Když vypadne z kola jeden predátor, je to špatné i s ostatními
Vymření, zmizení či prosté odstranění jednoho predátora z uzavřeného ekosystému může nastartovat stejný osud jeho kolegů, byť jiného druhu. Toto odvážné tvrzení stojí v kontrastu s dosud běžně přijímanou teorií o vertikální extinkční kaskádě, kde například vymizení zdroje potravy predátora, tedy kořisti, způsobí jeho vymření v důsledku hladu. Ale horizontální přenos vymírání mezi predátory, stojící na stejné úrovni potravní pyramidy? Vědci z Exeteru doložili pravdivost svého tvrzení nejen laboratorními testy, ale i praktickým experimentem.
Frank van Veen, Dirk Sanders a Rachel Kehoe z cornwallského Centra ekologie a ochrany přírody vytvořili na zahradě kampusu v několika plastových boxech „uzavřený ekosystém“ o rozloze 40 metrů čtverečních. V tomto izolovaném světě žilo několik druhů mšic a několik druhů jejich přirozených nepřátel, predátorů z řad parasitoidních vosiček. Následně vědci odstranili jeden z druhů vosiček, a věci se začaly dít. V souladu s představou o běžném fungování potravní pyramidy se rapidně zvýšil počet mšic. Bez predačního tlaku se jim prostě dařilo o něco lépe.
Jenže poněkud nepochopitelně začaly vymírat i ostatní druhy vosiček, které vědci nechali na pokoji. Opakování experimentu s odstraněním jiného druhu predátora vedlo ke stejnému výsledku. Vysvětlení? Exeterští biologové nabízí prozatím jediné. Když se po odstranění predátora výrazně zvýší početnost jednoho druhu mšic, ty následně svými počty zahltí - překryjí - zamaskují ostatní mšice, a pro ostatní dravé vosičky je pak problém najít si ty pravé. Efekt odstraněného predátora se přes kořist přenese na jiného. Parazitoidní vosičky marně hledající svůj oblíbený druh mšice v záplavě jiných, pro ně nezajímavých mšic, umírají hlady.
„Je to skutečně unikátní experiment,“ říká Sanders. „Je to vlastně poprvé, co někdo přenesl teoretický přístup k mechanismům horizontálního vymírání do podmínek terénní studie. Vertikální kaskády jsou dnes nahlíženy z pohledu hlavních příčin úbytku biodiverzity, ale tento horizontální mechanismus nám dává lépe porozumět celému problému.“ Z hlediska praktické aplikace tohoto poznatku v ochraně přírody ale narážíme na zásadní problém. Nestačí totiž chránit cílový druh, například jednoho predátora, ale chránit je potřeba prakticky všechny.
reklama
Nově objevená havajská housenka se balí do částí těl své mrtvé kořisti
Tajemní žraloci obrovští se možná páří u ostrova Svatá Helena, zjistili vědci
Vědcům se v moři poprvé podařilo natočit největšího hlavonožce na světě