ZOO Liberec: Zajímavé příhody roku 2015 z činnosti Centra Archa

Rok 2015 byl v Centru pro zvířata v nouzi při ZOO Liberec – ARCHA ve znamení rekordního příjmu zvířat do záchranné stanice pro volně žijící živočichy. Přijato jich bylo 1098, což překonalo i loňský rekord a jedná se o nejvyšší číslo od založení stanice (2006). To je zřejmě způsobeno tím, že se práce personálu Archy stále více dostává do povědomí veřejnosti a lidé už vědí, kam se v případě nálezu zraněného, či jinak postiženého divokého zvířete obrátit. Díky zkušenostem je možné i další stovky případů vyřešit radou po telefonu a tato zvířata tudíž není nutné fyzicky přijímat.

Nejpočetnějšími „klienty“ byli jako již tradičně netopýři – těch bylo během roku „posbíráno“ 439. U tohoto druhu existuje nejvyšší úspěšnost při opětovném návratu do přírody – 91% jich bylo vypuštěno. Celkové procento úspěšnosti vypuštění u všech přijatých volně žijících zvířat činí 62%.
Pomineme-li netopýry, které pracovníci Archy odchytávají většinou z důvodů proniknutí dovnitř budov, pak nejfrekventovanějším důvodem příjmů bývají zraněná a osiřelá, opuštěná či z hnízda vypadlá mláďata.

Jaké případy patřily v loňském roce k těm nejzajímavějším?

KÁNĚTI SE Z ARCHY NECHTĚLO
Apatického dravce si všiml obyvatel Višňové. Káně schlíple sedělo u potoka a bylo jasné, že mu není dobře. Bylo tak slabé, že po přijetí do stanice dva týdny jen leželo a zobákem se opíralo o dno klece. Pravděpodobně se jednalo o otravu. Nasadili jsme léčbu, káně bylo dokonce napojené i na kapačku. Velmi opatrně jsme ho krmili čistou svalovinou a napájeli výživnými roztoky. Kupodivu se nakonec vzpamatovalo a asi po měsíci jsme ho mohli přesunout do velké rozlétávací voliéry, kde krásně zregenerovalo a zesílilo. Většinu ptáků vypouštíme z rozlétávací voliéry tak, že jim otevřeme dvířka v horní části a necháme je, ať si vyletí dle libosti. Obvykle to pochopí ihned, jen někteří setrvají 2-3 dny, než voliéru opustí. Káně z Višňové ale bylo u nás nejspíš nadmíru spokojené. Z voliéry se nechtělo hnout, a to mu byla podávána potrava přímo do otevřených dvířek. Jenže dravec si pro krmení vyletěl a vždy si ho odnesl zpět dovnitř na své bidlo. Trvalo to rekordních 10 dní, než se rozhoupal a odletěl za svobodou.


TŘI PLŠÁTKA
Až z jižní Moravy k nám koncem srpna přivezli lidé tři ještě slepé sourozence – plchy velké. Jejich matku našli mrtvou. Plchy jsme nikdy předtím neodchovávali, do stanic se dostávají jen vzácně. Zpočátku jsme jim moc naděje nedávali, protože velmi špatně pili. Byla potřeba spousta trpělivosti, ale nakonec jsme byli úspěšní a tyto neuvěřitelně roztomilé hlodavce se nám podařilo zachránit. Jelikož většina mláďat plchů v přírodě nepřežije první zimu, dali jsme před jejich vypuštěním do přírody přednost umístění do Zoo Hluboká nad Vltavou, kde plchy běžně chovají.

KUNA V BRANKOVÉ SÍTI
Bůhví, čím jsou pro kuny tak lákavé fotbalové brány. Mladá kuna, která se do sítě zapletla u domu v Karlinkách, byla již několikátou svého druhu, které jsme museli z branky pomoci. Byla do ní zamotaná tak, že ji bylo nutné ze sítě vystříhat.

ZRANĚNÁ UŽOVKA
Z Jablonce přivezl nálezce užovku obojkovou, která měla v hlavě zaražený klacek. Nejspíš byla obětí útoku nějakého „statečného“ hlupáka. Nebohý had oslepl na jedno oko a musela mu být odstraněna část horní čelisti. Vzhledem ke svému trvalému handicapu by nebyl schopný v přírodě přežít, a proto se stal stálým obyvatelem naší záchranné stanice.

ZAMOTANÝ SRNEČEK
Kolemjdoucí objevil na louce srnce, který byl parůžky zamotaný do látkového pruhu vyznačujícího ohradu pro dobytek. Bez lidské pomoci by nebyl schopný se vysvobodit a vysílením by uhynul. Po kratším, ale fyzicky náročném „toreadorském zápase“ byl srnec vyproštěn a mohl odběhnout na svobodu.