Emise skleníkových plynů se nedaří zkrotit, za dvacet let vzrostly o polovinu
Růst emisí za dvacetiletí 1990 – 2010 vykazuje úplně stejný trend jako v období 1970 - 1990. Produkce se ale přelévá z tradičních průmyslových zemí do nově se rozvíjejících ekonomik, zejména Číny a Indie. Od roku 2003 se v Číně emise zdvojnásobily, zatímco v Indii vzrostly o 60 %. Průmyslové země, tak jak je chápe Kjótský protokol, zodpovídaly v době vzniku dohody za dvě třetiny emisí. Dnes odpovídají za méně než polovinu.
Velký růst emisí zažily rozvojové země, ale ani v průmyslových oblastech emise nijak zásadně neklesaly. A to navzdory celé řadě opatření, zejména Kjótskému protokolu. V něm se průmyslové země zavázaly snížit emise o 5,2 % do roku 2012, což se zřejmě podaří, ale jen díky propadu emisí v postkomunistických zemích a také díky hospodářské recesi z let 2008-2009.
Studii „Dlouhodobé trendy globálních emisí CO2“ publikovalo JRC spolu s nizozemskou Agenturou životního prostředí (EAA). Výpočty vycházejí z databáze emisí světového výzkumu atmosféry (EDGAR) a z aktuálních dat o spotřebě energie.
Ty ukazují, jak velké jsou rozdíly mezi jednotlivými průmyslovými zeměmi. Během dvaceti let klesly emise evropské sedmadvacítky a Ruska o 7 % (samotné Rusko o 28 %). Za stejné období v USA vzrostly emise o 5 % a v Japonsku zůstaly víceméně konstantní.Meziroční rekordní růst zaznamenal svět v roce 2010. Zatímco o rok dřív klesly celkové emise o 1 %, v roce 2010 vzrostly o 5,8 %. Důvodem je prý ekonomický růst v rozvojových zemích a ekonomické oživení v bohatých zemích. Hlavní podíl připadá na Čínu (10 %), USA (4 %), Indii (9 %) a také Evropskou unii (3 %). Té se daří držet emise nízko i v absolutním porovnání. Zatímco v roce 2007 produkovala EU 4,2 miliardy tun CO2, v rekordním roce 2010 to byly 4 miliardy tun.
Relativně dobře vychází Evropa i v přepočtu na jednoho obyvatele. Zatímco v USA připadá na hlavu 19,6 tun CO2, v Evropě je to 8,1 tun. Obyvatelé České republiky ale velký důvod k jásotu nemají, na každého připadá podle evropské agentury životního prostředí 13,6 tun CO2. Pro porovnání v Číně to znamená 6,8 tun na osobu.
Dlouhodobě emise oxidu uhličitého poházejí především z výroby elektřiny (40 %) a silniční dopravy (15 %), což je stejné v bohatých i chudých zemích. Dlouhodobý je také meziroční růst, které obě kategorie vykazují, u elektřiny je to 2,5 % ročně a u dopravy 5 %. Hlavním surovinou, která nejvíce přispívá k emisím skleníkových plynů je uhlí (40 %) a zemní plyn (20 %).
Podle stude se mírně daří snižovat závislost na uhlí díky změně energetického mixu. Za dvacet let snížili průmyslové země kjótského protokolu svoji závislost na uhlí (z 25 % na 20 %) a na ropě (z 38 % na 36,5 %). Za stejné období vzrostla spotřeba zemního plynu (z 23 % na 27 %), jaderné energie (z 8 % na 9 %) a obnovitelných zdrojů (6,5 % na 8 %).
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Tropické cyklóny mohou zpomalit úbytek tajgy způsobený klimatickou změnou
Meruňky může letos opět poškodit mráz. Bylo by to už podesáté za 12 let
ČHMÚ loni vydal nejvíce výstrah v historii - 369. Důvodem byly povodně i bouřky Online diskuse
Žádné překvapení - 22. 9. 2011 - Jan ZemanNeutěšený růst antropogenních emisí CO2 ve světě sotva překvapí. Pro zastavení a obrácení tohoto trendu se neudělalo nic podstatného, resp. žvanění politiků na tom sotva co změní.I při rozsáhlém přesunu výroby z USA a EU do Asie tyto země významněji emise CO2 nesnižují, často je i citelně zvyšují. Kyotský protokol není brán vážně, což nejlépe dokládá jeho zajišťování zjevně neefektivním mechanismem obchodování s povolenkami na emise CO2. Účinná ekologická daňová reforma (dostatečně vysoké zdanění všech antropogenních emisí CO2) nehrozí ani náhodou, stejně jako zrušení osvobození mezinárodní veřejné dopravy od placení daně z přidané hodnoty včetně energie jí spotřebované a osvobození vodní a letecké dopravy od placení spotřební daně za pohonné hmoty, obojí na základě starých mezinárodních mnohostranných dohod často charakteru zvykového práva. Samotná ústřední teze - zajistit trvale udržitelný ekonomický růst (měřený hrubým domácím produktem) - je zcesstná. Mnohem horší je, že na místo omezování plýtvání ve hmotné spotřebě bohatých zemí a bohatých občanů se dělá kdeco pro růst tohoto plýtvání u bohatých při nezajištění základních hmotných potřeb u chudých. Pokračuje neomalená preference silniční dopravy v dopravní politice vyspělých států. Pokračuje křižácké tažení proti jaderným elektrárnám. Pokračuje často kontra produktivní podpora využívání obnovitelných zdrojů, nejednou za každou cenu. Pokračující ropné války nejlépe ukazují, že rozvrat klimatu je elitám vyspělých států ukradený. Nedivte se, že výsledky snažení o snížení antropogenních emisí CO2 a dalších skleníkových plynů jsou neúspěšné a že nás naši potomci nejspíš proklejí. |
