https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/katastrofa-se-zatim-nekona-index-ukazujici-na-masivni-vymirani-druhu-je-zatizen-chybami
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Katastrofa se zatím nekoná, index ukazující na masivní vymírání druhů je zatížen chybami

23.12.2020 05:55 | PRAHA (Ekolist.cz)
„Řada obratlovců sice ubývá, ale populace jiných se zase zvyšují, takže to v součtu vychází víceméně vyrovnaně,“ komentuje situaci biolog David Storch. Celosvětově spíše ubývají obojživelníci, zatímco populace ptáků, savců a plazů spíše rostou.
„Řada obratlovců sice ubývá, ale populace jiných se zase zvyšují, takže to v součtu vychází víceméně vyrovnaně,“ komentuje situaci biolog David Storch. Celosvětově spíše ubývají obojživelníci, zatímco populace ptáků, savců a plazů spíše rostou.
Často čteme o tom, že čelíme nebývalým krizím a bezprecedentní hrozba vyhynutí života je jednou z nich. Planeta Země, nyní kormidlovaná lidským druhem, se řítí do záhuby. Živočišné druhy na ní přičiněním člověka hynou extrémním katastrofickým tempem. Média přináší informace o tom, jak se s každým přibývajícím týdnem rozrůstá seznam vyhynutím ohrožených druhů o další. Počty obratlovců vůčihledně klesají, konec se blíží. A teď vážně: opravdu se takové černé eschatologické vize naplňují? Nejspíš nikoliv.
 

Tým Briana Leunga z kanadské McGillovy univerzity se rozhodl zacílit na původ a zhodnocení kvality dat, která o katastrofickém globálním poklesu populací obratlovců referují. Povšimli si přitom, že dosud užívaná standardní metrika, známá jako Living Planet Index (LPI), trpí celou řadou dost zásadních neduhů. Často citovaný LPI totiž ve svém principu vychází z monitorování 27 399 dílčích populací celkem 4798 živočišných druhů. A na základě sledování jejich průběžného vývoje pak vyhodnocuje celosvětový trend biologické diverzity, který zahrnuje i všechny ostatní, tedy asi 60 000 druhů obratlovců. V čem je háček? Je to trochu podobné, jako s volebními průzkumy.

Nepočítáme jen ty, kteří mají problém?

Pokud anketu o volebních preferencích uspořádáte v tradiční baště jedné politické strany, budete se vyptávat jen určité věkové či profesní skupiny, doberete se nejspíš zkresleného výsledku, který nebude dobře vypovídat o celém obrazu nálad ve společnosti. A zrovna tak, když se rozhodnete stanovovat LPI u druhů již ohrožených a budete srovnávat stav jejich populací v současnosti s počty v 70. letech minulého století, dobré zprávy vás většinou nečekají. Úplně v nepořádku to potud není. To až ve chvíli, kdy tato získaná data vztáhneme k výpovědi o stavu celé biodiverzity. Zprůměrování nevypovídajících průměrů, to už je slušná slabina.

Představte si například jednu takovou imaginární populaci sledovaného druhu, která skutečně katastroficky poklesne ve své početnosti o 99 %, tedy na samou hranici úplného vyhubení. I kdyby se jinde druhá taková populace toho samého druhu zvedla v početnosti padesátkrát (nebo dalších 393 dalších populací toho samého druhu zvýšilo svou početnost o 1 %, což nejspíš lidsky řečeno naznačuje stabilní růst a plošně dobře fungující ochranu druhu), matematickým výsledkem bude pořád snížení početnosti celého druhu o polovinu.

A to je přesně to, co je dnes k vidění při nadužívání LPI. Když k tomu přičtete potřebnou mediální zkratku, dozvíte se pak o tom, že více než polovina, případně tři čtvrtiny druhů obratlovců (respektive jejich populace) vykazují ve srovnání s nedávnou minulostí katastrofický pokles.

