou unií prostřednictvím Evropského fondu pro regionální rozvoj v rámci Programu přeshraniční spolupráce Česká republika - Svobodný stát Sasko 2014-2020.
Hlavním nositelem je Česká zemědělská univerzita v Praze (ČZU), kromě vědců z Fakulty životního prostředí ČZU se na projektu z české strany podílí Ministerstvo životního prostředí ČR (MŽP) a Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR), která má klíčovou úlohu při práci s veřejností – spravuje například webové stránky www.navratvlku.cz, které poskytují aktuální informace o vlcích, preventivních opatřeních na ochranu stád a možnostech podpory chovatelů. Za německou stranu je projektovým partnerem Senckenbergská přírodovědná společnost zastoupená Muzeem pro přírodovědu ve Zhořelci (Museum Görlitz).

FOTOGRAFII zašlu na vyžádání.

Kontakt:
Aleš Vorel, Česká zemědělská univerzita, Fakulta životního prostředí, e- mail: vorel@fzp.czu.cz, tel: 605281401
Karolína Šůlová, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, e-mail: karolina.sulova@nature.cz, tel: 724102406
Tomáš Salov, Národní park České Švýcarsko, e-mail: t.salov@npcs.cz, tel: 737276865