Občanské sdružení V havarijní zóně Jaderné elektrárny Temelín: Sdružení V havarijní zóně JETE žádá SÚJB o průběžnou kontrolu radioaktivních látek, vypouštěných z jaderných elektráren

Členové občanského sdružení V havarijní zóně Jaderné elektrárny Temelín se v nejbližší době obrátí na představitele Státního úřadu pro jadernou bezpečnost s žádostí o zřízení průběžného monitoringu výpustí plynných radionuklidů z jaderných elektráren v České republice. I za normálního, údajně bezpečného, provozu emitují jaderné elektrárny ve značném množství desítky uměle štěpením vytvořených radionuklidů, které jsou tzv. „řízeně“ vypouštěny do okolní biosféry. Nejde přitom o žádná malá množství. V dokumentaci, která byla předložena v procesu posuzování vlivu JE Temelín na životní prostředí, označovaného jako proces EIA v roce 2000, je uvedena celková povolená roční emise radionuklidů do ovzduší 1,6.1015 Bq/rok. Velikost uvedených emisí je shodná s mezní hodnotou pro klasifikaci havarijní události dle Mezinárodní agentury pro atomovou energii stupně 5. Předmětná stupnice MAAE má 7 stupňů, například havárie černobylského reaktoru byla hodnocena nejvyšším, t.j. 7. stupněm.

Mezi tyto řízeně vypouštěné radioaktivní látky patří i radionuklidy s velmi dlouhým poločasem rozpadu (85Kr, 137Cs). Ty budou v životním prostředí aktivní desítky ale i stovky let a některé z nich, např. radioaktivní uhlík 14C nebo radioaktivní jód 129I, dále pak plutónium 238Pu anebo radioaktivní izotopy uranu 235 U a 238U, desítky tisíc let. Existují četné studie prokazující, že žádné množství radioaktivního záření není neškodné a při kontaktu s nim je poškozováno lidské zdraví.

Z hlediska ochrany zdraví a životního prostředí se jedná o závažné riziko. Je pak zarážející, že monitoring výpustí obou našich jaderných elektráren se omezuje na sporadické odběry, jak je např. uvedeno v odborném časopise Bezpečnost jaderné energie, č. 1 / 2 2006 a není tedy kontinuální. Další okolností, proti které nutno vznést námitky, je to, že vzorky z výpustí odebírá sám provozovatel jaderné elektrárny. Tím je znemožněna kontrola správnosti údajů a veřejnost je odkázána na informace od samotného znečišťovatele. Podle všeho je na jeho libovůli jestli v zájmu bezproblémového provozu svého zařízení provede odběry v čase odstávky.

V Německu a ve Francii je pro účely sledování výpustí radioaktivních látek do biosféry prováděn průběžný monitoring a údaje jsou monitorovány příslušnými ministerstvy.
Při jakémkoliv řízení ve věci jaderných zařízení v ČR není pak vůbec zohledněn zákon o životním prostředí, který požaduje v §11 a 12 jednak nepřekročit únosnou (dovolenou) míru zatížení životního prostředí, jednak zohlednit při jejím stanovení kumulativní a nebo synergické účinky všech v posuzovaném místě působících škodlivin. To se zatím v České republice nestalo ani v jediném případě. Nelze se potom divit závěrům některých seminářů a tematických setkání, kde se konstatuje žádný anebo zanedbatelný vliv provozu jaderné elektrárny na životní prostředí.
„Díky tendenčnímu a jednostrannému informování veřejnosti se u nás prezentuje provoz jaderných elektráren za ekologický a tedy přátelský k životnímu prostředí a našemu zdraví,“ říká Vladimír Halama, předseda sdružení. „V zájmu ochrany zdraví obyvatelstva je nutné žádat příslušné instituce o zřízení průběžného monitoringu všech radioaktivních látek, které se do životního prostředí dostávají v důsledku provozu jaderných elektráren v České republice.”