Extrémně pesimistickou vychylující výpověď generují ve své podstatě jen asi 3 % populací obratlovců.
Extrémně pesimistickou vychylující výpověď generují ve své podstatě jen asi 3 % populací obratlovců.

Index, který si zaslouží změnu

S indexem prostě silně zacloumá jedna nebo pár populací daného druhu v jedné geografické oblasti, která rapidně ubývá, a rozhodí výsledek pro celý druh, potažmo pak vypovídací schopnost celého indexu.

Jak tento statistický neduh průměrů napravit? Třeba tím, že se podíváte na konkrétní data, vztažená k populacím jednotlivých sledovaných druhů. A zjistíte, které jsou na tom skutečně špatně jako druh, celek. Což je přesně přístup Briana Leunga a jeho kolegů.

Ti vysledovali, že onu extrémně vychylující výpověď generují ve své podstatě jen asi 3 % populací obratlovců. Pokud bychom je z indexu jako odchylné hodnoty vyřadili, rázem by LPI vypadal dočista jinak. Místo katastrof a úbytku by referoval o globálním mírném růstu populací obratlovců.

Celé je to drobet složitější, protože LPI je možno vychýlit dvěma směry. V příslušném datasetu sledovaných populací se nachází 16 shluků (reprezentující přibližně 1 % populací obratlovců), které celý index sunou k apokalyptickým vizím. A je v něm také 7 shluků dat (odpovídající 0,4 % populací), jež přesouvají svým růstem LPI k extrémnímu optimismu.

Velikost většiny populací nevykazuje žádnou výraznou změnu, ani směrem k propadu, ani k růstu. Jsou víceméně stabilní.
Velikost většiny populací nevykazuje žádnou výraznou změnu, ani směrem k propadu, ani k růstu. Jsou víceméně stabilní.
Foto | Alan D. Wilson / Nature´s pics online

Co dělá zbytek? Vlastně je na tom pořád stejně

Zásadní je přitom ten „zbytek“, oněch zhruba 98,6 % populací. Ten totiž nevykazuje žádný přesvědčivý globální trend, ani směrem k propadu, ani k růstu. Je víceméně stabilní. Svět se tedy do záhuby podle všeho úplně neřítí. A pokud ano, nečiní tak matematicky zřejmým způsobem.

Pochopitelně, že některé druhy a jejich populace zažívají katastrofický propad početnosti. Typicky plazi a obojživelníci Severní, střední a Jižní Ameriky nebo ptáci Indo-pacifického regionu. „Ti vykazují setrvalý systematický pokles plošně v celé geografické oblasti,“ říká Leung. „Nicméně celkovým globálním obrazem není poušť bez biodiverzity. Důkazy nic takového nepotvrzují.“

Leung spolu s kolegy přitom nehodlá zlehčovat krizi biodiverzity a problémy, kterým lidská civilizace nyní čelí. Podstatou jejich práce je jasně doložit to, že situace popisovaná médii není tak chmurná. „Je to pro všechny dobrá a motivující zpráva. Protože jinak by to znamenalo, že posledních padesát let ochrany přírody nemělo žádný podstatný efekt.“

Vymírají a mizí. Ale taky se vrací a rostou

Změna je konstantní jev každého živého systému a planetární biota rozhodně není výjimkou. Růst jednotlivých populací prokládají epizody propadu početnosti, například v návaznosti na vztahy s jinými, nepůvodními konkurenčními druhy, různými přírodními a antropogenními katastrofami.

Tým biologů z univerzity v Edinburghu se pokusil na datech 10 000 časových řad sledování populací dvou tisícovek druhů stanovit obecný trend. Co zjistili? Že 15 % sledovaných populací vykázalo pokles početnosti, 18 % populací za sledované údobí v početnosti narostlo a 67 % populací druhů nevykázalo výraznou změnou ani jedním směrem. Celosvětově obojživelníci spíše ubývají, zatímco populace ptáků, savců a plazů spíše rostou.

