Gabal Analysis: Takto do EU nedojdeme
Dokument kriticky analyzuje průběh přibližovacího procesu vstupu do Evropské unie (EU) a podrobněji rozebírá oblast životního prostředí. Změna přístupu politiků a centrálních orgánů k problematice vstupu do EU je pro autory základním předpokladem pro zdárné začlenění do Evropy. Dokument řadí mezi nejkritizovanější problémy na naší cestě do unie nadměrnou centralizaci a s ní související nepřipravenost krajů a obcí, odtrženost přibližovacího procesu od "obyčejného života", neinformovanost občanů a neschopnost politiků jasně formulovat své postoje k unii.
Ekologicky negramotní
Jako vhodný příklad pro obecná tvrzení posloužila autorům oblast životního prostředí, jedné z hlavních kapitol přístupového procesu. Upozorňují na u nás běžnou dezinterpretaci práva životního prostředí, jako omezující a zbytečné zátěže, nikoliv jako kvality života. Vedle toho připomínají odlišný vývoj v otázkách ochrany životního prostředí v ČR vzhledem k zemím unie - během 90. let u nás došlo k výraznému "vyčištění" a vznikl tak pocit, že bylo uděláno již dost. Tyto a další odlišnosti ve srovnání s přístupem v EU autoři připisují nedostatečné ekogramotnosti české společnosti. "Bez zlepšení ekologické gramotnosti společnosti mohou být požadavky na značné investice do kvality životního prostředí považovány za nelegitimní, mohou být v praxi obcházeny a v krajním případě se mohou stát i zdrojem protievropských nálad," píše se v dokumentu.
Pouhé přijetí nutných zákonů v rámci sladění české a evropské legislativy, bez jejich zapojení do společnosti, bez přípravy, podpory vzdělávání a institucionálního zajištění, může v důsledku vést dokonce k výrazným konfliktům. "Vzniká riziko, že do EU vstoupí český stát, zatímco česká společnost zůstane mimo a bude docházet ke konfliktům modernizovaného právního řádu s nemodernizovanou společností," varují autoři.
Ministerstvo zaspalo
Nedostatečnost "české cesty" při vstupu do EU autoři znovu ilustrují na enviromentální politice. Ministerstvo životního prostředí (MŽP), zodpovědné za sladění českého a evropského práva životního prostředí, se podle nich soustředilo pouze na dojednávání a uzavření příslušné kapitoly. Ministerským úředníkům se údajně nepodařilo spojit uzavření kapitoly ani se zvýšením ekogramotnosti společnosti, ani s tlakem na prosazování principů trvalé udržitelnosti, které prosazuje evropské právo. "Stranou jeho (MŽP) pozornosti však zůstává nejen komunální a regionální rozměr příprav domácího prostředí, ale i zásadnější otázky nejvyšší enviromentální politiky EU a jejího dalšího směřování," komentuje dokument nezájem ministerstva o Strategii trvale udržitelného rozvoje EU, nebo chladnou reakci na přípravu 6. akčního programu pro životní prostředí. Přitom právě trvale udržitelný rozvoj, tedy únosný ekonomicky, ekologicky a sociálně, je jedním z klíčových cílů EU.
Bez referenda to nepůjde
Na podobně "nepořádný" přístup autoři expertního dokumentu poukazují i u všech politických stran. Žádná z nich nemá propracovanou vizi budoucnosti, která by dostatečně reflektovala enviromentální problémy. Přitom je jasné, že vítěz nadcházejících parlamentních voleb bude určovat další osud integračního procesu. Podle čeho se tedy má volič rozhodovat? Tzv. euroskeptici, podle dokumentu, svými stížnostmi nejen že ukazují nezájem o kvalitu životních podmínek, ale zároveň odmítají to, kam směřuje EU, pokud jde o kvalitu života a globální odpovědnost. Zastáncům unie zas autoři vyčítají formalismus a ulpívání na technických a vnitropolitických otázkách. "Na domácí politické scéně prostě chybí jasný tahoun integračního procesu, který se nezabývá malicherným politizováním, ale zásadní agendou strategického charakteru," píše se v dokumentu.
Jako jediné přijatelné řešení politické nejednoznačnosti nabízejí autoři uspořádání referenda, které by politickou reprezentaci přimělo k zaujetí jasného stanoviska k našemu vstupu do unie.
Tento článek vyšel v tištěném EkoListu č. 1/2002.
reklama
