Společnost pro zvířata: Stanovisko k chovu norků a lišek chovaných pro zisk z jejich kožešiny

Volně žijící zvířata jako liška a norek, potřebují ke svému životu rozsáhlé teritorium, volnost svého pohybu, možnost lovit, zkrátka chovat se podle modelů chování svého živočišného druhu.

Norek se pohybuje v prostoru asi 1-3 km2, někdy až 11 km2. K životu také velmi potřebují vodu: pro plavání, potápění, lovení; lezení po stromech; fyzickou aktivitu; využívají mnoha různých nor.

Liška se pohybuje v okruhu 2-10 km2 i více. V přírodě mají rozmanité společenské chování, samci a nerodící samice se podílejí na výchově mláďat. Lišky pravidelně vyhledávají úkryt a nory.

Tato zvířata nebyla domestikována, v zajetí na farmách jsou chována od minulého století, a proto pokud lidé chovají jedince těchto druhů uzavřeny v malých klecích, boudách či budkách, způsobují jim obrovské utrpení. Zvířata jsou většinou ustájena pouze v holé kleci na pletivu. Norci mají k dispozici dřevěný budník, ale u lišek je budník do klece umístěn jen když má liška mláďata. To se projevuje stereotypním chováním (např. v nejlepších případech přešlapování z nohy na nohu či přešlapování z jedné strany ubikace na druhou, otáčení se kolem své osy, běh do stran klece...), psychickým strádáním, rezignací, apatií, zvýšenou agresivitou, v těch nejhorších formách se pak jedná o sebeničení, zraňování se o pletivo, okusování nohou a ocasu, vykusování srsti, odvrhnutí či sežrání vlastních mláďat (u norků je úmrtnost mláďat 20 %), porodními poruchami; bez možnosti úkrytu (hlavně u lišek) jsou zvířata stresována strachem.

Stálým stáním na pletivu dochází k otlakům na tlapkách, v zimě i k omrznutí tlapek.

Na farmách hrozí veliké riziko infekčních onemocnění (psinka, Aleutská nemoc, botulismus, …)

Následkem špatných životních podmínek také hrozí žaludeční onemocnění (vředy), chronický stres, chronické podráždění a dráždění čichu směsí pachů na farmách a stres z mnoha sluchových podnětů, stres z vizuálního a pachového kontaktu s ostatními zvířaty a zvláště u lišek nadměrný strach z lidí.

Legislativní změny, které by zakazovaly chov těchto volně žijících zvířat na kožešinových farmách, probíhají neuvěřitelně pomalu. Pouze v některých zemích EU se tyto chovy podařilo zakázat či velmi omezit:
Švýcarsko: Jako pro legislativně „divoce žijící“ zvířata jsou ustanoveny takové chovné požadavky, které prakticky ekonomicky znemožňují jejich komerční chov (ustájení 6 m2 souše + 1 m2 vodní plochy). Vyhláška platí od r. 1981. /Dnes snad už žádný chov./
Německo – Hesensko, Bavorsko, Šlesvicko-Holštýnsko:
Pro chovy norků a lišek obdobné požadavky jako ve Švýcarsku – naposledy přijaty v r. 2001
/V těchto zemích dnes již žádný chov/
Švédsko: Od roku 2001 zpřísněné požadavky pro chovy lišek – skupiny, pohyb, hrabání.
Itálie: Od r. 2006 všeobecně obohacené klece; od r. 2008 norkům nádržky s vodou.
Rakousko: Ve 3 zemích zpřísněné požadavky jako pro zoologické druhy. V 6 zemích zákaz pro všechny druhy kožešinových zvířat - celkově platí od r. 1998, (v ostatních zemích předpisová omezení); ještě v r. 1996 zde bylo registrováno 361 chovů./ Dnes již snad žádný chov/.
Nizozemsko: Od r. 2008 zákaz pro chovy lišek a činčil; v r. 2000: 10 liščích a několik desítek činčilových chovů.
Velká Británie: Od r. 2003 zákaz pro všechny chovy; v r. 2000: 13 farem.
(Zdroj: zpráva Svobody zvířat, situace v roce 2002)

Pokud je snaha řešit nevhodný chov těchto zvířat cestou správních řízení a dokazováním nevhodného způsobu chovu, proces je většinou velmi pomalý a nevede příliš ke zlepšení. Pokud zvířata vyloženě nehynou hlady a nejsou na nich známky většího poranění, chov pokračuje a orgány řešící porušení zákona na ochranu zvířat proti týrání (obce s pomocí inspektorů státní veterinární správy) případ odkládají...