Jinými slovy, obecné populační trendy jednotlivých druhů nejsou spjaty s faktory vzácnosti či globálního ohrožení jednotlivých druhů. Velmi dobře to komentuje český biolog David Storch: „Řada obratlovců sice ubývá, ale populace jiných se zase zvyšují, takže to v součtu vychází víceméně vyrovnaně.“


reklama

 
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (28)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

23.12.2020 06:40
Bože díky, že nejsem odkázán na podobné žvásty a pamatuji si , jak byla druhově pestrá česká krajina koncem 60.let 20 století a dnes ,počátek 20.let 21. století.
Ten rozdíl je přímo strašidelný a svědčí o špatné situaci v oblasti životního prostředí. Na vině je pochopitelně člověk a jeho nepřijatelné chování ve vztahu k přírodě.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

24.12.2020 14:42 Reaguje na Miroslav Vinkler
V tom článku to přece je. Když u nás vyhynou koroptve,tetřívci, polovina druhů sov, polovna zpěvného plactva nebo jakýchkoliv čím dál vzácnějších obralovců, je to ta jedna stránka věci. Pokud se namnoží potkani a hraboši, populace obratlovců zůstává prakticky stejná a nechumelí se.
Odpovědět
JD

Jiří Daneš

25.12.2020 15:13 Reaguje na Pavel Hanzl
Tentokrát s Vámi Hanzl, úplně souhlasím.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

25.12.2020 15:50 Reaguje na Pavel Hanzl
Pokud je to hodnoceno z hlediska bio/masy, a změníme tedy metodiku výzkumu - zaměníme kvalitu za kvantitu - tak u prasat je to jasné díky biokukuřici a biořepce, březňačky jsem zmiňoval, a aby to nebylo málo, tak vrátíme dříve vyhubené druhy, nebo aspoň jejich napodobeniny - a hurá, můžeme slavit!-)
Odpovědět
JD

Jiří Daneš

25.12.2020 15:12 Reaguje na Miroslav Vinkler
A to, oproti těm 60. letům 20. století ti komunisti údajně životní prostředí a přírodu houfně ničili. Nu nedařilo se jim tak, jak se nám dnes snaží novináři namluvit. Zásadně ničit životní prostředí a přírodu se daří až dnes. Zřejmě díky přemnoženým ekologickým a ochranářským neziskovkám, všeobecně rozšířené péči developerů o zastavění kdejakého kousku země, dosud nezastavěného a i díky úsilovné práci MŽP v enviromentální oblasti, se to daří až dnes.
Tam, kde byla v řece kdysi lechce kalná voda s vyústěními kaálů z města, plná hrouzků, střevlí, ouklejek, jelců, ale i sem tam pstruha, i vrankami pd kameny, teče dnes v řece průzračná voda, ale bez jediné z těch ryb. Čím pak to asi je?
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

25.12.2020 15:27 Reaguje na Jiří Daneš
Sto bodov!
Odpovědět
VJ

Václav John

25.12.2020 16:34 Reaguje na Jiří Daneš
Špatným zrakem? :-)
Odpovědět
va

vaber

23.12.2020 09:20
o tom co vymírá v tropech nevím ,ale všemu živému zabírá prostor člověk, naší terminologií - vše je přemnoženo a člověku překáží , mizí přirozené prostředí a hodně druhů nemá kde žít
když jsem byl,malý kluk běhali jsme po loukách a trhali všelijaké kytky ,dnes na loukách roste nějaká divná tráva která všechny ostatní rostliny vytlačí
prostor který sekám před domem stačí postříkat hnojivem a mizí všechny ostatní rostliny a zůstává jen tráva, což je považováno za krásné ,když zmizí sedmikrásky a vše ostatní,
hnojiva prospívají některým rostlinám a jiné ničí a na pole se valí hnojiva co prospívají obilí a to je vlastně tráva
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

23.12.2020 10:34 Reaguje na vaber
Napsal jste to moc hezky, a díky tomu nemusíme tak často utírat čelní skla našich ořů...
Odpovědět
Radomír  Dohnal

