Katastrofa se zatím nekoná, index ukazující na masivní vymírání druhů je zatížen chybami

„Řada obratlovců sice ubývá, ale populace jiných se zase zvyšují, takže to v součtu vychází víceméně vyrovnaně,“ komentuje situaci biolog David Storch. Celosvětově spíše ubývají obojživelníci, zatímco populace ptáků, savců a plazů spíše rostou.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Brian Gratwicke / Flickr.com

Tým Briana Leunga z kanadské McGillovy univerzity se rozhodl zacílit na původ a zhodnocení kvality dat, která o katastrofickém globálním poklesu populací obratlovců referují. Povšimli si přitom, že dosud užívaná standardní metrika, známá jako Living Planet Index (LPI), trpí celou řadou dost zásadních neduhů. Často citovaný LPI totiž ve svém principu vychází z monitorování 27 399 dílčích populací celkem 4798 živočišných druhů. A na základě sledování jejich průběžného vývoje pak vyhodnocuje celosvětový trend biologické diverzity, který zahrnuje i všechny ostatní, tedy asi 60 000 druhů obratlovců. V čem je háček? Je to trochu podobné, jako s volebními průzkumy.

Nepočítáme jen ty, kteří mají problém?

Pokud anketu o volebních preferencích uspořádáte v tradiční baště jedné politické strany, budete se vyptávat jen určité věkové či profesní skupiny, doberete se nejspíš zkresleného výsledku, který nebude dobře vypovídat o celém obrazu nálad ve společnosti. A zrovna tak, když se rozhodnete stanovovat LPI u druhů již ohrožených a budete srovnávat stav jejich populací v současnosti s počty v 70. letech minulého století, dobré zprávy vás většinou nečekají. Úplně v nepořádku to potud není. To až ve chvíli, kdy tato získaná data vztáhneme k výpovědi o stavu celé biodiverzity. Zprůměrování nevypovídajících průměrů, to už je slušná slabina.

Představte si například jednu takovou imaginární populaci sledovaného druhu, která skutečně katastroficky poklesne ve své početnosti o 99 %, tedy na samou hranici úplného vyhubení. I kdyby se jinde druhá taková populace toho samého druhu zvedla v početnosti padesátkrát (nebo dalších 393 dalších populací toho samého druhu zvýšilo svou početnost o 1 %, což nejspíš lidsky řečeno naznačuje stabilní růst a plošně dobře fungující ochranu druhu), matematickým výsledkem bude pořád snížení početnosti celého druhu o polovinu.

A to je přesně to, co je dnes k vidění při nadužívání LPI. Když k tomu přičtete potřebnou mediální zkratku, dozvíte se pak o tom, že více než polovina, případně tři čtvrtiny druhů obratlovců (respektive jejich populace) vykazují ve srovnání s nedávnou minulostí katastrofický pokles.

Extrémně pesimistickou vychylující výpověď generují ve své podstatě jen asi 3 % populací obratlovců.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | dumbskull / Flickr.com

Index, který si zaslouží změnu

S indexem prostě silně zacloumá jedna nebo pár populací daného druhu v jedné geografické oblasti, která rapidně ubývá, a rozhodí výsledek pro celý druh, potažmo pak vypovídací schopnost celého indexu.

Jak tento statistický neduh průměrů napravit? Třeba tím, že se podíváte na konkrétní data, vztažená k populacím jednotlivých sledovaných druhů. A zjistíte, které jsou na tom skutečně špatně jako druh, celek. Což je přesně přístup Briana Leunga a jeho kolegů.

Ti vysledovali, že onu extrémně vychylující výpověď generují ve své podstatě jen asi 3 % populací obratlovců. Pokud bychom je z indexu jako odchylné hodnoty vyřadili, rázem by LPI vypadal dočista jinak. Místo katastrof a úbytku by referoval o globálním mírném růstu populací obratlovců.

Celé je to drobet složitější, protože LPI je možno vychýlit dvěma směry. V příslušném datasetu sledovaných populací se nachází 16 shluků (reprezentující přibližně 1 % populací obratlovců), které celý index sunou k apokalyptickým vizím. A je v něm také 7 shluků dat (odpovídající 0,4 % populací), jež přesouvají svým růstem LPI k extrémnímu optimismu.

Velikost většiny populací nevykazuje žádnou výraznou změnu, ani směrem k propadu, ani k růstu. Jsou víceméně stabilní.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Alan D. Wilson / Nature´s pics online

Co dělá zbytek? Vlastně je na tom pořád stejně

Zásadní je přitom ten „zbytek“, oněch zhruba 98,6 % populací. Ten totiž nevykazuje žádný přesvědčivý globální trend, ani směrem k propadu, ani k růstu. Je víceméně stabilní. Svět se tedy do záhuby podle všeho úplně neřítí. A pokud ano, nečiní tak matematicky zřejmým způsobem.

Pochopitelně, že některé druhy a jejich populace zažívají katastrofický propad početnosti. Typicky plazi a obojživelníci Severní, střední a Jižní Ameriky nebo ptáci Indo-pacifického regionu. „Ti vykazují setrvalý systematický pokles plošně v celé geografické oblasti,“ říká Leung. „Nicméně celkovým globálním obrazem není poušť bez biodiverzity. Důkazy nic takového nepotvrzují.“

Leung spolu s kolegy přitom nehodlá zlehčovat krizi biodiverzity a problémy, kterým lidská civilizace nyní čelí. Podstatou jejich práce je jasně doložit to, že situace popisovaná médii není tak chmurná. „Je to pro všechny dobrá a motivující zpráva. Protože jinak by to znamenalo, že posledních padesát let ochrany přírody nemělo žádný podstatný efekt.“