Greenpeace slaví 30. narozeniny
Byly čtyři hodiny odpoledne a v kalendáři se psalo 15. září 1971. Kanadské břehy právě opouštěla 24 metrová rybářská loď jménem Phyllis Cormack s 12 muži na palubě. Nebylo by na tom nic zvláštního, rybářských lodí brázdily moře kolem kanadského pobřeží denně desítky, kdyby... Kdyby oněch dvanáct mužů na palubě nemělo za cíl pokusit se zastavit americký pokusný jaderný výbuch na aleutském ostrově Amčitka, a kdyby Phyllis Cormack nenesla na kapitánském můstku zároveň nápis Greenpeace.
Právě tak začínal před třiceti lety příběh několika mladých pacifistů, kteří založili organizaci, jež je dnes největší ekologickou skupinou na celém světě. K úplnému začátku se ale musíme vrátit ještě o dva roky zpátky. Tehdy skupina pacifistů z kanadského Vancouveru svolala na hranice Kanady a USA protijadernou demonstraci, jejíž účastníci žádali právě ukončení jaderných pokusů na ostrově Amčitka, ležícím uprostřed seizmicky velmi aktivní oblasti. Demonstrace se nesla v duchu hesla "Nedělejte vlny" (Don't Make a Wave) - následkem zemětřesení na Aleutách, jejichž součástí je i ostrov Amčitka, vznikaly totiž tzv. vlny tsunami, které ohrožovaly kanadské pobřeží, a demonstranti se obávali, že jaderné pokusy povedou k dalším velkým záchvěvům země. V roce 1970 pak skupinka organizátorů pohraničního protestu založila oficiální protijaderné sdružení pod názvem "Výbor nedělejte vlny" (Don't Make A Wave Committee). Ještě během roku pak přišel jeden z členů Výboru, mladý sociální pracovník Bill Darnell, s návrhem na akčnější a snáze zapamatovatelný název - Greenpeace. A bylo to na světě.
Phyllis Cormack nakonec na Amčitku nedojela, protože ji i s posádkou zadržela u ostrova Akutan loď pobřežní stráže USS Confidence. Ale Greenpeace se tak hned svojí první akcí dostali do titulků na prvních stranách všech velkých světových deníků a po návratu se podařilo získat prostředky na novou, rychlejší loď, která vedle svého původního názvu Fortune byla ihned překřtěna na Greenpeace II. A většina jaderných mocností světa se dohodla na tom, že všechny další jaderné pokusy budou probíhat už výhradně pod zemí. Jedinou zemí, která zůstala mimo, byla Francie.
Jenže v roce 1972 se na scénu dostává další důležitá postava - novozélandský námořník David McTaggart. Se svou jachtou Vega a dvěma muži posádky se dostal v červenci 1972 až do samotné zakázané zóny francouzského pokusného jaderného výbuchu na tichomořském atolu Mururoa a v roce 1973 spolu s Nigelem Ingramem, svojí přítelkyní Ann-Marie Hornovou a Ingramovou dívkou Mary Lorniovu cestu k atolu zopakoval. Výsledkem bylo přepadení Vegy speciálním komandem francouzské armády, po němž si McTaggart poležel nějakou dobu v nemocnici - a Francie byla pod tlakem světové veřejnosti donucena připojit se k zákazu nadzemních jaderných pokusů.
Třetím důležitým milníkem v začátcích Greenpecae byl rok 1975. Tehdy opouštějí obě lodi Greenpeace - Phyllis Cormack i Vega - vancouverský přístav a vyrážejí obě na moře. Jenomže tentokrát už nikoli s cílem blokovat jaderné pokusy, ale sovětské velrybářské lodě. Akce je součástí Projektu Ahab, na němž s Greenpeace od roku 1973 pracuje Paul Spong. Greenpece objevila na moři několik velrybářských lodí a zpracovatelský námořní kolos Dalnyj Vostok a na malých nafukovacích loďkách se postavila mezi ně a jejich oběti - velryby. Pacifistická organizace Greenpece se začala stávat organizací ekologickou.
Foto: archiv Greenpeace International
reklama