Radomír Dohnal

23.12.2020 11:10 Reaguje na vaber
Uctivě zdravím – připomíná mi to zlehka to úsloví o dvou řečnících, koze a vozu. V tomto případě tedy o obratlovcích a hmyzu. Šedesátá léta jsem sám nezažil, rozdíly ve srovnání ve současností tuším. Vzhledem k tomu, že IUCN rozjela Red List teprve v roce 1964 (a tehdejší ČSSR na nějakou vlastní katalogizaci zrovna netlačila), tak se jen pozeptám – kde byl v 60. a 70. letech minulého století na našem území k vidění namátkou zubr, bobr, medvěd, vlk, rys, kormorán, vydra, krkavec, straka, … (asi by to byl o dost obsáhlejší seznam). Pointou mého sdělení je, že zrovna populace těchto několika druhů šly v posledních 50 letech ve středoevropském a českém prostoru vlastně dost z bídy nahoru. Takže já bych to tak černě neviděl.
Odpovědět
Radomír  Dohnal

Radomír Dohnal

23.12.2020 11:16 Reaguje na Radomír Dohnal
A pokud bychom měli zmínit hmyz – o kterém článek není – nebyla náhodou ta léta šedesátá decentně poznamenána post-kolektivizačním stavem v zemědělství, nastupující meliorizací krajiny, asi těmi největšími svinstvy v oblasti chemizace zemědělství a průmyslu… ono to spíš vypadá, že léta, na která vzpomínáte, patřila ve vztahu k české krajině a přírodě k těm nejzhoubnějším. To, co se tu tehdy drželo, byly spíš předválečné fragmenty, než výdobytky socialistické péče o krajinu.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

23.12.2020 11:43 Reaguje na Radomír Dohnal
Dobrý den, pane Dohnale! Zkuste si sehnat letecké mapy z toho období, příp. turistické, či jiné dobové. Dnes jsou k dispozici novodobé od r. 2003, nebo z 19. století. Tam byste se přesvědčil, v jakém stavu byla krajina. Množství sadů, luk záhumenek. To vše mělo vliv na diverzitu. Dnešní průmyslové zemědělství je zářný příklad kořistnického přístupu ke krajině. Ty kecy o devastaci krajiny jsou povinnou úlitbou pravičáků. Samozřejmě, že byl rozdíl v polích malorolníků před kolektivizaci a po ní, ale dnešek - s hubou plnou ekologie, tomu nasadil korunu. A ti zubři, bobři, kormoráni a krkavci... kde jsou zajíci, koroptve, čejky, chocholouši, vrabci domácí, sýček, sysel...? Jen ve vyjmenovaných slovech. Živé už spoustu je nikdo neviděl (tedy kromě pár přežívajících mohykánů).
Odpovědět
Radomír  Dohnal

Radomír Dohnal

23.12.2020 12:37 Reaguje na Karel Zvářal
Ano, některé populace druhů v početnosti klesají, jiné rostou. Změna je konstantní jev. Přesně jako v článku, děkuji.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

23.12.2020 13:37 Reaguje na Radomír Dohnal
Já bych se s dovolením připojil hned k prvnímu komentu.
Odpovědět
V

V. Kolar

24.12.2020 09:36 Reaguje na Karel Zvářal
Ty negativní vlivy začaly právě v 50-60. letech např. v rybničních ekosystémech, ale i na loukách, polích. Masivní hnojení a pesticidy se sypaly na pole i louky ve velkém. To že si z dětství pamatujete kvetoucí kytky atp. je zřejmě tím, že ty populace ještě dožívaly ... Opravdu komunisti přírodu moc nechránili. Resp. on ten trend byl podobný i v západní Evropě, jen nebyl tak masivní, jako když to zde nařídili soudruzi
Odpovědět
Jan  Knap

Jan Knap

24.12.2020 15:45 Reaguje na V. Kolar
Nemohu s vámi souhlasit. I když se komunisti k přírodě moc dobře nechovali, tak pokud´ porovnám druhovou pestrost v letech 1970-90,tak se pořád jednalo o velice druhově pestrou krajinu, potom začal pokles v letech 1990-2000 a pořádný sešup začal od roku 2000 do součastnosti, kdy začali do ochrany kecat různí panelákový teoretici. Petrův Zdar
Odpovědět
VJ

Václav John

27.12.2020 18:38 Reaguje na Jan Knap
Podívejte se tady:
https://www.myslivost.cz/Pro-myslivce/Aktuality/Myslivecka-statistika-za-rok-2016

Je to myslivecká statistika, nikoliv ochranářská. Počty zajíců polních se propadly v 70. letech a pak už šly jenom dolů. 90. léta už byl jen pokles z velmi nízkého stavu na ještě o trošku nižší.

Krach populace zajíce byl - máme-li věřit mysliveckým číslům - otázkou velmi krátké doby a kryl se s druhou vlnou kolektivizace. A nastal velmi dlouho před sametovou revolucí.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

24.12.2020 17:01 Reaguje na V. Kolar
I kdyby jste mi tu lež zopakoval stokrát, nebude vám to nic platné. Oko není blbec... Zajíci se k nám dováželi, nebo jsme od nás posílali na Západ? Jak výše napsal p. Vinkler - ten rozdíl je přímo strašidelný. Ano, tehdy jsme neměli MŽP, ale měli jsme teřeva i tetřívka - ještě se lovili, mraky vrabců, chocholuši, koroptve, čejky... Jo, dnes máme leda polodomestikované březňčky - těch fakt přibylo, jinak je to bída bídoucí. Takže to s velkou pompou "doháníme" zubrem, Heckovým skotem, exmoorem... a pozor - zlatý hřeb - vlkem! Kolem něho se tolik nařečnuje, že to zaplní media dnes a denně.
Odpovědět
MM

Milan Milan

23.12.2020 16:50
Se divím, že to někdo přiznal. Eko a klima plašeni, jak realita občas prosákne pracují zřejmě s vlastními představami, myšlenkovou???? hysterií a fabulacemi scénářů katastrofických filmů. Bohužel člověk myslící se tak nějak vytratil......
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

24.12.2020 14:52
Ten článek je taky slušně zavádějící. Nepopirateným faktem je, že hodně druhů jakéhokoliv života už vymřelo, ale nevytvořil se žádný nový.
Ta rychlost je z historického hlediska srovnatelná s nárazerm asteroidu a je celkem jedno, jak masivní proces to je.
A tím, že se místo stovek nenávratně vymřelých druhů přemnoží potkani, si skutečně nevytvoříme žádné alibi.
Odpovědět

Jan Šimůnek

25.12.2020 11:09 Reaguje na Pavel Hanzl
Vytvořil. Minimálně je zdokumentováno, že se britské pěnice rozštěpily, vlivem člověka, na dva samostatné druhy, které se mezi sebou nekříží.
U některých druhů hmyzu (vč. motýlů) je popsán vznik tmavých variant, které mají lepší mimikry v průmyslem ovlivněné krajině než původní populace.
Odpovědět
VJ

Václav John

25.12.2020 16:43 Reaguje na Jan Šimůnek
Tmavá varianta a druh, to je něco úplně odlišného. Člověk albín nebo člověk s modrýma očima není jiný druh, než člověk s hnědýma očima. Druhy se neštěpí a neoddělují v řádu let, ani desítek let, ani stovek let a dokonce ani tisíců let. Přinejmenším to alespoň není známé. Zato lze druh vyhubit klidně v řádu dní, když se opravdu snažíte.

