Marian Kechlibar: Jádro po soukromém způsobu
Reaktor, jehož výkon si nyní zasmluvnil Microsoft ke tréninku své AI, nebyl při oné slavné nehodě poškozen, ale byl teď pět let odstaven a bude muset být znovu uveden do provozu. Deal s Microsoftem ale majitelům elektrárny umožnil investovat do modernizace celého objektu – půjde do ní celkem 1,6 miliardy dolarů a znovuzapnutá elektrárna by měla běžet až do roku 2054, tj. 80 let po svém původním spuštění.
Přečtěte si také |
Three Mile Island. Největší jaderná nehoda v USA, která se nemusela státMicrosoft ale není jediná velká IT firma, která v posledních měsících začala navazovat užší styky s jaderným průmyslem. Vyhledávací gigant Google uzavřel rovněž v říjnu smlouvu s firmou Kairos, vyvíjející malé modulární reaktory; první reaktor má běžet v roce 2030. Téměř současně uzavřel tři podobné smlouvy i obchodní gigant Amazon, a to s firmami Energy Northwest, X-Energy a Dominion Energy; zároveň odkoupil serverové centrum u již existující jaderné elektrárny v Pensylvánii.
Inu, jak říká náš nejslavnější žijící krajan Václav Smil, energie je civilizace. On ten náš Smil zrovna dokonale ztělesňuje pravidlo, že doma není nikdo prorokem – zatímco světoví činitelé a státníci jej berou vážně, od českého politika jsem jeho jméno ještě neslyšel. Nicméně je potřeba se pozastavit i nad jedním důležitým detailem.
Povšimněte si, že ty IT korporace, přes veškeré zelené snahy dneška, nestavějí ten svůj nový energetický model na větrnících a solárních panelech. K tréninku AI potřebujete poměrně drahé počítače a když už je jednou koupíte, je racionální je využít v nonstop provozu: 24 / 7. K tomu je ale nutné si zajistit rovněž zásobování elektřinou v režimu 24 / 7, a to je přesně něco, co ty přírodní zdroje nemohou garantovat.
Na celé této vlně vidím ještě jedno pozitivum: soukromé společnosti jako Microsoft nebo Amazon si dokáží lépe pohlídat náklady. Tradiční bolestí jaderného průmyslu je příliš vysoká cena nových elektráren – jenže tato bolest je nejspíš aspoň částečně zhoršována tím, že nové reaktory typicky financuje nebo aspoň zaručuje stát, a ze státních peněz „krev neteče“, že? Nebo aspoň ne příliš bolestivě. Kdežto taková držgrešle, jako je Jeff Bezos, zakladatel a majitel Amazonu, si nepochybně nechá všechno spočítat až do poslední kostičky uranu a ještě bude chtít pět procent slevu.
A bohužel je to zase něco, co ve staré Evropě jen tak nenapodobíme. Příliš mnoho regulací a příliš málo velkých firem, které by byly ochotny udělat tak riskantní krok. Mimo jiné je to dáno tím, že i ty největší evropské firmy jsou poměrně malé…
Zde je nutno říci, že jde o stav tři roky starý, a mezitím v EU značně vyrostla jedna firma, dánský farmaceutický podnik Novo Nordisk, který trefil “zlatou žílu” s přípravkem Ozempic používaným k hubnutí. Její tržní kapitalizace je téměř 500 miliard dolarů. I tak je to ale jen polovina Mety (a pětina Microsoftu nebo Applu), a bohužel zrovna od Novo Nordisku se nějaké investice do energetiky čekat nedají. Ti musejí své peníze strkat hlavně do továren na léky.
Diskusní fórum k článku najdete na webu Mariana Kechlibara.
reklama
Další informace |
Komentář je převzatý z webu Mariana Kechlibara.