Ekolog a vizionář Vavroušek slaví nedožitých 75. Hledají se pokračovatelé jeho odkazu
O pokračování Vavrouškova odkazu mohou osobnosti usilovat ve dvou kategoriích. Už nyní se o cenu uchází řada inspirativních osobností.
„O ocenění za dlouhodobý přínos se bude ucházet například geobotanička a univerzitní pedagožka Jarmila Kubíková, kterou navrhla dvojice jejich žáků, a rovněž přírodovědec a ekologický novinář Ivan Makásek nebo majitel obchodu Zelená domácnost Petr Dobrý. Nechybí také zahraniční osobnosti jako Juraj Lukáč z Lesoochranářského seskupení VLK, které se na Slovensku věnuje správě přírodních rezervací, či Jiří Dlouhý, jež se zabývá vzděláváním a výzkumem mimo jiné ve Společnosti pro trvale udržitelný život, za jejíž vznikem stál právě Vavroušek," představuje vybrané osobnosti z doposud přihlášených adeptů ředitel Nadace Partnerství Miroslav Kundrata, který v minulosti s Vavrouškem spolupracoval.
"V kategorii za výjimečný počin pak na návrhy teprve čekáme,“ dodává Kundrata. Nominaci lze podat přímo na oficiálních stránkách www.cenajosefavavrouska.cz. Stačí uvést jméno a příjmení nominovaného, podrobný popis konkrétního činu nebo činnosti, v čem je daná osobnost výjimečná a jméno a kontakt na navrhovatele.
Kdo byl Josef Vavroušek?
Josef Vavroušek byl přední český ekolog a zároveň první porevoluční ministr životního prostředí. Narodil se 15. září 1944 v Praze. V roce 1968 se zúčastnil humanitární expedice v nemocnici A. Schweitzera v Lambarené v Gabonu. Od roku 1975 pracoval v Ústavu pro ekonomiku a řízení v oblasti kybernetiky a teorie systémů, později se specializací na péči o životní prostředí. Zároveň přednášel na řadě konferencí a kurzů. Aktivně se účastnil činnosti nevládního ekologického hnutí. Na sklonku komunismu se podílel se na zakládání a činnosti Kruhu nezávislé inteligence a Občanského fóra.
Mezi lety 1990 a 1992 působil jako ministr životního prostředí federální vlády a zároveň jako předseda výboru pro životní prostředí. Usiloval o evropskou spolupráci při řešení environmentálních problémů. V červnu 1991 zorganizoval v Dobříši první celoevropskou konferenci ministrů životního prostředí.
Během roku 1992 byl vedoucím československé delegace na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiro. Téhož roku inicioval založení dobrovolné neziskové Společnosti pro trvale udržitelný život. Přednášel také na řadě vysokých škol v tuzemsku, Slovensku i na britské Cambridge a na řadě institucí ve Spojených státech.
Za svůj život publikoval pět knih, 40 studií a asi 150 odborných článků, zejména z oblasti kybernetiky, teorie systémů, teorie rozhodování a péče o životní prostředí.
Spolu se svou dvacetiletou dcerou Petrou zahynul v roce 1995 pod lavinou ve věku 50 let.
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Ekologická škola v Kolumbii učí děti ocenit přírodu kolem nich
Brněnští vědci pomohli otevřít naučnou lesnickou stezku v Mongolsku
Evropský klimatický pakt hledá nové ambasadory pro boj s klimatickou krizíOnline diskuse
Všechny komentáře (1)