Přesto, že definice druhu je dnes oproti minulosti posunutá a dnes se uznávají jako samostatné druhy i dřívější poddruhy, tak s těmi pěnicemi jde o zřejmý nesmysl v interpretaci. Narážíte-li na tohle:

https://www.irozhlas.cz/veda-technologie_priroda/krmeni-ptaku-rozdeluje-druhy_200912070000_jsuchomel
...tak opravdu nejde o žádné samostatné druhy. Lze pozorovat odchylky a nelze vyloučit, že za hodně dlouhou dobu z toho vzniknou samostatné druhy. Usměrňující selekce v populaci není nic výjimečného, populace, která má mírně delší ocas, špičatější křídla nebo zahnutější zobák ale rozhodně není novým druhem (!)
Odpovědět

Jan Šimůnek

26.12.2020 09:23 Reaguje na Václav John
Stačí, že se přirozeně vzájemně nemnoží. Byť uměle, v zajetí, je spárovat asi ještě půjde. Dokud v některé z těch oddělených populací nedojde k rozšíření mutace (třeba přesun nějakého genu na jiný chromozom), která zabrání vzniku životaschopného, nebo alespoň plodného, potomstva.

U těch motýlů zase jde o to, že křídla jsou důležitý sexuální atraktor, a motýli se asi budou vyhýbat jinak zbarveným samičkám, byť by byli vzájemně plodní.

Ve všech těchto případech je minimálně silně nakročeno na vznik nového druhu a v podstatě se čeká jen na vznik nějaké mutace, která tento proces dovrší. A taková mutace ještě nepřišla v řadě případů, které za samostatné druhy považujeme, např. dvojice pes x vlk.
Odpovědět
VJ

Václav John

27.12.2020 10:24 Reaguje na Jan Šimůnek
Nestačí. Vznik druhu není otázka 1-2 mutací, ten proces je během na podstatně delší trať. Podmínka volné křižitelnosti je jen jednou z mnoha a neplatí 100% Tady by muselo dojít k úplnému zastavení křížení těch populací a to po velmi dlouhou dobu, kdy by se vystřídaly tisíce generací. Ani to by nemuselo stačit, ale pak by už byla šance aby se populace dostatečně diverzifikovaly.
Odpovědět
VJ

Václav John

27.12.2020 18:44 Reaguje na Václav John
Jinak samozřejmě odhadovat vznik druhu do budoucna je věštění z křišťálové koule. Příklad? Dejme tomu, že se nějaký savec, třeba myš domácí (Mus musculus), dostane na izolovaný ostrov v Tichém oceánu, kde nebude mít žádný kontakt s ostatními myšmi domácími.

Teoreticky ideální předpoklad pro vznik druhu v daleké budoucnosti. Jenže. My vidíme jen současnost a nemůžeme třeba vědět, jestli tam za 200 let další myši někdo nedoveze, nebo jestli z důvodu dejme tomu infekce, erupce sopky nebo vlny tsunami, inbreedindu nebo čehokoliv jiného místní populace myši nevyhyne dávno předtím, než by se stačilo dostatečně diverzifikovat.
Odpovědět
VJ

Václav John

25.12.2020 16:57
Vůbec se nedivím, bylo to divné už od začátku. Článek a jeho interpretace míchal dohromady dvě věci - úbytek druhů a úbytek jedinců. Druhy ubývají a vymírají, v poslední době značnou rychlostí a z různých důvodů. Například v Austrálii se masivně rozmnožili nepůvodní králici, ropuchy obrovské, lišky a dokonce velbloudi, naopak některé původní druhy australských vačnatců a ptáků vymřely. Počet druhů tak celosvětově klesnul (králíci, lišky a velbloudi existovali i předtím, jen prostě nežili v Austrálii, zatímco vymřelí australští vačnatci vymřeli definitivně), nicméně počet jedinců nejspíš i stoupnul (králíků, lišek, ropuch i velbloudů jsou v Austrálii obrovské počty, ty vymřelé druhy nikdy nežily v tak obřích populacích).

