Ekologické budovy nejsou vždycky eko. Záleží na emisích, předcházejících jejich vzniku

Podle Lloyda Altera se stavba nestane ekologickou/udržitelnou jen tím, že dosahuje perfektní provozní bilance, pokud vznikla zbytečně a z rozmaru; nahradila jinou stále plně funkční budovu; případně byla vybudována z neekologických materiálů.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Waugh Thistleton Architects

„Protože pak bychom spoustu věcí dělali jinak, anebo je nedělali vůbec,“ píše Lloyd Alter, který v uhlíku vázaném ve stavbách (embodied carbon) přikládá zásadní váhu. Tak moc, že by nejraději celý zažitý koncept vázaného uhlíku přejmenoval na UCE (Upfront Carbon Emissions), tedy emise předcházející vzniku. Například staveb.

Jak to? „Pokud opravdu chceme snížit globální emise do roku 2030 o 45 %, možná bychom měli přestat stavět budovy, které koneckonců možná ani nepotřebujeme,“ tvrdí. Pro příklad nejde daleko, stačí se prý podívat na londýnskou Burry Street, které měl vévodit 305 metrů vysoký Tulip, tulipán. Architektonicky úchvatná stavba o osmi užitných patrech, kombinující v sobě vyhlídkovou plošinu, restaurace a přednáškový sál.

Ona možná není úplně zapotřebí

Přijít měla až na 700 milionů liber, což se starostovi Londýna možná zdálo až příliš, za novou dominantu oblohy nad městem. Projekt byl nakonec v červenci 2019 zrušen, a to navzdory příslibu nejmodernější a energeticky nejefektivnějšímu pojetí projektu i minimální zastavěné ploše. Naštěstí. Oficiálně proto, že by objekt narušil panorama Toweru, ale nejspíš taky proto, že o restaurace, přednáškové sály a vyhlídkové plošiny Londýn zase takovou nouzi nemá.

Stavba by se totiž stala jen přehlídkou marnivosti a demonstrací toho, že spoustu objektů stavíme jen proto, že můžeme. A ne že by byly nutně zapotřebí. Zátěž takové líbivé stavby, vyčíslená v emisích předcházejících jejímu vzniku, by prostě byla enormní a ve své podstatě zbytečná.

Závislost na betonu a podzemních rourách

„Když započítáte ty emise předcházející vzniku stavby, možná byste pak nechtěli všechno pohřbívat do betonových rour,“ pokračuje Alter. Na mysli má konkrétně projekt metra, rozšiřující se do předměstí v Torontu. Místo nadzemky se sedmi zastávkami (a obslužností 47 000 lidí za cenu 1,8 miliardy dolarů) tu radnice vsadila na podzemní trať. S třemi zastávkami, obslužností 24 000 a s náklady přes 2,8 miliardy. „Někde dávají podzemní stavby, vyložené betonovým korpusem, absolutní smysl. Ale tohle je doslova jen tunel na beton.“ S třemi metráky emisí CO2 na každý kubík betonu se to tak opravdu jeví. „Někdy mi přijde, že projekty metra nejhlasitěji podporují lidé, kteří jím nikdy neplánují i jezdit. A jen doufají, že se tak pročistí ulice pro jejich auta.“ A dál?

Ekologická stavba? Tak to zkusíme znovu!

„Možná by se vyplatilo nebourat perfektně fungující stojící budovy,“ říká Alter. Třeba centrálu společnosti JP Morgan Chase v New Yorku. Ta existovala od kolaudace k demolici 7 let (mimochodem, dosáhla platinového hodnocení LEED, tedy nejvyššího stupně certifikace ekologické stavitelství) a k zemi šla proto, aby na jejím místě mohla vzniknout nová, lepší a vyšší budova. „Bavíme se tu ale o demolici a následné stavbě, která přinesla do ovzduší kolem 64 000 tun emisí CO2, naprosto zbytečně. Její autoři i provozovatelé se přitom zaštiťují nejvyšším environmentálním standardem a tvrdí, že jejich byznys hraje zásadní roli v ochraně životního prostředí.“ Znovu postavená budova pochopitelně opět aspiruje na nejvyšší příčky udržitelnosti. „Protože nás zajímají více emise spojené s jejím provozem, než ty, které předcházely jejímu vzniku.“

Dřevo? Určitě, ale ne mrakodrapy

„Kdyby nás skutečně trápili emise a snaha o omezení jejich vzniku, stavili bychom všude, kde je to aspoň trochu možné, místo oceli a betonu ze dřeva,“ říká Alter. „Ale netlačili bychom se zbytečně do rekordů, protože dřevo jako stavební materiál funguje nejlépe ve středních hustotách a výškách.“ Mrakodrapy z CLT hranolů a panelů totiž nejsou zrovna eko. Problematická je také otázka izolace budov. Dokud totiž budou izolační materiály, pěny a fólie z plastů a produktů petrochemického průmyslu, valný rozdíl na emisích to neudělá. Typický starší rodinný dům z Ontaria, podle stávajících stavebních vyhlášek, v sobě váže 84,8 tun CO2. Pokud ale přistoupíme na moderní trend izolace, bude bilance uhlíku takového domu v roce 2050 dosahovat 118,8 tun. Právě díky uhlíku daném vznikem izolace. Snaha o energetickou efektivitu a zateplení budov není špatná, chybné je ale ignorovat užitý materiál.

Podle Lloyda Altera se stavba nestane ekologickou/udržitelnou jen tím, že dosahuje perfektní provozní bilance, pokud vznikla zbytečně a z rozmaru; nahradila jinou stále plně funkční budovu; případně byla vybudována z neekologických materiálů. „Tomu všemu by se dalo předejít tím, že bychom věnovali větší pozornost emisím, které předchází vzniku staveb a ne jen konečným hodnocením.“