Africké savany hoří. A je to naprosto v pořádku

Jak zjistit možný dopad nějakého požáru v přírodě? Nejprve musíme vědět, co a kde vlastně hoří. Když jde náhodou zrovna o africkou savanu, neměli bychom s hašením úplně pospíchat. Jak říká ekolog univerzity v Yorku Colin Beale tenhle ekosystém oheň potřebuje, byť to tak na první pohled možná nevypadá. Píše o tom Conversation.

Už tak nějak víme, že každý problém má nějaké řešení a ne každé řešení je stejně dobré. V případě požárů savany je však dobré si uvědomit, že to, co vnímáme jako problém, problémem nejspíš vůbec není.

Savany se bez ohně totiž neobejdou, nemohly by bez něj existovat. Zarostly by totiž keři a dřevinami, staly by se postupně řídkým suchým lesem. Pravidelné požáry svou ničivou silou tento ekosystém formují a spoluvytváří. „Ročně vyhoří polovina rozlohy východoafrické africké savany. A není to chyba,“ říká Beale, který se tématu dlouhodobě věnuje.

„V kontextu amazonských požárů se mě lidé často ptají, jestli jsou ohně zakládané v savanách přírodního původu a jestli je jejich výskyt v pořádku,“ vysvětluje Beale. A odpověď, jak už to tak bývá, není jednoduchá.

„Protože travinné ekosystémy jsou tu ohněm ovlivněny po miliony let a v posledních tisících letech je zakládali lidé a naši evoluční předkové.“ Oheň sloužil jako užitečný nástroj prvním africkým lovcům (a sběračům), prospíval i prvním pastevcům.

Třeba tím, že likvidoval nálet dřevin, přirozeně popelem hnojil rozsáhlá území a vytvářel na nich nepřerušený travinný pokryv, pravidelně zbavovaný parazitů velkých savců kopytníků. „Rostliny a zvířata v savaně jsou na tyto ničivé epizody adaptovány a některé živočišné druhy (například pták běhulík černoprsý) už jinde než na vypálené trávě hnízdit neumí,“ říká Beale.

Společně s dalšími výzkumníky z Yorku se Beale pustil do vyhodnocení biodiverzity na afrických savanách, které byly v posledních letech vypalování ušetřeny (lokality na chráněných územích národních parků, nebo v blízkosti lidských sídel). Zjistili, že savany, kterými se oheň pravidelně prožene, mají o 30 % větší diverzitu společenstev savců a o 40 % bohatší druhovou pestrost ptačích populací. V tomto spojení pak Beale používá termín pyrodiversita, tedy biodiverzita zvýšená čistě ohněm.

„V kontextu klimatických změn pak obvykle zazní otázka, zda tyto požáry neuvolňují do ovzduší větší než malé množství oxidu uhličitého,“ doplňuje Beale. Což se samozřejmě děje. Jenže uvolněný CO2 je následující rok znovu pohlcen přírůstem popelem pohnojené vegetace. „Takže při víceletém srovnání mají požáry v savaně skoro uhlíkově neutrální bilanci. Není to jako požár pralesa, kde se uhlík bude ve stromové vegetaci vázat další desítky let.“ Je tedy každý požár problém? Nejprve je dobré se podívat, kde vlastně hoří, než začneme hasit.

---

reklama

---