A teď si vezměte, že někdo spočítá, že počet obratlovců je skutečně dlouhodobě stabilní. Co to říká o ohrožených druzích (pokud by to byla pravda)? Vůbec nic. Nelze přece ve finále tvrdit, že třeba, že v JV Asii sice mizí deštné lesy a lovci v nich vyhubili většinu velkých zvířat a i těch menších drasticky ubylo, ale protože třeba v USA obratlovců přibylo, tak je vše OK. To by bylo jak tvrdit, že u sousedů sice hoří, ale u nás a ve zbytku ulice nehoří, takže hasiči nikam jezdit nemusí.
Odpovědět
V

Vladimir Mertan

26.12.2020 13:58
"Ať si bylo, jak si bylo, přece jaksi bylo. Ještě nikdy nebylo, aby jaksi nebylo." Jaroslav Hašek
Tým chcem povedať, že príroda poradí a život je veľmi odolný. Tak napríklad na našej novej cyklotrase popri Váhu sa už po 4 rokoch začal dvíhať asfalt a tráva si hľadá cestu na slnko. Ten asfalt je veľmi solídny a klimatická zmena ho každé leto rozpaľuje na 60 stupnov. Napriek tomu ho tá tráva skôr či neskôr rozmrví a prerazí.
Nebudem teraz podrobne rozoberať jednotlivé postrehy diskutujúcich. Je zrejmé, že hmyz a ďalšie skupiny živočíchov vymierajú a miznú kvôli technickému pokroku a zvyšujúcim sa nárokom prudko rastúcej ľudskej populácie. Zostáva nám nádej, že z rastúcim technickým pokrokom bude nasledovať aj dôsledné ľudské poznanie.
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

27.12.2020 15:16
Safra to je zase čísel, procent a porovnání neporovnatelného. Je jasné, že
každá doba přináší jiné priority a výsledky. Nejvíce obratlovců přibývá
mezi lidmi a druhy na ně vázanými. S počtem lidí budou růst počty hospodářských zvířat. klesat počty těch divokých a nepomůže žádná
ochrana. Půjde prachsprostě o životní prostor a zdroje. Tu je ten
zakopaný pes a je možná pravdou, že v globále nula od nuly pojde.
Vymírání druhů tu bylo i bez přispění člověka například predací a
nebo změnou životních podmínek. Nyní to je obojím najednou, protože
člověk-predátor mění i ty životní podmínky. Co s tím? Vývoj zastavit
nelze, ale bude možné zachovat některé druhy v rezervacích a NP, ale
nelze jít utopickou cestou chtít začlenit divoká zvířata do krajiny intenzivně obhospodařované člověkem. Vztáhnu to na vlky, kteří budou
mít své místo v NP a rezervacích a ve zbytku krajiny nikoliv. Bude to stejné s velkými kopytníky, kteří se taky nemohou dnes volně pohybovat
po silnicích a polích. Sny aktivistů zůstanou sny a nebo to skončí
špatně i pro zbytek populace těchto tvorů. Je třeba urychleně vytipovat taková místa a zavést tam hospodářský režim v souladu se životem těchto tvorů a jinde se o to nepokoušet, protože to není reálné. Dnes je tu
článek o 126 zubrech v ČR včetně ZOO a soukromých chovů. Pak tam je nenápadný stesk, že v ČR jsou pouze v ohradách a oborách. Je jistě
touha je vypustit i ven, ale to nemusí dopadnout dobře. Dovedu si představit stádo zubrů v obilí a je myslím sklizeno. No a potkat
je rychlík na trati, tak je tu neštěstí, které bude příčinou jejich
vybití. Chce to trochu brzdit ty nadšence v rozletu a uvažovat trochu střízlivě. I menší zvířata si zaslouží pozornost a ne pouze šelmy a
velcí kopytnatci. Tak samo v tropech ten vývoj nepůjde zastavit a bude třeba vykoupit část pralesů na rezervace a NP a v nich zachovat relikvie původní přírody. Pokud k tomu nedojde, tak tam nezbydou ani ty zbytky, protože s narůstajícím množstvím lidí dojde na další kácení a změny v
počtu obratlovců ve prospěch těch hospodářských. No a čísla a statistiky
budou nakonec stejně k ničemu.
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist