Tiskové zprávy
Jan Březina: Nová chemická legislativa EU (REACH) - další administrativní balvan pro evropské podniky
Jsem rozčarován ze způsobu, jakým rozhodování Evropského parlamentu o REACH probíhalo. Hlasování se odehrávalo pod silným časovým tlakem, aniž existovala možnost důkladně se seznámit s kompromisním pozměňovacím návrhem uzavřeným zástupci dvou největších frakcí v EP a s ostatní tisícovkou pozměňovacích návrhů. Mnoho pozměňovacích návrhů bylo navíc účelově seskupeno do hlasovacích bloků obsahujících vedle pozitivních změn i ty, které mají negativní dopad na evropský průmysl.
Výsledek hlasování považuji za vítězství zelené lobby, která ve spolupráci se socialistickou a liberální levicí prosadila většinu svých požadavků. Tváří v tvář úspěšné válcovací taktice rudo-zelené koalice jsem se rozhodl hlasovat proti návrhu jako celku.
K legislativě REACH obecně:
Výchozí myšlenku REACH vítám, neboť je třeba sjednotit dosavadní roztříštěnou evropskou legislativu v oblasti chemických látek.
Zvolený přístup však považuji za přehnaně přísný a špatně cílený. Zejména nesouhlasím s tím, že hlavním kritériem pro registraci chemických látek není nebezpečnost chemické látky, ale její množství. REACH tak na evropské podniky uvaluje další balvan nadbytečných omezení a regulací, který bude dusit jejich ekonomickou aktivitu.
Považuji za chybu, že Komise neprovedla dopadovou studii této legislativy na malé a střední podniky, které přitom tvoří páteř evropské ekonomiky. Sdílím v této souvislosti obavy, že schválená podoba nařízení bude pro mnoho malých a středních podniků likvidační. Komise i Parlament podle mého názoru podcenily fakt, že mnoho z nich nebude schopno unést náklady spojené s registrací chemických látek, a budou tak muset čelit hrozbě ukončení činnosti.
Upozorňuji, že vážným problémům budou v souvislosti s aplikací nových pravidel čelit i ty velké podniky, které vyrábějí specializované chemické látky v malém množství (Synthesia Pardubice). Náklady těchto podniků v souvislosti s REACH jsou odhadovány na desetinásobky jejich ročního zisku.
Obávám se dále, že nová pravidla budou mít za následek zhoršení konkurenceschopnosti evropských podnikatelů na evropském trhu. Poukazuji na to, že se tato přísná pravidla vztahují pouze na evropské výrobce a ne na ty, kteří své výrobky dovážejí na evropský trh. Unie tak těmto dovozcům nepochopitelně darovala konkurenční výhodu, zatímco evropské výrobce poškodila.
Výsledek hlasování považuji za vítězství zelené lobby, která ve spolupráci se socialistickou a liberální levicí prosadila většinu svých požadavků. Tváří v tvář úspěšné válcovací taktice rudo-zelené koalice jsem se rozhodl hlasovat proti návrhu jako celku.
K legislativě REACH obecně:
Výchozí myšlenku REACH vítám, neboť je třeba sjednotit dosavadní roztříštěnou evropskou legislativu v oblasti chemických látek.
Zvolený přístup však považuji za přehnaně přísný a špatně cílený. Zejména nesouhlasím s tím, že hlavním kritériem pro registraci chemických látek není nebezpečnost chemické látky, ale její množství. REACH tak na evropské podniky uvaluje další balvan nadbytečných omezení a regulací, který bude dusit jejich ekonomickou aktivitu.
Považuji za chybu, že Komise neprovedla dopadovou studii této legislativy na malé a střední podniky, které přitom tvoří páteř evropské ekonomiky. Sdílím v této souvislosti obavy, že schválená podoba nařízení bude pro mnoho malých a středních podniků likvidační. Komise i Parlament podle mého názoru podcenily fakt, že mnoho z nich nebude schopno unést náklady spojené s registrací chemických látek, a budou tak muset čelit hrozbě ukončení činnosti.
Upozorňuji, že vážným problémům budou v souvislosti s aplikací nových pravidel čelit i ty velké podniky, které vyrábějí specializované chemické látky v malém množství (Synthesia Pardubice). Náklady těchto podniků v souvislosti s REACH jsou odhadovány na desetinásobky jejich ročního zisku.
Obávám se dále, že nová pravidla budou mít za následek zhoršení konkurenceschopnosti evropských podnikatelů na evropském trhu. Poukazuji na to, že se tato přísná pravidla vztahují pouze na evropské výrobce a ne na ty, kteří své výrobky dovážejí na evropský trh. Unie tak těmto dovozcům nepochopitelně darovala konkurenční výhodu, zatímco evropské výrobce poškodila.
Tento článek patří do kategorie |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk