Do vedení jeskyní se dostali lidé, kteří se je před lety pokusili "zprivatizovat"
Celý příběh o vzniku samostatné správy jeskyní souvisí se sloučením dvou organizací v resortu ministerstva životního prostředí (MŽP) - Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK - ta se soustředila hlavně na odbornou činnost) se Správou ochrany přírody (SOP ta vykonávala státní správu v chráněných územích) - ke kterému došlo na přelomu loňského a letošního roku (víc viz články MŽP mlčí k důvodům, proč sloučilo Správu ochrany přírody s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR a Analýza MŽP: sloučení SOP s AOPK je nepřipravený a velmi riskantní krok). Už v tu dobu kritici sloučení obou organizací (například Petr Roth, ředitel odboru mezinárodní ochrany biodiverzity na MŽP) upozorňovali, že by mělo smysl spíš z agentury ještě jednu organizaci vydělit. Uvnitř AOPK totiž fungoval velký úsek, který měl na starosti správu jeskyní, jehož činnost se od ostatních ochranářů hodně lišila. Představa samostatné organizace pro jeskyně ale nebyla cizí ani obhájcům sloučení AOPK a SOP. Z hlediska ekonomicko-provozního to jako logické řešení popsal například nový ředitel sloučené AOPK František Pelc. "Provoz jeskyní je v podstatě podobný jako provázení po zámcích. Točí se tam peníze za vstupné a ty se buď znovu investují, nebo odvádějí státu. To je klasický typ příspěvkové organizace, zatímco zbytek agentury je typická rozpočtová organizace," řekl na konci února EkoListu (víc viz rozhovor František Pelc: Ochranáři se musejí sjednotit). Stejně vznik organizace dnes vysvětluje ministerstvo. Podle ministra Ambrozka bylo inspirací Slovensko, kde se podobný model správy jeskyní osvědčil. O vytvoření příspěvkové organizace pro správu jeskyní se na ministerstvu ostatně uvažovalo už v devadesátých letech minulého století.
Ministerstvo ovšem o důvodech i dopadech sloučení AOPK se SOP na veřejnosti mlžilo a podobně nejasná byla i vyjádření ohledně případného vzniku správy jeskyní. Na začátku února letošního roku proto ministra Ambrozka interpelovala poslankyně KSČM Jitka Gruntová. Hlavní výhrady směřovala proti sloučení AOPK a SOP, dotkla se však i vzniku Správy jeskyní ČR. "Podle mých informací by nová organizace měla vzniknout ve velmi krátké době, do jednoho až dvou měsíců, a její sídlo by mělo být v Praze." Pak se rétoricky ptala: "Proč se v přípravě příspěvkové organizace Správa jeskyní ČR postupuje uspěchaně (...)? Proč nebyl vytvořen dostatečný časový prostor, minimálně šest měsíců, nejen pro přípravu materiálů, ale především pro jejich důkladnou odbornou oponenturu?" Nato ministrovi doporučila, že by sídlo nově vznikající organizace mělo být z důvodů odborných, personálních, ekonomických i organizačních v Blansku (Blansko je centrum Moravského krasu, největší jeskyňářské oblasti v ČR; na Moravě je naprostá většina ze 13 veřejně přístupných jeskyní, o které se správa stará, čtyři z nich jsou v blízkém okolí Blanska - pozn. aut.).
Ministra Libora Ambrozka (KDU-ČSL) svým projevem poslankyně poněkud nazdvihla. "Řeč poslankyně Gruntové je takovou snůškou polopravd a urážek, že vzhledem k jejím šedinám na to nehodlám reagovat," prohlásil. Přesto několik vět přidal, mezi nimi i tuto: "Ani mě samotného ve snu nenapadlo, že by taková organizace měla sídlit v Praze. Diskuse se vedou mezi Brnem a Blanskem."
Leč informace poslankyně Gruntové se ukázaly být přesné. To, co by ministra prý ani ve snu nenapadlo, posvětil. Správu jeskyní ČR ministerstvo zřídilo 1. dubna a nejdřív sídlila na pražském Žižkově, pak se přestěhovala do Průhonic. Podle ministerské mluvčí Karolíny Šůlové je důvodem skutečnost, že do Prahy je nejjednodušší doprava.
Co má vlastně Správa jeskyní ČR v popisu práce? Jejím hlavním úkolem je péče o veřejnosti zpřístupněné jeskyně, zajištění jejich provozu a taky jejich výzkum a dokumentace. Správa jeskyní ČR se tak nestará o naprostou většinu jeskyní v ČR - o ty nadále pečují jednotlivé správy chráněných oblastí. Například jen v Moravském krasu je jeskyní víc než 1100. Správa jeskyní ČR se stará o těch několik zpřístupněných, všechny ostatní má na starosti Správa chráněné krajinné oblasti Moravský kras. Podobné je to v ostatních regionech.
Odpůrci tohoto řešení, například bývalá vedoucí úseku jeskyní v AOPK Eva Obalilová, proto upozorňují, že z AOPK tak byly do SJ ČR převedeny vlastně jen ty oblasti, které by mohly být potenciálně velmi lukrativní a svádět k výdělečné činnosti do nějaké soukromé kapsy (například proslulé jeskyně v Moravském krasu nebo třeba Zbrašovské aragonitové jeskyně u Teplic nad Bečvou). Jejich obavy o správu jeskyní posilují lidé, kteří byli do vedení nové organizace jmenováni.
Na přelomu let 1997-1998 se totiž několik zaměstnanců AOPK pokusilo jeskyně dlouhodobě svěřit do správy své vlastní firmě. Založili společnost s ručením omezeným Jeskyně v České republice (JČR), jejímž hlavním tvůrcem byl právník pracující pro agenturu Jiří Šídlo a jeho společníky Lubomír Přibyl a Karel Drbal - oba v tu dobu významní zaměstnanci agentury. Tehdejší ředitel agentury Josef Novák s touto společností zastoupenou Jiřím Šídlem na konci ledna 1998 (pár dní před svým odvoláním) podepsal smlouvu, ve které agentura zpřístupněné jeskyně převedla do správy zmíněné společnosti. A to za podmínek pro stát krajně nevýhodných. AOPK se například ve smlouvě zavazovala poskytnout společnosti k užívání veškerý potřebný movitý i nemovitý majetek a k tomu jí uhradit náklady na činnost, předat jí veškerou dokumentaci k zpřístupněným jeskyním, podílet se podle možností na pořizování nového majetku, JČR měla mít předkupní právo na majetek AOPK atd. Ve smlouvě byla taky pasáž, podle které měla AOPK zabezpečit, aby podmínky provozu jeskyní byly alespoň stejné jako v době podpisu smlouvy - jinak by agentura zaplatila Jeskyním ČR pokutu 10 milionů Kč. Pokud by tedy stát chtěl například omezit vstup do jeskyní, mohly by po něm JČR chtít 10 milionů. Obsah smlouvy, která měla platit minimálně 25 let, tehdejší náměstek MŽP Radim Špaček označil za "hrubé porušení právních předpisů, které upravují nakládání se státním majetkem a hospodaření s rozpočtovými prostředky," a v novinách se běžně psalo o "tunelování" nebo povedené "privatizaci". Právníci MŽP nakonec smlouvu označili za neplatnou a odporující zákonům a ministerstvo i agentura se od ní distancovaly a podaly kvůli ní trestní oznámení.
Jak tahle smlouva souvisí s dnešní státní organizací Správa jeskyní ČR? Právě Lubomír Přibyl s Karlem Drbalem, dva ze tří zakladatelů společnosti Jeskyně v ČR, se stali náměstky v nově vzniklé SJ ČR. Do funkcí si je vybral Ambrozkem jmenovaný ředitel SJ ČR Jaroslav Hromas. Podle něj jsou oba náměstci vysoce kvalifikovanými pracovníky, kteří se v ochraně jeskyní dlouho pohybují a mají cenné zkušenosti. Váží si tedy jejich odborných kvalit. Ty v jeho očích nesnižuje ani jejich angažmá v oné "privatizaci". Podle Hromasova názoru do ní byli oba vmanipulováni tehdejším vedením agentury. Ve vyjádřeních aktérů "privatizace" v osm let starém tisku, která se dají dohledat v archivu Newtonu, se sice nějaké známky vmanipulování hledají dost těžko, podle informací z MŽP ale nakonec Přibyl s Drbalem u soudu stáli jako svědci, zatímco bývalý ředitel AOPK Josef Novák a právník Jiří Šídlo za smlouvu dostali podmíněné tresty.
Lubomír Přibyl s Karlem Drbalem ovšem nejsou jediní dva úředníci s divokou minulostí, kteří se objevili ve vyšších patrech správy jeskyní. Do vedení Správy jeskyní Moravského krasu (to je jedna ze správ podřízených SJ ČR) se v dubnu vrátil Jiří Hebelka, který tuto funkci musel opustit vloni na podzim. Podle ministerské mluvčí Karolíny Šůlové byl odvolán bývalou vedoucí úseku jeskyní v AOPK. Hlavním důvodem bylo, že manažersky nestačil na řízení kolektivu. "Pak byla pro změnu odvolána bývalá vedoucí, pan Hebelka se přihlásil do výběrového řízení a výběrová komise složená ze zástupců resortu, starostů atd. ho jednoznačně vybrala," píše v mailu Karolína Šůlová.
Jiří Hebelka ovšem nebyl odvolán pouze pro neschopnost řídit kolektiv. Dalším jeho prohřeškem byla smlouva, kterou jako vedoucí správy sám se sebou jako fyzickou osobou podepsal. Činnost, kterou pro správu vykonával, je ve smlouvě označena jako vytváření uživatelských aplikací pro počítače PC a poradenská činnost. Jiří Hebelka tak správě, jejímž byl vedoucím, dělal placeného poradce. Tuto práci nejen vykonával, ale taky ji sám od sebe přebíral, sám sebe kontroloval, sám se sebou sjednal odměnu a sám se sebou o ní sepsal smlouvu. Přesto pro něj členové komise - včetně náměstka Karla Drbala - hlasovali.
Tohle tedy mají za sebou lidé ve vedení organizace, do níž byly z AOPK převedeny činnosti, ve kterých se točí peníze ze vstupného a případně dalších služeb navazujících na zpřístupnění jeskyní. "Teď už je jen krůček k tomu, aby někdo zkusil něco podobného, co zkusili před lety Novák, Šídlo, Přibyl a Drbal," myslí si Eva Obalilová. Mluvčí MŽP Karolína Šůlová na otázku, jestli resort hodlá správu jeskyní v budoucnu privatizovat nebo někomu pronajímat, ovšem odpovídá, že rozhodně ne. Až čas tedy ukáže, jestli to v resortu životního prostředí opravdu nikoho ani ve snu nenapadlo.
Článek je převzat z tištěného EkoListu 07/2006.
reklama