V každém případě čeká zvířata po několika měsících života smrt lidskou rukou (samice rodící mláďata žijí déle). K zabití a stažení z kůže dochází v zimních období, kdy je srst zvířat bohatá. Zabití se může podle předpisů provést perforací mozku, smrtící dávkou anestetik, elektrickým proudem (jedna elektroda na tlamu, druhá do konečníku), udušením v komoře s oxidem uhelnatým. Samozřejmě tyto metody jsou vybrány tak, aby se nezničilo to „nejdůležitější“ – kožešina.
Lidé žijící v blízkosti takovýchto "podnikatelských záměrů" by měli proti jejich provozu protestovat. Z důvodu týrání uvězněných zvířat a z důvodu preventivních, aby předešli následkům, pokud by zvířata unikla (napadení domácích zvířat jako jsou slepice či králíci, riziko přenosu infekčních onemocnění).
Níže uvádíme závěry zprávy o welfare (pohodě) faremně chovaných norků a lišek.
Celá zpráva k dispozici na naši www nebo můžeme zaslat.

Společnost pro zvířata – z. o. ČSOP
www.spolecnostprozvirata.cz, s.pro.zvirata@ecn.cz

---------------------------------------------------------------------------------
WELFARE FAREMNĚ CHOVANÝCH NORKŮ A LIŠEK
V SOUVISLOSTI S TECHNOLOGIÍ A MANAGEMENTEM CHOVU
Dr. A. J. Nimon, za asistence Prof. D. M. Brooma
Cambridge University Animal Welfare Information Centre, UK, 1998

První část:
Norek americký (Mustela vison)

Závěr

1. V Evropě se norci rozšířili z populací uniklých z farem. Rozsáhlé studie takových zvířat naznačují, že mláďata neopouštějí své rodné teritorium do věku 11 až 12 týdnů, že významnými součástmi jejich životního stylu jsou lezení, plavání a potápění, že za potravou cestují na velké vzdálenosti (nejméně jeden až tři km), a že pravděpodobně velmi často využívají pachové značkování a pachové stopy. Všechny tyto aspekty chování jsou jim při faremním chovu odepřeny.

2. Norci jsou drženi v zajetí po relativně malý počet generací. Žádné výzkumné úsilí se nesoustředilo na dlouhodobý selektivní chov norků s cílem vychovat norky psychicky odolnější k podmínkám faremního chovu; výzkumy, které byly dosud provedeny došly pouze k závěru, že v průběhu několika generací lze vychovat norky naopak ještě více bojácné.

3. Vysoká úroveň a přetrvávání stereotypií mezi norky ve faremních chovech, vysoký výskyt okusování srsti a dokonce i sebepoškozování kůže ocasu a podobné poruchy chování naznačují, že životní podmínky norků na farmách nejsou dobré. Stereotypie jsou spojeny s negativními důsledky, jako je pomalý růst mláďat a vysoká úroveň příjmu potravy bez přibývání na váze.

4. Výzkumy dostatečně prokázaly, že norci ve faremních chovech jsou ve špatné životní pohodě, pokud nemají dispozici dostatečný úkryt. Budník je proto pro ně zcela zásadní.

5. Kojící matky a mláďata v prvních pěti či šesti týdnech života zřejmě trpí dehydratací. Je proto obecně velmi žádoucí, aby jim byl v tomto období poskytnut dodatečný zdroj napájecí vody.

6. Pouhé zvětšení velikosti klece bez následného obohacení jejího prostředí zřejmě nestačí ke zlepšení welfare norků.

7. Některé pokusy týkající se obohacení prostředí standardní klece naznačují, že dodatečná nádoba s vodou může zlepšit životní pohodu norků. Výzkumy v této oblasti nebyly zatím dostatečně rozsáhlé.

