Hnutí ANO: Richard Brabec je geolog, francouzštinář a ruštinář

Kandidát ANO na ministra životního prostředí miluje turistiku po Česku. Je také zanícený houbař. „Když rostou, toulám se po lese a jen díky vynálezu GPS se vracím domů v týž den,“ říká Richard Brabec.

Studoval jste Přírodovědeckou fakultu UK, jaký to byl obor?

Vystudoval jsem geologii v kombinaci s cizími jazyky - francouzštinou a ruštinou.

Jak jste se ke geologii dostal? Vzpomenete si na středoškolská léta, kdy jste se rozhodoval?

Bavilo mne hledat a poznávat „kameny“ (horniny a minerály) a docela mne fascinovaly pojmy jako třeba teorie kontinentálního driftu, což jak uznáte, bylo na středoškoláka docela varující znamení.

Co vás na tom oboru bavilo nejvíc?

Geologie je doopravdy zajímavý obor, který umí vědecky odpovědět na řadu zajímavých otázek. Které nás obklopují. Teď v době internetu nám to připadá už jako druhohory, ale tenkrát jsme ještě hledali odpovědi na otázky v knížkách.

Máte nějaké zvíře?

Fenu bulteriéra, což je podle obecného názoru bojové plemeno, ale ten, kdo zná bulteriéry, ví, že je to hodně přehnané hodnocení.

Provozujete turistiku po Česku? Máte nějaké oblíbené místo, kam se vracíte?

Miluju České středohoří, zvlášť okolí Litoměřic, dál třeba Českomoravskou vrchovinu, Šumavu a spoustu dalších míst. Už jako dítě jsem propadl houbaření, takže, když rostou, toulám se po lese a jen díky vynálezu GPS se vracím domů v týž den.

Chemická i každá jiná továrna vyrábí, spotřebuje a vypouští do přírody ročně obrovskou masu látek. Nezatočila se vám při šéfování Lovochemie někdy nad těmi čísly hlava? Neříkal jste si: „S tímhle stavem průmyslového nepokroku se musí něco udělat?“

Ale vždyť ono se dělá a hodně! Když srovnáte množství emisí z chemičky dnes a před 20 lety, tak to zlepšení je obrovské. Ale není to jen o číslech a procentech, hlavně vám to potvrdí lidé, kteří žijí v okolí. Dřív byly třeba v okolí Lovochemie „pestrobarevné čmoudy“ na denním pořádku, dnes jen výjimečně a pouze na krátkou dobu, např. při nájezdu nebo odstavení výrobny.

Co vidíte jako skutečné ekologické problémy dnešního průmyslu?

Je to hlavně energetická náročnost, která je u nás stále výrazně vyšší než v západoevropských zemích. Je to ale dáno také strukturou českého průmyslu a stále ještě vysokou závislostí na hnědém uhlí, a to nejen v energetice. Stále zpřísňující se limity, ale nutí průmysl ke zlepšení.

Kde to podle vás ekologové v Česku a ve světě přehánějí?

Myslím, že fanatismus je škodlivý vždycky a všude. Uznávám všechny, kteří chtějí opravdu chránit přírodu a zlepšovat kvalitu životního prostředí. Ale nesmí se to zvrhnout do situace, kdy je z malicherných příčin bráněno třeba výstavbě dálnice, která prokazatelně výrazně snižuje emise z dopravy, nehledě na snížení počtu obětí dopravních nehod. Ale na druhou stranu jsem třeba fandil Greenpeace, když bránili lovu chráněných velryb.

Kdyby vám někdo položil zjednodušující otázku, zda je pro vás na prvním místě ekonomický zájem člověka nebo příroda, jak byste odpověděl?

Tyhle dvě priority se naštěstí dají zkombinovat dohromady. Lidé se samozřejmě chtějí mít pořád lépe, ale kvalita života přece bude vždycky záviset na kvalitě životního prostředí. V tom se všichni rozumní lidé určitě shodnou bez ohledu na to, z jaké jsou politické strany. Lidská činnost bude mít vždy nějaký negativní dopad na přírodu a životní prostředí, ale cílem je, aby tyto dopady byly co nejmenší.