Independent: Sto nejničivějších druhů světa má jméno
Seznam ničivých druhů sestavili vědci ze Světového svazu na ochranu přírody (IUCN) v nové aktualizované brožuře, která byla distribuována tento týden během zasedání konference IUCN v Bangkoku. Delegáti tak dostanou varování, že je potřeba proti těmto agresivním nájezdníkům bojovat, jinak na celém světě přežijí jen „nejsilnější nátury“ jako například holubi.
Mezi dalšími viníky zapsanými v knížce „Jedno sto nejhorších druhů na světě“ patří i nilský okoun (Lates niloticus), který svým úspěšným rozšířením v Africe přispěl k vyhynutí více než 200 místních druhů ryb, a to nejen tím způsobem, že ostatním rybám začal ubírat potravu, ale také tím, že začal žrát je samotné. Dalším je lazucha tisolistá (Caulerpa taxifolia), zvaná také řasa zabiják, která se zřejmě dostala do Středozemního moře omylem z akvária v Monaku, a která vytlačuje původní druhy mořské trávy, které působily jako přirozená ochrana pro místní druhy živočichů. Podle IUCN tento druh mořské trávy škodí celému středozemnímu regionu. Většina invazivních druhů byla zpočátku ceněna lidmi díky jejich estetické hodnotě, například vodní hyacint (Eichhornia) se svými velkými, nachovými a fialovými květy byl nejdříve velmi oblíben. Pak se přišlo na to, jak neuvěřitelně rychle se množí a zabírá vodní plochu, takže zabraňuje využití vodních cest, plavání nebo rybaření. Na seznam škodlivých druhů se dostala i domácí kočka, kvůli její neustálé chuti a úspěchům v lovu ptactva běžného v našich zeměpisných šířkách. Stejných úspěchů dosahují i její rodné sestry v exotických zemích.
Invazivními druhy jsou zvířata i rostliny, které byly přeneseny z jejich domácího prostředí jinam. Mezinárodní obchod se zvířaty a rostlinami odpovídá za mnohé druhy, nicméně někdy mohlo dojít k invazním i náhodně. Ve většině případů se tak však dělo zcela vědomě, králíci a lasice byli dovezeni na Nový Zéland v 19. století se zcela katastrofickým dopadem. Ptáci na Novém Zélandu žili miliony let bez přítomnosti šelem a mnoho z nich přišlo o schopnost létat. Několik druhů, včetně nelétavého papouška kakapo nebo tučňáka žlutookého, nejmenšího druhu tučňáka na světě, bylo dohnána až na pokraj úplného vyhynutí kvůli působení lasiček a zdivočelých koček.
„Tato brožura skutečně detailně vysvětluje, jaké nebezpečí představují invazivní druhy a jaký je jejich dopad,“ říká Maj de Pooter, koordinátor odborné skupiny IUCN. „Tito živočichové nebo rostliny jsou vzati z jejich původního prostředí, kde se dlouhodobě vyvíjeli ve vztahu k ostatním a jsou umístěni v novém ekosystému, kde nemusí existovat škůdci nebo predátoři, s nimiž by museli bojovat. Takový ekosystém si s nimi neumí poradit, protože nikdy nebyl postaven před podobný problém. Stejně jako se to stalo s lasičkami na Novém Zélandu.“
Podle Jeffryho McNeelyho, hlavního vědce IUCN, však mají tyto útočné druhy mnohem širší dopad pro člověka i pro celou planetu. „Klimatické změny mění ekosystém ve velmi rychlém tempu. Invazivní druhy se adaptují na nové a rychle se měnící životní prostředí. Výrazně se sníží rozmanitost druhů živočichů a rostlin a bohatství naší planety bude ztraceno,“ říká McNeely. „Chceme raději holuby nebo papoušky? Lidé mají rádi různorodost, mají rádi mnoho druhů květin v jejich zahradách. V důsledku jde o to, jak vlastně chceme žít.“
Podle článku Marka Roweho The Independent 21. 11. 2004.
reklama
