ČSO: Stav ptactva klesá, legislativa není dostatečně účinná

Skřivan polní (Alauda arvensis) je u nás v současnosti jedním z nejohroženějším ptačích druhů. Licence: Creative Commons Uveďte autora-Zachovejte licenci 3.0 Unported
Foto: Daniel Pettersson/Oskila

Za posledních 25 let jsme podle výzkumu zveřejněného v časopise ČSO Sylvia přišly zhruba o 10 milionů jedinců ptáků. Druhové složení našeho ptactva se mění především kvůli změnám krajiny a podnebí. Změny krajiny ovlivňují nejvíce ptáky ze zemědělského prostředí, především skřivana a koroptev. Důvodem je buď intenzifikace zemědělské výroby a nebo naopak úbytek zemědělské půdy. „Přestože se o úbytku obecně ví již několik let, nepodařilo se jej prozatím zastavit. V řadě západoevropských zemí je ale situace ještě horší,“ tvrdí Petr Voříšek z České společnosti ornitologické.

Úbytek zaznamenali ornitologové i u vodních ptáků, zejména těch, kteří jsou vázáni na rybníky a mokřadní biotopy. Týká se to zejména racka chechtavého, kachen a potápek. Příčinou jsou prý podmínky, přizpůsobené maximálnímu odchovu ryb, které ptákům nevyhovují.

Studie ČSO ale přináší pozitivní zprávy o přibývání ptačích obyvatel typických pro lesy a křoviny. Plochy lesů se u nás rozšiřují a současně stárnou. Na některých místech v lese by podle ornitologůbylo dobré změnit způsob hospodaření, aby prostředí vyhovovalo i chráněných druhům. Podle Voříška je na tom s výskytem v současnosti nejhůře již zmiňovaný skřivan, chocholouš, čejka chocholatá, orel mořský nebo sokol stěhovavý. Zpráva o stavu přírody a krajiny v České republice za minulý rok od Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK ČR) ještě přidává dropa velkého, kolihu velkou, mandelíka hajního či ťuhýka rudohlavého, kteří prý z naší krajiny již téměř nebo zcela zmizely.

U řady druhů příčiny jejich ubývání nebo přibývání prý ornitologové dle Voříška ani neznají. Často jsou to druhy, které byly dosud považovány za běžné a až v okamžiku, kdy začnou ubývat, zjistí odborníci, že jsou jejich poznatky prý naprosto mizivé.

Ze studie ČSO vyplývá, že kromě proměn krajiny reagují ptáci citlivě i na změny podnebí. Dnes u nás začínají ubývat druhy, které jsou typické svým výskytem pro severní Evropu, řekněme druhy chladnomilné a objevují se u nás stále více druhy jižní, teplomilné. Do budoucna lze dle výsledků studie počítat s tím, že budou změny podnebí jedním z hlavních faktorů, které budou ovlivňovat stav ptactva u nás.

V průzkumu používala ČSO standardní monitorovací program, užívaný i v zahraničí. Představuje jednak relativní sčítání v hnízdním období, sčítání ptáků dle hnízdních atlasů, sledování jednotlivých druhů (například vzácné druhy nebo ty se skrytým způsobem života) i kroužkování. Výsledky jsou zjišťovány i za pomoci amatérských ornitologů, bez kterých by se ČSO podle slov Petra Voříška neobešli.

Co se týče ohrožených druhů u nás, Petr Voříšek si stěžuje na neúčinnou legislativou. Ta vymezuje zvláště ohrožené druhy na tři typy - ohrožené, silně a kriticky ohrožené. „Například orel královský, celosvětově ohrožený druh u nás mezi tyto není zařazen vůbec. Stačila by na to jen jedna novela jedné vyhlášky. V zahraničí s úspěchem fungují také záchranné programy pro ohrožené druhy, například ohledně dropa velkého,“ upřesnil Voříšek. V České republice nemáme schválen oficiálně ani jeden záchranný program pro ptačí druhy, ačkoli kandidátů by byla celá řada. Existují jen neoficiální programy, jejichž doporučení však nejsou právně vymahatelná a tedy se příliš nedodržují. „Seznam ohrožených druhů by se měl pravidelně aktualizovat. Ten současný je z roku 1992. Některé ptáky se mezitím podařilo spěšně vysadit a je třeba nahradit je v seznamu jinými,“ dodal Voříšek.

„Aktualizace seznamu zvláště chráněných druhů je již delší dobu připravována," reaguje tisková mluvčí ministerstva životního prostředí Petra Roubíčková. Věcně návrhy připravuje AOPK ČR ve spolupráci s odborníky z akademické sféry a MŽP předpokládá, že by projednávání návrhu mohlo být zahájeno ještě v tomto roce. „Z dravců bude do seznamu nově zařazen například orel královský, který v České republice začal hnízdit na jižní Moravě (v oblasti Soutoku) až v 2. polovině 90. let a na dosud platném seznamu tedy nefiguruje," doplnila Roubíčková

Jedním z významných prvků ochrany ptáků v Evropě jsou tzv. ptačí oblasti, které jsou součástí širší soustavy ochranných oblastí NATURA 2000. Na úrovni evropské bylo prokázáno, že mají ptačí oblasti velice zásadní pozitivní význam pro ochranu ptáků. Dosavadních 41 ptačích oblastí v České republice ohrožují například stavby silnic nebo lyžařských areálů. Pro jednotlivé ptáky je největším nebezpečím elektrické vedení, doprava či otrávené návnady.

Zpráva vychází ze závazku všech států světa, které přistoupily k mezinárodní Úmluvě o biodiverzitě a zavázaly se, že do roku 2010 zpomalí úbytek světového přírodního bohatství. „Zpráva bohužel potvrzuje, že jsme od naplnění vytčeného cíle ještě hodně vzdáleni,“ informuje na svých webových stránkách ČSO.