Občanská iniciativa pro ochranu životní­ho prostředí: Převoz prvního jihočeského jaderného odpadu

Tento týden byl na Temelíně převezen první kontejner Castor zcela naplněný vyhořelým jaderným palivem. To se odehrálo pod širou oblohou v areálu jihočeské jaderné elektrárny.

Právě teď začíná v jižních Čechách nová jaderná éra. Vyhořelý jaderný odpad se bude už jen v takzvaném meziskladu dále kupit. A prozatím jde jen o krátkodobou záplatu. Navěky nebezpečný odpad dnes totiž jenom narychlo zametáme pod koberec!“ řekl Pavel Vlček z Občanské iniciativy pro ochranu životního prostředí.

---

Co je to sklad vyhořelého jaderného paliva?

Není tomu tak dávno, kdy byl nazýván pouhým meziskladem. Měl být totiž jen mezičlánkem v jaderném palivovém řetězci. Jaderné mezisklady se začaly stavět, až když bylo zřejmé, že dosavadní představy o vypořádání se s radioaktivním odpadem v podobě vyhořelého paliva jsou poněkud naivní. Toto nouzové řešení se časem ukázalo jako nutnost- vyhořelé palivo se nezodpovědně hromadilo dál a realistické řešení bylo v nedohlednu. Označení „mezisklad“ však pořád upomínal na cosi nedořešené, přechodné, nouzové. Provozovatel ho proto začal označovat „skladem“.

Zatím se v dokumentech Státního úřadu pro jadernou bezpečnost užívá pojem „sklad vyhořelého jaderného paliva“. Ovšem v materiálech ČEZu se již razí pojem „sklad použitého paliva“. Termín „vyhořelé“ palivo totiž každému připomíná jakýsi podivný odpad, s nímž si jeho producent v podstatě neví rady, a tak jej jenom hromadí a tváří se, že to tak mělo být...

Důvěra ve vyřešení problému vyhořelého paliva časem klesá. Zatímco první skladovací kontejnery byly dimenzovány na čtyřicetiletou dobu provozu, u kontejnerů určených pro JE Temelín se plánuje životnost sedmdesát let. Když se před lety lidé z okolí Dukovan ptali, co se stane s vyhořelým palivem po uplynutí čtyř desetiletí, jestliže do té doby nebude vybudováno úložiště vyhořelého paliva, dostávalo se jim logické odpovědi – vyhořelé palivo se přeloží do nových kontejnerů. To samé může nastat i v jihočeském Temelíně. A region může být zatížen přítomností jaderného odpadu déle, než se dnes soudí.

Jádro problému

Nejdůležitější komponentou skladu vyhořelého paliva je přepravní a skladovací kontejner. Ten musí bezpodmínečně splňovat požadavky běžně aplikovaných jaderně technických pravidel, protože kontejner samotný představuje celý systém bariér proti úniku radioaktivních látek. Uvnitř kontejneru se nenachází žádná spolehlivá bariéra, protože je třeba zejména po delší době skladování počítat se selháním pokrytí uloženého paliva. Vně kontejneru již žádná další bariéra není, protože by nebylo možné chlazení přirozeným tahem.

Pro použití v temelínském skladu je připraven kontejner typu Castor 1000/19. Kontejnerům typové řady Castor jsou však připisovány četné nedostatky, z nichž lze uvést:

- kontejner není vybaven neutronovým stíněním ve všech svých částech, což vede k vyššímu ozáření osob nacházejících se v blízkosti kontejneru neutronovým zářením. Dnes se diskutuje o tom, že neutronové záření má na zdraví mnohem negativnější vliv než se dosud soudilo.

- typ kontejneru určený pro temelínský sklad nebyl podroben praktickým testům. Průkaz bezpečnosti byl předložen na základě výpočtů a počítačových simulací a přenášení výsledků pokusů prováděných s jinými typy kontejnerů včetně typů s jinou geometrií nebo s jejich zmenšenými modely. Tyto testy byly prováděny více než před 20 lety. Letošní testy jiného kontejneru, anglického NTL 11 přitom přinesly výsledky, na jejichž základě britská společnost BNFL zastavila všechny transporty kontejnerů tohoto typu.

- nedestruktivní kontroly stavu stěny kontejnerů se provádějí před zhotovením otvorů pro vložení neutronového stínění. Možné defekty vzniklé po tomto výrobním kroku již zjistit nelze.
kontejner má být dimenzován na odolnost proti požáru trvajícímu 30 minut a dosahujícímu teploty 800°C. Reálný požár může ale trvat déle a teploty mohou být také vyšší, zejména v případě havárie po teroristickém útoku nebo zřícení dopravního letounu. V takovém případě by bylo nutné počítat se zahřátím kontejnerů a v důsledku toho s velkými úniky césia 137.
kontejnery pochopitelně nejsou dimenzovány na odolnost vůči zbraním, např. protitankovým střelám, což bylo potvrzeno i sérií testů

- německý výrobce kontejnerů, firma GNS čelí obvinění schvalovacího úřadu (BAM), že nemůže garantovat výrobu v souladu se zásadami zajištění kvality a jakosti. Úřad zjistil „vícero hrubých provinění“ proti směrnicím k zajištění kvality a jejich úmyslné obcházení. GNS aplikovala nepřípustnou metodu svařování dílců nosného koše palivových článků pro kontejner Castor V/19. Nosný koš fixuje skladované palivové články, chrání je před poškozením při případném pádu kontejneru a odvádí na stěnu kontejneru teplo, které se v nich vzniká. BAM kritizoval GNS již v roce 2008 za nepřípustné použití „libovolně volených parametrů ve výpočtových modelech“.

Co hrozí?

Radioaktivní inventář na lokalitě JE Temelín se v důsledku provozu skladu vyhořelého jaderného paliva bude zvětšovat. V závislosti na tom se též bude zvyšovat riziko, že se, byť jen jeho část, uvolní do životního prostředí.

Nedostatky kontejnerů určených pro použití v temelínském skladu jsou známy. K nim je dále možné přiřadit scénáře havárií, při jejichž naplnění by došlo k roztěsnění kontejnerů a následnému úniku radioaktivních látek do okolí.

Provozovaná jaderná elektrárna se na rozdíl od skladu vyznačuje dynamickými procesy v podmínkách vysoké teploty a vysokého tlaku, které mohou vést k rychlým průběhům havárií, spojeným navíc s velkým uvolněním energie. Sklad vyhořelého paliva představuje zařízení s téměř statickými provozními stavy a se spíše pomalými potenciálně škodlivými a emisními procesy. Je však zranitelnější vůči působení zvenčí, ať už neúmyslnému nebo úmyslnému (teroristické a válečné činy). Poměrně jednoduchými prostředky lze přivodit havárii s dalekosáhlými následky, což činí sklad atraktivním cílem pro teroristy všech ideologických odstínů.