Ekolog a vizionář Vavroušek slaví nedožitých 75. Hledají se pokračovatelé jeho odkazu
O pokračování Vavrouškova odkazu mohou osobnosti usilovat ve dvou kategoriích. Už nyní se o cenu uchází řada inspirativních osobností.
„O ocenění za dlouhodobý přínos se bude ucházet například geobotanička a univerzitní pedagožka Jarmila Kubíková, kterou navrhla dvojice jejich žáků, a rovněž přírodovědec a ekologický novinář Ivan Makásek nebo majitel obchodu Zelená domácnost Petr Dobrý. Nechybí také zahraniční osobnosti jako Juraj Lukáč z Lesoochranářského seskupení VLK, které se na Slovensku věnuje správě přírodních rezervací, či Jiří Dlouhý, jež se zabývá vzděláváním a výzkumem mimo jiné ve Společnosti pro trvale udržitelný život, za jejíž vznikem stál právě Vavroušek," představuje vybrané osobnosti z doposud přihlášených adeptů ředitel Nadace Partnerství Miroslav Kundrata, který v minulosti s Vavrouškem spolupracoval.
"V kategorii za výjimečný počin pak na návrhy teprve čekáme,“ dodává Kundrata. Nominaci lze podat přímo na oficiálních stránkách www.cenajosefavavrouska.cz. Stačí uvést jméno a příjmení nominovaného, podrobný popis konkrétního činu nebo činnosti, v čem je daná osobnost výjimečná a jméno a kontakt na navrhovatele.
Kdo byl Josef Vavroušek?
Josef Vavroušek byl přední český ekolog a zároveň první porevoluční ministr životního prostředí. Narodil se 15. září 1944 v Praze. V roce 1968 se zúčastnil humanitární expedice v nemocnici A. Schweitzera v Lambarené v Gabonu. Od roku 1975 pracoval v Ústavu pro ekonomiku a řízení v oblasti kybernetiky a teorie systémů, později se specializací na péči o životní prostředí. Zároveň přednášel na řadě konferencí a kurzů. Aktivně se účastnil činnosti nevládního ekologického hnutí. Na sklonku komunismu se podílel se na zakládání a činnosti Kruhu nezávislé inteligence a Občanského fóra.
Mezi lety 1990 a 1992 působil jako ministr životního prostředí federální vlády a zároveň jako předseda výboru pro životní prostředí. Usiloval o evropskou spolupráci při řešení environmentálních problémů. V červnu 1991 zorganizoval v Dobříši první celoevropskou konferenci ministrů životního prostředí.
Během roku 1992 byl vedoucím československé delegace na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiro. Téhož roku inicioval založení dobrovolné neziskové Společnosti pro trvale udržitelný život. Přednášel také na řadě vysokých škol v tuzemsku, Slovensku i na britské Cambridge a na řadě institucí ve Spojených státech.
Za svůj život publikoval pět knih, 40 studií a asi 150 odborných článků, zejména z oblasti kybernetiky, teorie systémů, teorie rozhodování a péče o životní prostředí.
Spolu se svou dvacetiletou dcerou Petrou zahynul v roce 1995 pod lavinou ve věku 50 let.
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Středočeský kraj příští rok rozdělí mezi ekologické projekty 8,5 milionu korun
Kladenské ekocentrum čeká postupný rozvoj, nová budova začne sloužit na jaře
Ostrov chystá modernizaci Ekocentra, přibude moderní učebnaOnline diskuse
Všechny komentáře (1)
