Festival Jeden svět promítne více než deset filmů s tématem životního prostředí

Začal filmový festival Jeden svět, přinášející dokumentární snímky z celého světa do desítek měst České republiky. V Hradci Králové projekce začaly již v pondělí, v Praze začnou dnes, v Brně se bude promítat od 25. 3. Přinášíme přehled festivalových filmů, které se týkají životního prostředí. Festival má sekci Zemětaje, která je věnovaná filmům s tématikou životního prostředí, proto my začneme u filmů, které jsou mimo ni.

Film Komu patří moje vesnice? se odehrává na ostrově Rujána, oblíbeném turistickém cíli v bývalém východním Německu. Režisér, místní rodák, sleduje, jak plány investorů na výstavbu luxusního hotelu s lanovkou a obřího parkovacího domu mění vesnici Göhren a jak se proti změnám, za nimiž stojí jediný investor, začínají místní vymezovat.

Dokument Zo reken zavede své diváky na Haiti. Do života Haiťanů výrazně zasáhlo zemětřesení v roce 2010. Tehdy se symbolem humanitární pomoci stala Toyota Land Cruiser (v kreolštině se jí říká zo reken). V ní teď tvůrci filmu debatují současné problémy města Port-au-Prince. Kritice se nevyhnou ani humanitární organizace, které po zemětřesení na Haiti působily. Tisíc ohňů je pohled na život myanmarské rodiny živící se těžbou ropy. Bez techniky, kterou používají velké ropné společnosti, pracuje rodina na ropném políčku. Je to obtížné živobytí, do něhož se děti nehrnou. Zvlášť mladší syn, který by se chtěl stát fotbalistou.

Hrdinkou krátkého animovaného filmu Ostrov odpadů je malá dívka, která ztroskotá na pustém ostrově. To, co na první pohled vypadá jako tropický ráj, je ale spíše skládka odpadu. Ta se s tím ale nesmíří a rozhodne se ostrov vyčistit.

V kategorii Zemětaje je sedm filmů, z nichž čtyři promlouvají o dopadech změny klimatu. Patří k nim dánský dokument 70/30, odkazující k zákonu, který má do roku 2030 zajistit snížení emisí o 70 procent. Snímek zachycuje přípravu zákona i studentské hnuté, které k němu připravilo cestu. Jenže Dánsko je zároveň největším producentem ropy a zemního plynu v EU, takže hledání společného přístupu mezi politiky, aktivisty a představiteli ropného průmyslu není bez komplikací.

Dospívající dívka Aya žije na ostrově, který postupně mizí pod stoupající hladinou Atlantského oceánu. Ayu klimatická změna netrápí, tráví bezstarostné dny na pláži a nevidí důvod opouštět domov jako řada jiných obyvatel. Obavy o budoucnost ale řeší Ayina matka, a Ayino dospívání jimi nezůstane nedotčené.

V Malawi změna klimatu prohlubuje sucho a dělá dosavadní způsoby obživy často nemožnými. Příkladem toho je zemědělství. Farmářka Anita Chitaya se rozhodne vzdorovat proti utrpení aktivitou. Chce konfrontovat s důsledky probíhající kliamtické změny klimaskeptiky a politiky ve Spojených státech amerických. Jak se jí to daří, uvidíte v dokumentu O mravencích a kobylce.

Zimova hypotéza přenese diváky na Sibiř do krajiny roztávajícího permafrostu. Hrozbě související s uvolněním obrovského množství skleníkových plynů ze zmrzlé půdy chce zabránit ruský geofyzik Sergej Zimov. Řešení vidí v navrácení sibiřského ekosystém do podoby, v níž se nacházel, když permafrost vznikal. Spolu se svým synem se pokouší obnovit populaci koní, sobů, zubrů a dalších velkých býložravců a tím přiblížit zdejší podmínky době před milionem let, kdy krajině vládla megafauna.

Na severu se odehrává i děj filmu Severní proud, který sleduje, jak je evropská říční síť propojená s oceánem – odpadky. Evropský odpad se dostává až do nejvzdálenějších koutů planety. Dokument staví na vizuálním kontrastu norské přírodní scenérie a nakupených plastových odpadků.

Brazílie, v představách mnoha lidí exotická a roztančená země, má svoje stinné stránky. Jednou z nich je těžba nerostů. V Zemi železa se režisérka vydává po stopách neštěstí, při kterém se protrhla odpadní nádrž v jednom z dolů, toxické bahno zahubilo veškerý život ve velké řece a připravilo o život i domov stovky lidí. Pro těžební společnosti ale není nebezpečný odpad a starost o jeho zpracování prioritou.

Co jsme to udělali? by mohla být otázka ke každému z popsaných filmů, je to ale i název snímku mapující odvrácenou stranu jaderné energie. Krásná, ale jedovaté krajina okolo ukrajinského Černobylu nebo japonské Fukušimy jsou připomínkou neštěstí, která nejsou častá, ale jsou tak ničivá, že stojí za docela aktuální otázkou, jak bezpečné jsou dnes jaderné elektrárny.

---

reklama

---