Člověk přírodu prostě neodhadne, říká šéf CHKO Třeboňsko
EkoList: Co je zde z ochranářského hlediska nejdůležitější, proč vlastně byla CHKO Třeboňsko vyhlášena?
ing. Josef Hlásek: Byla vyhlášena hlavně proto, že je tu nahromaděno velké množství velkých i malých rybníků, většinou založených již ve středověku. Těch větších než jeden hektar je tady 465, k tomu pak připočtěme stovky menších sádkových rybníčků. Vedle rybníků jsou tady ještě otevřené vody pískoven a otevřené vody v říčních nivách Lužnice a Nežárky. V nivách, které jsou přeplavovány (což je případ hlavně Lužnice v úseku od státní hranice s Rakouskem po rybník Rožmberk), se nacházejí říční tůně nebo odříznuté meandry, přičemž těch trvale zvodnělých je přes 500. To je velmi cenné území, kde přírodní děje nebyly po dlouhou dobu rušeny například výstavbou rybníků. Z hlediska ochrany přírody jsou nejcennější věci v bažinách, na okrajích rybníků, v rašeliništích. Jsou tu rozsáhlá ložiska rašelin, z nichž část je dodnes překryta jehličnatým lesem, často s podrostem rojovníku a brusnic. V těchto lesích se nalézá velký komplex borovice blatky, což je jeden z mála původních zachovaných lesních porostů v nižších polohách. V rámci naší republiky je to ojedinělé, protože v Čechách byly všechny lesy nějakým způsobem cíleně přetvořeny.
Ing. Josef Hlásek, vedoucí Správy CHKO Třeboňsko. Foto: Jan Stejskal/EkoList
EkoList: Původních lesů je ale zřejmě i na Třeboňsku málo...
Je jich málo, kromě borovic blatek se fragmenty původních lesů zachovaly na říčních terasách, avšak jen na hranách teras. A potom se zachovaly malé pralesní zbytky tvrdého luhu, kde převažuje dub letní. Ty najdeme právě v přeplavované nivě Lužnice, například na Staré řece.
EkoList: Jak je to s emisní zátěží, které byly zdejší lesy - stejně jako lesy na zbylém území republiky - vystaveny?
Je sice pravda, že kdybych srovnával životnost jehlic, tak u borovice blatky se píše, že má být životnost šest, sedm let, a ve skutečnosti je teď přibližně tři až čtyři roky. Myslím si ale, že to zde není způsobeno průmyslovými emisemi. Ovšem kromě dusíku, protože spad dusíku je kvůli automobilismu všeobecně veliký a projevuje se zrovna na takových biotopech, jako jsou třeba rašeliniště.
Jinak co se týká lesů, většina jich patřila Schwarzenbergům a díky tomu je tu dnes obrovské množství lesů státních. A řekl bych, že v našem prostoru jsou šéfové lesních správ, kteří ovládají svou problematiku dobře. V některých případech se způsob hospodaření výrazně změnil. Stále častěji se provádí těžba výběrovým způsobem. Řada lesáků už holoseč neuznává. Někdy to až naopak vadí entomologům, protože nemají čisté paseky a pařezy. Některý hmyz totiž vyžaduje holoseč, žije tu například velký krasec měďák, a ten vyžaduje zrovna pořádnou paseku.
Řekl bych, že myšlení lesáků se mění, stále ale mají tendenci les čistit, přestože většina zbytků dřeva je skoro bezcenná. Přitom když v lese zůstane velký pařez nebo velký vyhnilý kmen borovice, tak se v něm usadí spousta druhů, které pak zvyšují biodiverzitu daného místa.
Správa CHKO Třeboňsko. Foto: Jan Stejskal/EkoList
EkoList: Zmínil jste vliv automobilismu, tedy civilizace. To jsou i turisté...
Turisty sem láká hlavně voda, borůvkové lesy, ryby, houby, ale i historie a historické památky krajiny. Je tady spousta míst na koupání, hlavně štěrková jezera. Ale my - na rozdíl od horských pohoří, kde dejme tomu v Krkonoších chtějí všichni turisté vylézt na Sněžku, kde jsou alpinské louky, a ničí tak ten nejcennější biotop - s turisty problém nemáme. Tady nikdo neleze do bažin umazat se od rašeliny a nechat se poštípat od komárů. Turisté nám nevadí, a dá se dokonce říci, že když například v okolí pískoven sešlapávají zvlhčené terény, tak nám pomáhají, protože některé květiny to vyloženě vyžadují. To je třeba případ Veselských pískoven, kde je naučná stezka, a po té kdyby nechodili turisté nebo občas neprojel nějaký kluk na motorce nebo na kole, tak tam vzácné rosnatky prostě neporostou. Když už to je špatné, tak dokonce vezmeme sami buldozer a trochu to zryjeme. Je to paradox, ale tyto kytky jsou závislé právě na zraňované půdě.
