Eurokomisař: Energetická náročnost českého hospodářství není udržitelná
Setkání trvalo něco přes hodinu a mělo poměrně neformální charakter - ani úředníci znalí protokolu neměli úplně jasno v tom, jak má pracovní oběd, otevřený zároveň zástupcům médií, probíhat. Nakonec však veškerou debatu v uzavřeném salonku s výhledem na chrám Svatého Víta obstarali oba politici, zatímco jejich doprovod si vychutnával předložené menu. Nad hlavním chodem, který představoval jelení steak v omáčce z lesního ovoce, si politici i se všemi spolustolovníky nepřipili na Evropskou unii ani na Českou republiku, ale na zářnou budoucnost obnovitelných zdrojů.
Nová politika Evropské unie staví na třech pilířích: snížení příspěvku ke změnám klimatu, zvýšení počtu pracovních míst a omezení závislosti na nejistých zdrojích energie ze zahraničí. Do roku 2020 by tak měla evropská energetika vypouštět o 20 % míň emisí skleníkových plynů oproti úrovni z roku 1990, 20 % energie by mělo pocházet z obnovitelných zdrojů a o 20 % by se měla zvýšit energetická účinnost evropské energetiky. První kroky budou směřovat především ke zmapování situace na evropském trhu s elektřinou a zemním plynem, k analýze využití jaderné energetiky, k podpoře výstavby energeticky šetrnějších tepelných elektráren na fosilní paliva a k podpoře obnovitelných zdrojů energií, zejména biopaliv použitelných v dopravě.
 |
|
| Andris Piebalgs zastává post energetického komisaře od roku 2004. Pochází z Litvy, kde v průběhu devadesátých let zastával řadu vysokých funkcí ve vládě, mimo jiné byl postupně ministrem školství, ministrem financí a nakonec ministrem pro vztahy s Evropskou unií. V osmdesátých letech pracoval jako učitel a ředitel střední školy, vzděláním je fyzik. | |
| Foto: Hugo Charvát/EkoList |
Nutností je podle tvůrců nové politiky uvést v život skutečně otevřené obchodování s energií na vnitřním trhu EU, které dosud blokují jednotlivé národní společnosti. Otevření trhu by podle evropských politiků s sebou přineslo taky výrazně lepší pozici pro nové obnovitelné zdroje. Komise chce víc oddělit výrobce energie od distributorů a bude usilovat o vytvoření co nejvíce nezávislých regulátorů. Ministr Bursík připustil, že česká vláda v otázce otevření energetických trhů ještě shodu nenašla.
"Debata o 20 % z obnovitelných zdrojů hýbe celou Evropou a vlády mnoha členských států, včetně České republiky, jsou k tomuto číslu kritické, stejně jako energetické firmy," uznal Piebalgs. Na návrh Německa přijala nakonec Evropská unie plán, který počítá s 20% podílem obnovitelných zdrojů v EU jako celku, což umožní líp využít možností v té které konkrétní zemi. „Česká republika není osamocená, stejně kritické hlasy k návrhu zaznívají ve Španělsku, v Litvě nebo v Itálii,“ připomněl Andris Piebalgs. „Je ale velmi důležité, aby si česká vláda vytyčila svůj vlastní, skutečně realistický cíl,“ dodal. Podle evropského komisaře se díky nové politice otevírá cesta pro nové technologie, které se díky podpoře stanou ekonomicky zajímavé. To prý zjistily firmy například v Dánsku, které investují do hlubinných vrtů a využívají geotermální energie k vytápění a ohřevu teplé vody. Tato technologie sice byla známa už dřív, teď se ale stává i výdělečnou.
Česká republika by však měla podle evropského komisaře nejvíc sázet na snížení energetické náročnosti, nové technologie a vyšší účinnost výroby: „Vysoká spotřeba energií v ČR není dlouhodobě udržitelná, investice do lepší účinnosti jsou naprosto nezbytné.“ Kritiku za přetrvávající vysokou energetickou a materiálovou náročnost sklízí česká ekonomika dlouhodobě. Upozornila na ni poslední zpráva OECD o stavu životního prostředí v ČR nebo Mezinárodní energetická agentura. Martin Bursík připomněl, že v rámci vládního prohlášení současný kabinet slibuje snížení spotřeby české ekonomiky na jednotku HDP o 40 % do roku 2020.
Promluvu o účinném využívání energie zakončil evropský komisař velmi zkoumavým pohledem na lustr v restauraci. Ani jemu, ani Bursíkovi se však nepodařilo zjistit, zda svítidlo obsahuje konvenční žárovky, nebo šetrné zářivky. S narážkou na antiekologické postoje prezidenta Václava Klause pak Bursík evropskému komisaři odpověděl: „Tady jsme na Hradě.“ I takové maličkosti, jako zářivky v lustrech, jsou však podle evropského komisaře velmi důležité při snaze o snížení energetické náročnosti české ekonomiky.
Protože neexistuje univerzální řešení stejné pro všechny členské státy, slíbil komisař Piebalgs, že jeho tým sestaví seznam principů, kterým by se jednotlivé země měli řídit. „Některé země jsou bohaté a můžou hodně investovat do výzkumu, samy ale nemají velký potenciál na svém území obnovitelné zdroje využívat. Jiné zase můžou velmi dobře snižovat energetickou náročnost své ekonomiky,“ vysvětloval. Ministr Bursík přiznal, že Česká republika nedosáhne na evropský cíl 8 % podílu obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny do roku 2010. V současnosti dosahuje tato hodnota pouze 4,5 %. Podle Bursíka se dobře rozvíjí větrná energetika, ale velké rezervy má využití biomasy a biopaliv.
Evropský komisař se českého ministra ptal i na jadernou elektrárnu Temelín, jejíž provoz rozděluje českou a rakouskou veřejnost i politickou scénu. Jak řekl Martin Bursík, základním rozdílem je povědomí o ochraně životního prostředí v obou zemích. Problémy s provozem jsou zase daní za rusko-americký systém elektrárny. „V ČR 60 % lidí jadernou energetiku podporuje, v Rakousku jich je naopak 80 % proti,“ prohlásil Bursík. Podle něj by se měly další vztahy mezi Rakouskem a ČR v rámci energetiky soustředit hlavně na spolupráci při budování systému obnovitelných zdrojů. „Nemůžeme očekávat, že by v tuto chvíli bylo možné Temelín zavřít,“ uzavřel Bursík.
Kvůli většímu počtu malých zdrojů energie, kterou s sebou přinese nová politika EU a její sázka na obnovitelné zdroje, by se však podle odborníků měla taky zlepšit přenosová síť elektrické energie a přizpůsobit se šíři nejrůznějších zdrojů energie od malých větrných rotorů až po velké elektrárny. „Čeští dodavatelé energie propadají zbytečné panice, protože se cítí pod tlakem. Pro majitele přenosových sítí není většinou zajímavé budovat nové vedení, ale nakonec to udělají, protože se jim to vyplatí,“ prohlásil evropský komisař. Podobná situace, kterou čeká většina států Evropy, prý nastala ve Velké Británii v 80. letech minulého století, kdy došlo k rozsáhlé liberalizaci trhu s energiemi. Podle evropského komisaře v Británii budují soukromé firmy desítky kilometrů nového vedení.
Důležitou součástí nové energetické politiky je větší využití zemního plynu, jehož spalování přispívá ke změnám klimatu míň, než tradiční fosilní paliva. Přitom hlavním dodavatelem plynu je Rusko, které mnoho zemí považuje za nespolehlivý zdroj surovin. Podle Piebalgse má Rusko především špatnou pověst, ale Evropa je pro něj výborným a důležitým obchodním partnerem. Na druhou stranu v České republice nebo v Polsku je tradičním a velmi silným zdrojem energie uhlí. „Já jen těžko můžu radit Polákům nebo vám, abyste nepálili uhlí a nakupovali ruský zemní plyn,“ prohlásil Andris Piebalgs.
Podle českého ministra životního prostředí je největší problém české energetiky nerovnoměrné rozložení zdrojů energie - hlavním zdrojem je hnědé uhlí, malou část pokrývá jádro a obnovitelné zdroje. „Zemní plyn ve výrobě elektřiny v současnosti nemá v ČR šanci uspět na trhu, “ míní Bursík. Upozornil taky, že v současnosti ČR vyrábí nadbytek elektřiny a z velké části ho vyváží - většinu produkce elektřiny přitom pokrývá hnědé uhlí spalované v tepelných elektrárnách. Velké části elektráren však kolem roku 2012-2016 končí životnost a bude potřeba vystavět nové provozy. „MŽP tlačí na to, aby vznikly elektrárny s co nejvyšší energetickou účinností. To je naše představa, jak by se v budoucnu mělo spalovat uhlí,“ prohlásil Bursík a zdůraznil, že by si stát měl udržet důležitou rozhodovací část akcií ČEZu. Tak by mohl v budoucnu prosazovat spalování uhlí co nejvíc účinné a zároveň relativně šetrné k životnímu prostředí.
Podle evropského komisaře pro energetiku však není potřeba mít obavu z odporu soukromých společností. Ty se ihned po zveřejnění návrhů Evropské komise ozvaly s tím, že návrhy na snížení emisí skleníkových plynů například u automobilových motorů nebo při těžbě, zpracování a přepravě ropy jsou nerealistické. „Soukromé společnosti nemají vždycky pravdu, podle mě ale budou následovat to, co bude chtít většina, nepůjdou proti proudu,“ shrnul Andris Piebalgs.
reklama
