CEE Bankwatch: Evropská investiční banka podporuje ničení životního prostředí v Nigérii
 |
|
|
Děti z nigerijské vesnice Rumuekpe sledují hořící zemní plyn.
Licence: Všechna práva vyhrazena, další šíření obrázku není možné bez souhlasu autora.
|
|
| Foto: Elaine Gilligan/Friends of the Earth |
EIB přitom není soukromou společností a své investice financuje z veřejných peněz. Nevládní organizace CEE Bankwatch Network, která se zabývá monitorováním aktivit mezinárodních finančních institucí, proto EIB vzkázala, aby těžbu ropy okamžitě přestala podporovat. Přidali se k ní i aktivisté Prince Chima z Nigérie a Dato Chipashvili z Gruzie, kteří se v listopadu při promítání snímku švédského režiséra Larse Johanssona v několika středoevropských městech snažili upozornit na závažnost problémů přímo spojených s těžbou ropy v jejich zemích.
Jedovatý oheň
Pražská přednáška se uskutečnila ve stejný den, v který byl spolu s osmi kolegy v roce 1995 popraven nigerijskou armádou Ken Saro Wiwa, aktivista, který vedl nenásilnou kampaň proti ničení životního prostředí Nigérie ropnými společnostmi, především společností Shell. Jeho smrt tehdy vzbudila pobouření na celém světě.
Jak zaznívá ve filmu Poison Fire, lidé žijící v okolí těžby ropy jsou nespokojení a rozlobení stále – surová nafta prosakuje do půd pralesa a dostává se do potoků a řek. Za uplynulých 50 let došlo v oblasti k víc než pěti tisícům únikům surové nafty, přibližně 1,5 milionu tun ropy už bylo vypuštěno do okolních farem a řek. To je množství, které odpovídá jedné nehodě tankeru Exxon Valdez každý rok za uplynulých padesát let.
Úniky přitom způsobují fatální škody místním rybářům a zemědělcům, tvrdí ve své zprávě CEE Bankwatch Network. Nová vyšetřování nigerijské pobočky organizace Přátel Země ukázala, že nigerijské vesnice jsou vážně znečištěné a že Shell v Nigérii nedodržuje mezinárodní standardy těžby ropy.
Nigerijská ropa prý navíc obsahuje nezvykle velký podíl přidruženého přírodního plynu. Plynná složka je pod povrchem země stlačena a tento tlak způsobuje její zkapalnění. Plyn je tak smíchán nebo rozpuštěn v surové naftě a není prakticky možné ho oddělit od ropy dřív, než je vytěžena na povrch. K jeho hoření pak dochází jednoduše – je třeba se ho zbavit. Ve většině zemí, kde se ropa těží, je tento přidružený plyn využíván jako zdroj energie, Nigérie ale nedisponuje infrastrukturou, která by jeho využití umožňovala. Hodil by se sice například k výrobě obrovského množství elektřiny, ale protože kupní síla obyvatelstva je velmi slabá, nevyplatí se společnostem plyn k výrobě další energie využívat. Ropné vrty v Nigérii tak i přes množství protestů místních i mezinárodních organizací stále hoří, vysvětluje film Poison Fire.
 |
||
|
Mapa Nigérie.
|
||
| Foto: Roke/Wikimedia Commons |
Na námitku jednoho ze studentů, že přidružený plyn se spaluje všude, kde se ropa těží, Petr Hlobil ze CEE Bankwatch Network odpověděl, že všude se plyn nespaluje. „Na většině míst se spaluje pouze zbytkové množství. V Evropě vůbec. V Rusku přešli na využívání plynu. Důvodem spalování je skutečnost, že pro společnosti se jedná o nejlevnější řešení, i když krátkozraké. Jednou z možností je, že můžou injektovat plyn zpět do vrtu, což je ovšem dražší (40–60 centů na barel) než spalování. Jen pro ilustraci, současná cena ropy je kolem 40 dolarů za barel.
Na další otázku studenta, proč se tedy zemní plyn nevyplatí prodávat, pak Petr Hlobil přidal: „Bylo by nutné vést další potrubí, vybudovat zásobníky a plyn přečerpat do nějakého plynovodu. Další možností by bylo plyn nabídnout v místě na výrobu elektřiny. Problémem ale je, kdo by za něj platil. Afričané nejsou schopní uhradit takové částky, aby byl prodej plynu pro společnosti výhodný.“ Podle Hlobila by přitom společnosti plyn rády využily – například kdyby v oblasti existovala továrna s enormní spotřebou energie. Ta tam ale žádná není. „Takhle se jedná o začarovaný kruh. Místní obyvatelstvo nemá žádné příjmy z těžby a nigerijská vláda se o oblast delty Nigeru příliš nezajímá. Pro ně je místem velkého odporu proti centrální vládě v Nigérii.“
Firma Shell tvrdí, že si je problému se spalováním plynu vědoma, jeho omezení však prý brání nejrůznější důvody. Podle internetových stránek Shellu „k nepřežitému spalování přírodního plynu nedochází“. Do roku 2006, kdy začalo docházet k násilí, se podle Shellu spalování plynu snížilo o 30 %. Umožnily to investice ve výši tří miliard dolarů, které byly vynaloženy od roku 2000 za účelem instalace zařízení, jež by přidružený plyn shromažďovalo a využívalo ho. „Není v silách společnosti dokončit instalaci v roce 2007 z důvodu nedostatku spolehlivých finančních partnerů a také proto, že do míst, kde je instalace zařízení potřeba, nemáme bezpečný přístup,“ stojí dál na stránkách firmy. „K snížení spalování přidruženého plynu v roce 2006 a 2007 došlo z důvodu redukce výroby. Náš závazek k ukončení nepřežitého spalování plynu je stále platný. S nutnými opravami a stavbou opětovně začneme, jakmile budeme mít bezpečný přístup na území a záruku stabilního financování.“
V listopadu letošního roku ovšem čtyřem nigerijským aktivistům došla trpělivost a podali žalobu proti vedení společnosti Shell. Jak uvedla CEE Bankwatch, jedná se o první případ, kdy se anglo-holandská ropná společnost musí před soudem zodpovídat ze škod na životním prostředí, které způsobila v rozvojové zemi.
Prince Chima z Nigérie k tomu pro CEE Bankwatch uvedl: „Nejvyšší soud v Nigérii v roce 2007 rozhodl, že spalování plynu je nelegální, porušuje základní lidské právo na život a že Shell musí se spalováním plynu skončit. Nic z toho se ale nenastalo. Shell jen slibuje a místní lidé velmi trpí. Spalování plynu je přitom jen jedním z významných dopadů těžby ropy, kterou v Nigérii Evropská investiční banka podporuje.“
CEE Bankwatch Network uvádí, že od podepsání Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě OSN o klimatických změnách před 10 lety, ve kterém se země zavázaly snížit emise skleníkových plynů o 5,2 %, EIB investovala 17 miliard eur do projektů založených na neudržitelném využívání plynu, uhlí a ropy. Částkou 70 milionů eur podpořila i projekt Západoafrického plynovodu (Westafrican Pipeline), který vede z Nigérie přes Togo a Benin do Ghany.
reklama