EkoList: A já jsem si říkal, že těžba štěrkopísku je jeden z činitelů, který - když je příliš intenzívní - oblasti nepomáhá.
Z lidského hlediska, když vám někdo zabere pole a lesy a promění je na pískovny, tak příští generace už z nich nebudou mít nic, protože tam je voda. Ale z hlediska přírodovědného těžba, pokud byla realizována například v polích, krajinu zpestřila. A když ještě máme vliv na to, jak bude těžba postupovat nebo jak to místo bude zarůstat, tak to není žádný problém. Jestliže dnes někdo přijde na Veselské pískovny, tak si neuvědomí, že před patnácti lety tam probíhala neuvěřitelně surová těžba, která zničila velké plochy zemědělské krajiny.
Občas se stávalo, že těžba smazala přírodní detaily. Třeba zmizela jedna stará říční terasa Lužnice. Teď se ale snažíme, aby do takových prostor těžaři vůbec nešli. Nakonec i některé písníky v lesích, kde jsou třeba čolci a žáby, udržujeme uměle.
EkoList: Co těžba rašeliny?
Těžba rašeliny se tady provádí na dvou ložiskách, přičemž bych řekl, že plocha těžby se zmenšuje a že nepředstavuje závažnější problém. Vadilo by nám, stejně jako u těžařů písku, kdyby existoval tlak otevřít nějaký neporušený prostor. To bych bral jako velký střetový problém.
EkoList: Jak je to se zarůstáním půdy, o kterou se nikdo nestará?
Děje se to, dostávají se k ní různí spekulanti, kteří si myslí, že ji v budoucnu promění ve stavební parcely. A nebo existují lidé, kteří byli velice ukřivděni komunistickým režimem, jsou odjinud a nechtějí, aby zdejší družstevníci na jejich pozemku hospodařili. Ale tady to zarůstalo i po tom velkém komunistickém znárodňovacím aktu, protože plochy, které lidé vysekávali pro králíky nebo pro krávu, nešly velkovýrobně využít a zarůstaly. Jednou jsem to vyhodnocoval a zjistil jsem, že asi šest procent zemědělské půdy zarostlo. Nám to dělá potíž právě u rybníků, kde by měla být asi tato posloupnost: rybniční plocha, rákosina, ostřicové plochy, mokrá louka a potom pole. Teď je tu rybník a hned vedle nějaké křoviny, které jsou v tom prostoru, kde byl otevřený přechod mezi rybníkem a krajinou. Spousta rybníků je tak úplně uzavřená vůči krajině hradbou měkkých dřevin. Ne že by to z přírodovědného hlediska bylo vždy špatné, ale z globálního pohledu jsou pro nás nejcennější právě ta přechodová pásma, například mokré louky s mnoha druhy původních rostlin, které se tady snažíme udržet. Ale je to dost beznadějný proces, protože mokré louky stále ustupují.
Vydra říční. Foto: Josef Hlásek, Jan Ševčík/Správa CHKO Třeboňsko
EkoList: Pojďme ke zvířatům. Trochu mě zklamalo, že nejcennějšími živočichy Třeboňska jsou bezobratlí. Kvůli své neznalosti mezi nimi ty pravé poklady vůbec nerozeznám. Nálada se mi zlepšila, až když jsem se dočetl, že tu žijí také třeba vydra, los či orel. Jak to s nimi nyní vypadá?
No, já se musím vrátit k těm bezobratlým. V našich rašeliništích žije řada druhů, které v době ledové ustoupily na sever a nezůstaly ani třeba na rašeliništích šumavských. Skutečně jsou tady velmi cenné věci, bezobratlí jsou velmi cennou složkou přírody.
Z hlediska ochrany přírody a veřejnosti jsou samozřejmě nejznámější mohutný orel mořský a sympatická vydra říční. Vyder je tady přes sto dospělých zvířat a vydří stopy se dají najít úplně kdekoli, dokonce v zimě, když jdu přes třeboňské náměstí. Chodím do práce dost brzy - tak tam občas najdu stopy vyder, které bloudí v ulicích. Ony se nedrží jenom vody, ale procházejí krajinu kdekoli. Hlavně se ale zdržují na rybnících a v zimě se stahují k tekoucím vodám.
Co se týká orla, ten se vrátil asi před patnácti lety. Vypustili jsme zde 9 ptáků, které nám dodával pan Claus Fentzloff ze západního Německa. V té době jsme se v tom angažovali s kolegou doktorem Ševčíkem, přičemž já jsem byl dost skeptický, protože jsem předpokládal, že budeme muset vypustit desítky ptáků, než se některý usadí. Ale zažili jsme úplný šok, protože první pár, který postavil hnízdo (oba byli námi kroužkovaní), postavil hnízdo již tři roky po vypuštění. Samozřejmě že ti ptáci byli ještě nedospělí, takže první roky se jim hnízdění nedařilo, ale nakonec od roku 1987 vyvádějí více méně pravidelně mláďata. Od té doby tady páry orlů neustále přibývaly. Nyní už je podle mě zdejší prostor naplněn, hnízdí tady kolem deseti párů.
