Jaké politické strany nabízí silný program ozelenění krajiny a ochrany klimatu? Analýza Zeleného kruhu hodnotí jejich programy

Kladný postoj k ekologickým opatřením deklaruje většina politických stran, které v předvolebních průzkumech získaly alespoň 1 % hlasů. Méně z nich už tento postoj promítá do konkrétních opatření na ochranu půdy, krajiny, klimatu a dává návrhy, jak se k jednotlivým otázkám týkajícím se životního prostředí postavit. V hodnocení volebních programů a související anketě provedené asociací neziskových organizací Zelený kruh a Hnutí DUHA si nejlépe vedou Zelení a koalice Pirátů se Starosty. Ti mají podle ekologických organizací nejpropracovanější a nejkonkrétnější volební programy jak z hlediska přístupu ke změně klimatu, tak ke změnám v zemědělství i modernizaci energetiky.

„Strany podle svých programů a odpovědí v anketě ve většině případů opět více zezelenaly, tedy ve srovnání s volbami v roce 2017 a 2013. Stále vedou Zelení, ale velmi se jim přiblížili Piráti se STANem,“ hodnotí sliby politických stran Jiří Koželouh z Hnutí DUHA.

Naopak nejhorší hodnocení získalo SPD a koalice Trikolory, Svobodných a Soukromníků (TSS), jejichž členové by ochranu životního prostředí spíše oslabili.

Solidní program pro ochranu klimatu a životního prostředí nabídla ČSSD a koalice SPOLU. Hnutí ANO, KSČM a Přísaha připravili pro oblast životního prostředí slabý program.

Podle ředitele Zeleného kruhu Dana Vondrouše politické strany reagují na poptávku veřejnosti po řešení viditelných problémů životního prostředí, jako jsou chřadnoucí lesy, sucho, nebo změna klimatu. Zároveň se ale vyhýbají opatřením, která by mohla působit kontroverzně.

K těm patří například zpoplatnění spalování fosilních paliv v domácích kotlích, aby odpovídalo zpoplatnění v teplárnách. Dražší teplo z centrálního zásobování bývá dražší a lidé se od něj odpojují a pořizují si vlastní kotle, které mají nižší účinnost a zvyšují emise oxidů dusíku v atmosféře.

„Strany často odmítají prozradit, jak a kdy své vzletné cíle uskuteční. Navíc strany na předních místech kandidátek nenabízejí – snad až na pár výjimek – věrohodné osobnosti z oblasti ochrany životního prostředí. Právě ty by přitom mohly být zárukou, že hned po volbách nebudou sliby zapomenuty,“ komentuje záměry politických stran Daniel Vondrouš.

K pozoruhodnějším posunům v postojích došlo u ODS, která vyšla v hodnocení před minulými volbami jako nejhorší (spolu se Svobodnými) a tento rok podepsala výrazně lepší program koalice SPOLU. „Podle programů by mělo být v příštím volebním období méně vyložených odpůrců ochrany životního prostředí,“ říká Jiří Koželouh z Hnutí DUHA.

Naopak klimatický a ekologický program TOP 09 byl před minulými volbami silnější. Zezelenala také ČSSD. V rámci koalice Pirátů a STAN se zlepšili hlavně Starostové (kteří měli v roce 2017 velmi slabý program), ale mírně se zlepšili i Piráti, kteří však měli podle ekologických organizací velmi dobrý program už v roce 2017. Zhoršilo se ANO.

„Dobrým příslibem jsou konkrétní návrhy pro ozdravení lesů u Pirátů a Starostů, SPOLU, Zelených i ČSSD,“ říká Zdeněk Vermouzek z České společnosti ornitologické, která se dlouhodobě zabývá ochranou krajiny. „Bohužel, řešením opravdu není masivní výsadba stromků, jak to navrhuje ANO. Nadějně působí návrhy na nová velkoplošná chráněná území, ať už jsou to národní parky Křivoklátsko a Soutok nebo nová CHKO Krušné hory,“ dodává Vermouzek.

Shoda mezi politickými stranami panuje v otázce změny přístupu k zemědělské krajině a půdě. Nutnost zásadních změn si uvědomuje většina stran. Navrhují například povinnost minimálního podílu zelených ploch na zemědělské půdě či reformu zemědělských dotací s důrazem na ochranu přírody a krajiny. ANO v oblasti zemědělství přichází pouze s dílčími řešeními v technické oblasti, ale zcela pomíjí potřebné změny krajinné struktury. A SPD navrhuje pouze dílčí pozitivní řešení.

Téměř všechny strany akceptují odklon České republiky od uhlí, výjimkou je koalice Trikolóry, která navrhuje dotěžení zásob uhlí, a KSČM, která chce odklad termínu konce uhlí. Konkrétní termín konce uhlí však uvádějí jen Zelení (2030) a Piráti se STAN (2033). Samotní Piráti však v anketě souhlasili s rokem 2030.

„Některé politické strany si už nyní uvědomují, že je s těžbou a spalováním uhlí potřeba skončit kolem roku 2030. Ekonomická situace a rostoucí cena emisních povolenek totiž nedává uhlí moc dlouhou budoucnost a je třeba mít plán na útlum uhelného sektoru a spravedlivou transformaci uhelných regionů už pro následující roky,“ uvádí k tomu mluvčí Greenpeace Lukáš Hrábek.

Spolu s odklonem od uhlí strany deklarují i podporu obnovitelných zdrojů energie. Konkrétní návrhy na jejich rozvoj předkládají ČSSD, SPOLU, Zelení a Piráti se STANem. ČSSD navíc mluví o potřebě zcela nové energetické koncepce s důrazem na plnění dekarbonizačních cílů 2030 i uhlíkové neutrality 2050. ANO přichází s velmi ambiciózním cílem ztrojnásobení výkonu OZE do roku 2025, ale neuvádí, jakým způsobem toho chce docílit. Obecně pozitivní je v oblasti obnovitelných zdrojů také KSČM. Přísaha a TSS pouze konstatují, že mají místo v energetickém mixu. SPD odmítá systém dotací na obnovitelné zdroje.

S výjimkou Zelených spojuje ostatní strany podpora rozvoje jaderné energetiky v ČR, jen ČSSD k této otázce v programu zcela mlčí. „Strany jsou fascinovány jadernou energetikou, která je ale z pohledu životního prostředí chybná,“ říká Edvard Sequens z Cally. „SPD a KSČM by navíc mezi uvažované dodavatele vrátily Rusko a Čínu,“ upozorňuje Sequens i na bezpečnostní rozměr.

„Překvapující je, že většina stran, které odpověděly na anketu, nechtějí pro nový reaktor zvýhodněnou cenu, kterou by spotřebitelé platili po 30 až 60 let provozu, ale přitom pro ni některé hlasovaly v Lex Dukovany (Piráti, SPD a ČSSD). Samosprávy, dotčené hrozbou hlubinného úložiště radioaktivních odpadů, uvítají, že Piráti, STAN, SPD, ČSSD a Zelení podporují, aby umístění nebylo možné bez souhlasu obcí,” dodává Sequens.

---

reklama

---