8. Studie zaměřené na zlepšení podmínek ustájení norků byly celkově pojaty a prováděny většinou v rámci standardních klecí. Tak nemohly být brány v úvahu některé důležité aspekty, vzešlé z výzkumů v experimentálních podmínkách. Avšak některé nedávné studie naznačily, že pro norky v zajetí může být prospěšný posun od klasických klecí ke klecím obohaceným. Norci mají velmi silnou potřebu přístupu k vodě, ve které mohou plavat, a také silnou potřebu alternativního budníku a nových objektů. Také používají tunely či větve k lezení a budou manipulovat s předměty, pokud budou k dispozici. Nebyl proveden žádný výzkum, ve kterém by byl učiněn pokus vytvořit pro norky na základě toho, co je známo z výzkumů a studií těchto zvířat v divočině kompletní, zdokonalený příbytek, na němž by se mohly otestovat reakce norků na takovýto příbytek. Mělo by být možné navrhnout takový klecový systém, který splňuje potřeby norků, jak jsou naznačeny uvedenými preferencemi, s použitím více volného místa v kolnách, pod nimiž jsou klece umístěny.

9. Výzkumy týkající se sociální interakce mezi norky naznačují, že ubytování v párech nebo větších skupinách nemusí být pro norky škodlivé. Může to být pro zvířata naopak jistý zdroj obohacení. Společně umístění norci se musí navzájem znát - měli by tedy být z jednoho vrhu.

10. Existují věrohodné důkazy o tom, že mláďata jsou na norkových farmách odstavována příliš brzy. Takový norci mohou mít problémy se sociálním vývojem a vývojem chování. Další rozsáhlé studie by měly prozkoumat, zda ponechání matek s mláďaty do věku 11 až 12 týdnů by zlepšilo chování norků po odstavu.

11. Většina výzkumů v této oblasti neodpovídá vědeckému standardu. Další úsilí by v budoucnosti mělo být zaměřeno na zmírnění tohoto problému.

12. Jak bylo shrnuto v bodech 2, 3, 5, 8 a 10, jsou zde věrohodné důkazy, že welfare norků v dnešních nejběžnějších podmínkách ustájení a ošetřování je špatné. Zdá se nepravděpodobné, že by tento problém vyřešila modifikace stávajících klecí, nebo změny v ošetřování zvířat.


Druhá část:
Liška stříbrná (Vulpes vulpes) a Liška modrá (Alopex lagopus)

Závěr

1. Rozsáhlé studie divokých lišek odhalují, že jsou to složitá zvířata. Tráví hodně času (až šest měsíců) vychováváním svých mláďat, cestují na dlouhé vzdálenosti a červené lišky využívají modelově rozsáhlá domovská teritoria. Společenské chování je rozmanité a rozsáhlé a společenské postavení je očividně důležité a silně ovlivňuje vztahy ve skupině a produktivitu. Samci a nerodící samice hrají roli při výchově mláďat. Reprodukce je jasně řízena složitými faktory. Lišky pravidelně vyhledávají úkryt a mohou využívat několik nor. Některé se mohou vyhýbat zanechávání pachových stop a relativní význam pachového značení cest a zásobáren močí nebo sekrety žláz tak nemůže být dosažen. Lišky jsou pravděpodobně schopné vysokého stupně učení se a vykazují důkazy trvalé paměti a možná používání kognitivních map. Na liščích farmách jsou drženy v malých, holých, k sobě přiléhajících klecích bez jakéhokoliv fyzického obohacení kromě dřevěného budníku při narození mláďat. Žijí ve velmi statickém sociálním prostředí určeném náhodně. Nemají žádnou možnost přizpůsobit si vzdálenost nebo se ukrýt před nepříznivými podněty, jako je přítomnost lidí nebo jiných rušivých vlivů. Účinky smyslových proměnných, jako jsou čichové a sluchové podněty, na lišky umístěné ve velkých počtech v řadách klecí na farmách jsou neznámé.

2. Někteří výzkumníci, kteří zkoumali prospěch lišek ve vztahu k ustájení se shodují v tom, že lišky na farmách vykazují nadměrný strach, jak z lidí, tak i obecně, že holost klecí si zaslouží kritiku a že lišky na farmách mají zásadní reprodukční problémy. Tyto faktory ukazují, že životní pohoda lišek na farmách je špatná.

3. Pokus s dlouhodobým selektivním chovem stříbrných lišek na Sibiři ukázal, že lze úspěšně získat lišky, které mají v podmínkách farem menší strach. V Evropě byly získány některé srovnatelné výsledky pokusů, ale v tomto směru nebylo ještě vynaloženo žádné rozsáhlé úsilí.

4. Studie rané manipulace s liščími mláďaty velmi podpořila názor, že taková manipulace může mít příznivý význam na dlouhodobý prospěch lišek, pokud jde o snížení strachu. Manipulace, ke které došlo dvakrát denně po tři týdny po odstavení a která zahrnovala autoritativní zacházení (v protikladu k mazlení se) a krátké přesunutí do jiné klece, měla dlouhotrvající vliv na projevy strachu v reakci na člověka vztahujícího po lišce ruku a na nové objekty. Výzkumy naznačily, že nemanipulované lišky byly chronicky stresovány. Vzhledem k tomu, že lišky na farmách jsou často lidmi vyjímány z klecí, strach z lidí je důležitým problémem ve vztahu k jejich životní pohodě. Zacházení, které může snížit takový strach musí být doporučeno, ale je otázkou, zda mu farmáři budou ochotni věnovat potřebný čas.

5. Zvýšení velikosti holé klece bez následného zvýšení složitosti prostředí se nezdá být pro lišky na farmách prospěšné. Avšak větší prostor v klecích může umožnit potřebné obohacení.

6. Některé studie ukázaly, že celoroční užívání budníků může liškám ve faremních chovech přinést významné výhody, ale další studie naznačily, že lišky budníky často nepoužívaly. Budníky pravděpodobně obohatí životní prostředí lišek, dokonce i když nejsou používány. Je jasné, že přidání pozorovacích plošin do klecí představuje pro většinu lišek obohacení životního prostředí. Plošiny odpovídající velikosti využívají lišky obou druhů v zajetí pro biologicky odpovídající chování a tyto platformy mohou evidentně zvýšit složitost prostředí pro lišky. Přesto nebyly provedeny dostatečné pokusy s přidáním dalšího fyzického obohacení do klecového systému u individuálně ustájených lišek.

7. Zdá se pravděpodobné, že příležitost pozorování okolí je důležitým aspektem ustájení lišek v zajetí a skutečnost, že rozhled do širšího okolí (např. vizuální vystavení lidem, větší senzorické podněty) může lišky ovlivnit, byla dokázána. Je možné, že každodenní aktivity a různé zdánlivě neškodné události mají na lišky v zajetí dosud opomíjený účinek. Tradiční klece pro lišky dosahují do výšky jednoho metru a žádná plošina zde proto nemůže být a poskytnout adekvátní vyhlídkový bod. Klecový systém, spíše než jednoduchá klec, by proto mnohem pravděpodobněji naplnily potřeby lišek.

8. Zdá se pravděpodobné, že tradiční dřevěný budník, poskytovaný liškám během chovné sezóny, může být vylepšen.

9. Rozsah stereotypního chování u lišek v chovech není adekvátně zdokumentován, ale je jasné, že výskyt stereotypií je někdy vysoký, což naznačuje špatné životní podmínky.

10. Pokusy zahrnující skupinové ustájení zvířat ve velkých příbytcích nebo složitých klecových systémech mají určitý prospěšný vliv a určité škodlivé důsledky. Bylo by možné vyhnout se škodlivým účinkům, pokud by lišky nebyly ustájeny ve skupině během chovné sezóny. V takových studiích nebyl kladen dostatečný důraz na sociální problémy, které se budou pravděpodobně vyskytovat, pokud budou společně ustájeny nepříbuzné lišky.

11. Výskyt abnormálního chování u stříbrných lišek na farmách je závažným problémem. Usmrcování a zraňování mláďat (ukousnutí ocasu, pokousání) jejich matkami je na liščích farmách hlášeno jako běžný problém a přesto tento problém zkoumalo poměrně málo studií. Rozsah infanticidy na farmách nebyl odpovídajícím způsobem zdokumentován. Pokusy ukázaly, že vizuální izolace samic s nízkým společenským postavením a manipulace se sociálním postavením sousedů může vést k významně nižšímu výskytu zabíjení mláďat u typicky infanticidních samic. To důrazně naznačuje, že v současných faremních chovech je u mnoha lišek nízkého postavení reprodukční výkon potlačen a infanticidní chování je posíleno.

12. Jak bylo shrnuto v bodech 1, 2, 9 a 11, jsou zde značné důkazy o špatném prospěchu lišek držených v nejpoužívanějších klecích za obvyklých podmínek zacházení. Zdá se nepravděpodobné, že by modifikace současných klecí tyto problémy vyřešila nebo že změny v zacházení nebo genotypu zvířat by mohly kompenzovat neadekvátní ustájení.