Problémy máme s neukázněnými zvědavci zjara, kdy ptáci teprve nasedávají a zakládají hnízda. Nebo loni se nám stalo, že u mláďat orlů, kteří hnízdí u Třeboně, se dvěma mláďatům pořádně nevyvinulo peří na křídlech, takže jsou teď v záchranné stanici na Hluboké. Zatím neznáme příčinu, proč se jim pera nevyvinula.
EkoList: Je orel běžně k vidění?
Běžně k vidění je v zimě, v létě si ho nevšimnete, protože sedí někde v korunách stromů. On není jako káně, že by stále přeletoval. Spatřit jej v létě je náhoda, ale když sem přijedete v zimě, tak na Rožmberku, na Velkém Tisém nebo na Horusickém jsou ptáci k vidění zcela běžně. I deset ptáků najednou.
Orel mořský. Foto: Josef Hlásek, Jan Ševčík/Správa CHKO Třeboňsko
EkoList: A losi?
Losi se tu drželi, dokud se neotevřely hraniční zátarasy. V poslední době máme o losech zcela mizivé informace. Sami je nevyhledáváme, kdysi jsme měli tendenci je sčítat a chodili jsme krajinou, ale i při sčítacích akcích je vyloženě náhoda na ně narazit. Spíš nám občas nějaký myslivec řekne, že nějakého viděl.
EkoList: S myslivci se vám spolupracuje dobře?
Řekl bych, že s nimi nejsou problémy, je to zájmové sdružení jako jakékoli jiné. Když se vrátím právě k orlům, tak my krmíme orly na dvou místech. Členové mysliveckých společností, kteří se specializují na odlov prasat, vykládají však uhynulé ryby na desítkách míst. Právě tam se orli v zimě často přiživují. A i díky myslivcům tady orli začali hnízdit v takovém množství, protože díky nim zimu přežívají daleko snáz. A musím říci, že někteří "prasatobijci" udržují újediště na prasata stále plná potravy. My krmíme jednou za týden, ale někteří z nich snad obden...
Samozřejmě že nějaký nezodpovědný myslivec se může najít vždycky, ale myslím si, že tyto ptáky již berou jako součást zdejší krajiny, že je všichni dobře znají a nevystřelí na ně.
EkoList: Ještě se zastavme u čistoty vody. Například Lužnice mezi rybníkem Rožmberk a Veselím nad Lužnicí není zrovna hodnocena jako čistý tok.
Z hlediska ochrany přírody u rybníků nejvíc vadí vysoká intenzita obsádky na velkých koncových rybnících, kde se chová kapr, který má jít na trh. Máme tu ale také spoustu rybníků, kde musí být čistá voda, protože se v nich musí udělat plůdek, případně další ročník kapra, a ty jsou špičkové. Roste zde třeba rostlinka puchýřka útlá, která vyloženě vyžaduje každý rok vypuštění rybníku, pak jeho pozvolné napouštění, a ta voda musí být čistá. Lokalit puchýřky, která se dostala do Natury 2000, jsou tady desítky. Jen málo našich rostlin je chráněno velkými evropskými zákony a tahle tam zrovna je.
Ale k tomu Rožmberku a Lužnici. Je tu velkovýkrmna prasat, z níž se vyvážela kejda, která zamořovala celou oblast kolem Třeboně a rybník Rožmberk. Teď je snaha kejdu zapravovat jinak, vybudovala se tam čistírna vod, která využívá vznikající bioplyn. Snaží se, aby do krajiny šel až vyhnilý fugát. Velkovýkrmna dříve vypouštěla část surové kejdy do Rožmberka, asi před patnácti lety se tam ale začaly zřizovat dočišťovací rybníky a myslím, že dnes už je zatížení Rožmberka relativně zvládnuto.
Samozřejmě že Lužnice od Rožmberka do Veselí má pořád špatný stupeň znečištění, ale to je podle mne starou zátěží rybníka, při jehož vypouštění se strhává část sedimentu dna do povodí. Je však zajímavé, že když sem přijel odborník na měkkýše, tak tam našel velevruba tupého a škebli ploskou, což jsou velmi vzácní živočichové. A našel je tam v životaschopných populacích! A navrhoval, abychom tento zcela regulovaný a narovnaný tok Lužnice zařadily do Ramsarských lokalit, protože v rámci Čech se jedná o zbytkové populace těchto mlžů. Je zajímavé, že u nás největší populace těchto druhů, které by měly být jen v té nejčistší vodě, jsou v tomto kanále. Člověk často nároky některých živočichů na prostředí prostě neodhadne.
Pozn. red.: CHKO Třeboňsko se věnujeme také v reportáži Třeboňsko je zemí vody a ptáků.
reklama
