Co ukázal výzkum adaptace na změny klimatu v Santiago de Chile? Bohaté bude ohrožovat voda, chudé bude trápit vedro

Kerstin Krellenbergová z německého Helmholtzova centra pro environmentální výzkum má rozhodně dobrodružnou práci. Pro svého zaměstnavatele několik let vede výzkum, jak by se mohla a měla velká města adaptovat na změny klimatu. Nezkoumá ale žádné konkrétní město v Německu nebo v Evropě. Předmětem jejího zájmu je chilská megapole Santiago de Chile. Střet německé preciznosti a latinskoamerické maňány byl pro výzkumnici jednou z velkých výzev.

Proč si německá vědkyně vybrala město v tak kulturně i prostorově vzdáleném místě? Helmholtzovo centrum pro environmentální výzkum se rozhodlo věnovat adaptaci velkých měst na změny klimatu v Asii, Africe a Latinské Americe. A protože Krellenbergová měla v oblasti kontakty, rozhodla se do výzkumu zapojit.

Zaměření na města je logické. Ve městech už dnes žije na 60 procent lidské populace a do budoucna se předpokládá, že ve městech bude žít lidí čím dál víc. Města sama jsou změnou klimatu ovlivňována, ale také klima sama ovlivňují. A podle Kerstin Krellenbergové je jasné, že města se budou muset na klimatické změny adaptovat. Její výzkum v Santiagu de Chile měl německým výzkumníkům zodpovědět otázku, jak takové adaptace ve městě s více jak sedmi miliony obyvatel může vypadat v praxi.

Hlavní překážkou adaptace měst na klimatické změny je podle Krellenbergové složitost celého záměru. Z povahy věci jde o záležitost, která se týká řady různých profesí, řady různých odborů různých úřadů a celé řady aktérů, kteří k tématu adaptace města na klimatickou změnu přistupují s nejrůznější motivací (či demotivací). Je potřeba sladit různé dokumenty, politiky a strategie tak, aby si neodporovaly, ale vzájemně se doplňovaly a podporovaly. A jedna z nejtěžších věcí pak je tyto adaptační strategie uvést do života, prosadit je v reálné politice. Najít odpovědné lidi, kteří navrženým plánům vdechnou život.

Jaké vlastně je Santiago de Chile? Město leží ve velmi suché oblasti. A předpoklad je, že do budoucna bude město kvůli klimatické změně ještě sušší a teplejší. Důležitý rys města je ale sociodemografický. V Santiagu de Chile jsou jak lidé neuvěřitelně bohatí, tak také lidé neuvěřitelně chudí. A každé této společenské vrstvy se klimatické změny dotknou nějak jinak.

Bohatí lidé se do budoucna mohou obávat hlavně srážek. Santiago de Chile je hodně suché místo, ale čas od času nějaké deště přijdou, a pak se z hor řine voda do města. A bohatí lidé si svá honosná sídla s oblibou stavějí právě na úbočí hor.

Na chudé lidi dopadne hlavně horko. Jejich obydlí nejsou zpravidla dostatečně stavebně odolná horku. A klimatizace pro chudé lidi také není dostupné řešení.

Kesrtin Krellenbergové a jejímu týmu se podařilo vytvořit pro město mapu rizik a návrhy na adaptační opatření. „Od politiků jsme ale vždy slyšeli, že aby mohli něco prosadit, potřebují konkrétní čísla a konkrétní opatření,“ říká Kerstin Krellenbergová. „Politik prostě chce mít na papíře, že do toho a toho roku musí být tolik a tolik nových zatravněných ploch, aby s tím dokázal pracovat. A tak jsme jim to vyzkoumali.“

Její tým nepřišel s žádným novým převratným řešení. Většinu věcí, které politikům předložil, už začínají být známé i v laické veřejnosti. Města musí umět využívat dešťovou vodu, vzrostlá zeleň funguje jako skvělé stínidlo a klimatizace, domy je potřeba stavět tak, aby se nepřehřívaly. A na to všechno je nutné myslet při nových investicích i při opravách.

Několikaletý výzkum ale ukázal, že velkou slabinou adaptačních snah je nezájem lidí se zapojit a podílet se na změně. A také neinformovanost a neznalost lidí. Průzkum mezi chudými obyvateli například ukázal, že prostě nevědí o tom, že v nedalekém parku je v době horka příjemněji, než v jejich rozpáleném obydlí.

„Další bolestí je krátkozrakost některých odpovědných lidí a politiků, neochota pustit se do projektů, které přinesou užitek až v budoucnu,“ říká Kerstin Krellenbergová. Problematické podle ní také je překonat sektorové myšlení a neochotu různých profesí spolu spolupracovat na řešení nějakého problému. "Ale jde to," říká Kerstin Krellenbergová.

Článek vznikl na základě přednášky Kerstin Krellenbergové, uskutečněné v rámci workshopu Společenské aspekty klimatické změny a lokální adaptace: klimatická změna a města, který pořádal Sociologický ústav Akademie věd ČR.

---

reklama

---