Britská firma vyrábí benzín ze vzduchu. Má pomoct klimatu i skladování energie
Firma Air Fuel Synthesis (AFS) vyprodukovala od srpna ve své malé rafinérii pět litrů "vzdušného benzínu" z oxidu uhličitého a vodní páry.
Firma si plánuje, že do dvou let vybuduje zařízení, které bude schopné pracovat v komerčním měřítku. To by prý mohlo vyrábět tunu paliva denně. Firma plánuje vyrábět také letecký benzín, který by byl více uhlíkově neutrální.
"Zní to snad až příliš dobře na to, aby to byla pravda. Ale je to pravda," komentoval pro Independent výrobu Tim Fox z londýnské Institution of Mechanical Engineers. Podle něj firma využívá již dříve vyzkoušené postupy, ale její inovační přínos je v tom, jak je celý proces nastaven.
Zatím je ale celá výroba jen v laboratorním stádiu, které navíc využívá elektrickou energii dodávanou z běžné distribuční sítě. Nicméně podle britských inženýrů by rafinérie mohla využívat energii z obnovitelných zdrojů.
"Vzali jsme oxid uhličitý ze vzduchu a vodík z vody a tyto prvky jsme přeměnili v palivo," vysvětluje základní princip Peter Harrison z AFS. Podle něj nikdo takovou technologii ani v Británii, ani v jiné zemi na světě, neprovozuje. Výsledný produkt prý vypadá i voní jako benzín, ale je mnohem čistší a jasnější než benzín vyráběný z fosilní ropy.
"Nejsou v něm žádné přidané látky nebo zbytky, které se nacházejí v konvenčním benzínu. Vyrobené palivo se také dá bez problémů použít ve stávajících motorech," řekl Harrison Independentu. Lidé prý mohou použít vzdušný benzín rovnou ve svých autech, aniž by museli instalovat jakákoli přídavná zařízení. To znamená, že zachycený oxid uhličitý se použije na výrobu paliva, které se může skladovat, přepravovat a využívat naprosto stejně jako současný benzín.
Schopnost zachycovat hlavní průmyslový skleníkový plyn oxid uhličitý z ovzduší a efektivně ho dále využívat by se mohla stát skutečně klíčovým procesem při přechodu k zelené ekonomice, píše britský deník.
Podle Harrisona firma pracuje na tom, aby se k výrobě využívala obnovitelná elektřina. Výroba vzdušného benzínu by podle něj mohla pomoci plně využít potenciál obnovitelných zdrojů. Ty jsou na mnoha místech schopné vyrábět velké množství energie, ale mají jen velmi malou schopnost vyrobenou energii skladovat.
Podle jeho názoru by komerční výroba s pomocí obnovitelné elektřiny mohla začít fungovat v roce 2014. Do patnácti let by pak měla být vybudována regulérní rafinérie. Nicméně otázkou zůstává komerční potenciál. "Pohybujeme se v tržním prostředí. Jediná cesta je dosáhnout konkurenceschopné ceny vůči palivům z ropy a ceny ještě nižší," řekl Harrison.
Současná výroba je ovšem natolik neefektivní, že o komerčním provozu nemůže být řeč. Technologie zatím využívá oxid uhličitý z ovzduší, ale pracuje i na využívání oxidu uhličitého z průmyslových procesů. Tato cesta by měla vést ke zlepšení technologie zachycování uhlíku (CCS).
Na zlepšování technologie zachycování a ukládání oxidu uhličitého pracují i další firmy. Nicméně ani jejich technologie nejsou na dohled levné a komerčně využitelné, protože jejich náklady se překračují 12 000 korun za uložení jedné tuny oxidu uhličitého.
Nicméně, jak připomíná Klaus Lackner z Columbia University, vysoká cena nových technologií časem dramaticky klesá. "Když jsem si koupil první cédéčko stálo dvacet dolarů, zatímco dnes můžete mít jedno za méně než deset centů," říká Lackner.
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Online diskuse
otázka - 25. 10. 2012 - Jan ŠimůnekVaše poslední věta je, s odpuštěním, pitomost. Dokud nebude za ropu přijatelná náhrada (stát by musel dát garance výrobcům, že nekrachnou, pokud OPEC dočasně srazí ceny - je třeba si uvědomit, že je to světový kartel, a že jednotlivý výrobce proti němu nemá v čistě ekonomické souteži šanci, nemá-li za zadkem stát), tak zvyšování cen (i umělé) nijak její spotřebu nesrazí. Jen to výrobci a dovozci "rozpustí" v cenách pro koncového zákazníka.Pokud se týká náhrady kapalných paliv plynnými - jsem skeptický, protože přínos této náhrady je minimální a nejrůznější technické potíže i rizika jsou značná. Dnes se to vyplatí jen proto, že je propan-butan zatížen výrazně nižší daní. Pokud by cena benzínu byla férová tržní, tak by se auta na plyn ekonomicky nevyplácela. Keramické motory v prototypech existují a jsou skutečně s to srazit spotřebu pod 1 l/100 km u auta +- běžných parametrů. Dosahuje se toho nejen dramatickým zvýšením účinnosti spalovacího motoru, ale i výrazným poklesem hmotnosti motoru a některých dalších technických zařízení v autě a poklesu hmotnosti nádrže i samotného paliva. (Ten kyslík, spíš kapalný než pod tlakem, by zase nějakou hmotnost přidal, ale asi ne moc drasticky.) Problém těchto motorů je, že se v nich ve vysokém procentu spaluje dusík kyslíkem na oxidy dusíku (teoreticky bychom mohli jezdit i jen na vzduch, protože spalování dusíku kyslíkem je exotermní reakce, ovšem v motoru by musely být extrémní tlaky a teploty), takže s poklesem spotřeby roste silně a nelineárně produkce oxidů dusíku, proto jsou tyto motory pro běžnou praxi nepoužitelné (museli bychom vyvinout nějaké zařízení na jímání nebo jiné odstraňování NOx, které by pohltilo valnou část zvýšení účinnosti, ten kyslík v nádržce je skrčka, která by tento problém vyřešila, možná by se dal použít koncentrovaný H2O2, nebo podobná látka, spolu s nějakým vyvíječem kyslíku a vyplatilo by se to vzhledem ke snadnějšímu uložení v autě). |