https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/africke-savany-hori.a-je-to-naprosto-v-poradku
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Africké savany hoří. A je to naprosto v pořádku

9.9.2019 01:00 | PRAHA (Ekolist.cz)
Savany, kterými se oheň pravidelně prožene, mají o 30 % větší diverzitu společenstev savců a o 40 % bohatší druhovou pestrost ptačích populací. / Ilustrační foto
Savany, kterými se oheň pravidelně prožene, mají o 30 % větší diverzitu společenstev savců a o 40 % bohatší druhovou pestrost ptačích populací. / Ilustrační foto
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Jak zjistit možný dopad nějakého požáru v přírodě? Nejprve musíme vědět, co a kde vlastně hoří. Když jde náhodou zrovna o africkou savanu, neměli bychom s hašením úplně pospíchat. Jak říká ekolog univerzity v Yorku Colin Beale tenhle ekosystém oheň potřebuje, byť to tak na první pohled možná nevypadá. Píše o tom Conversation.
 

Už tak nějak víme, že každý problém má nějaké řešení a ne každé řešení je stejně dobré. V případě požárů savany je však dobré si uvědomit, že to, co vnímáme jako problém, problémem nejspíš vůbec není.

Savany se bez ohně totiž neobejdou, nemohly by bez něj existovat. Zarostly by totiž keři a dřevinami, staly by se postupně řídkým suchým lesem. Pravidelné požáry svou ničivou silou tento ekosystém formují a spoluvytváří. „Ročně vyhoří polovina rozlohy východoafrické africké savany. A není to chyba,“ říká Beale, který se tématu dlouhodobě věnuje.

„V kontextu amazonských požárů se mě lidé často ptají, jestli jsou ohně zakládané v savanách přírodního původu a jestli je jejich výskyt v pořádku,“ vysvětluje Beale. A odpověď, jak už to tak bývá, není jednoduchá.

„Protože travinné ekosystémy jsou tu ohněm ovlivněny po miliony let a v posledních tisících letech je zakládali lidé a naši evoluční předkové.“ Oheň sloužil jako užitečný nástroj prvním africkým lovcům (a sběračům), prospíval i prvním pastevcům.

Třeba tím, že likvidoval nálet dřevin, přirozeně popelem hnojil rozsáhlá území a vytvářel na nich nepřerušený travinný pokryv, pravidelně zbavovaný parazitů velkých savců kopytníků. „Rostliny a zvířata v savaně jsou na tyto ničivé epizody adaptovány a některé živočišné druhy (například pták běhulík černoprsý) už jinde než na vypálené trávě hnízdit neumí,“ říká Beale.

Společně s dalšími výzkumníky z Yorku se Beale pustil do vyhodnocení biodiverzity na afrických savanách, které byly v posledních letech vypalování ušetřeny (lokality na chráněných územích národních parků, nebo v blízkosti lidských sídel). Zjistili, že savany, kterými se oheň pravidelně prožene, mají o 30 % větší diverzitu společenstev savců a o 40 % bohatší druhovou pestrost ptačích populací. V tomto spojení pak Beale používá termín pyrodiversita, tedy biodiverzita zvýšená čistě ohněm.

„V kontextu klimatických změn pak obvykle zazní otázka, zda tyto požáry neuvolňují do ovzduší větší než malé množství oxidu uhličitého,“ doplňuje Beale. Což se samozřejmě děje. Jenže uvolněný CO2 je následující rok znovu pohlcen přírůstem popelem pohnojené vegetace. „Takže při víceletém srovnání mají požáry v savaně skoro uhlíkově neutrální bilanci. Není to jako požár pralesa, kde se uhlík bude ve stromové vegetaci vázat další desítky let.“ Je tedy každý požár problém? Nejprve je dobré se podívat, kde vlastně hoří, než začneme hasit.

Rostliny mají paměť, tráva ani stromy na oheň nezapomínají

Když v pralese nebo savaně propukne požár, vypadá to, že se rostliny před plameny nemají kam skrýt. Přesto nemusí oheň znamenat jejich úplný zánik. Vegetace se totiž umí "schovat" pod zem, odkud může znovu obrazit a vyrůst. Stromy, křoviny i trávy si navíc tyhle ničivé epizody pamatují a aktivně se na ně připravují. Ekoložka sheffieldské univerzity Kimberley Simpsonová na vysvětlenou říká: „Některé porosty se s ohněm vypořádávají lépe, než jiné. Záleží, kdy tu hořelo naposledy." Pro větší názornost pak označuje vegetaci jako "ohněm poučenou" a ohněm dosud nedotčenou (v originále fire-wise/fire-naive).

Rozlišit je od sebe je snadné, pokud máte motyku nebo rýč. Ta, která má zkušenost s plameny, výrazněji investuje do rozvoje podzemní biomasy kořenů, tedy systému, který jí po posledním požáru zajistil přežití. Rostliny naivní se naopak snaží dominovat na povrchu, plošně se rozrůstají, aniž by si tolik hleděly vlastních kořenů pod zemí. „Celkem vzato, po drastickém zážitku s plameny se pohořelá vegetace stává opatrnější. Tyto drobné fyzické rozdíly můžeme v jistém smyslu chápat jako odraz paměti rostliny," popisuje Simpsonová. „Chtělo by se říct, že teď více myslí na nejistou budoucnost."


reklama

Další informace |
Líbil se vám článek? Přispějte si na napsání dalšího.
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.
tisknout poslat
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (1)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

KZ

Karel Zvářal

12.9.2019 16:22
Oheň byl, je a bude. Ale čeho je moc, toho je příliš.
Odpovědět
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist