Konec světa, jak ho známe, se už odehrál. Jen jsme si toho nevšimli, míní Cílek
„Konec světa tak, jak ho známe, se odehrál možná už někdy před dvěma lety. Jen jsme si toho zatím nevšimli,“ nastartoval debatu Václav Cílek. „My všichni pod pojmem katastrofa nebo konec světa rozumíme takový ten hollywoodský scénář, kdy přijde doba ledová ze dne na den nebo zemi smete meteorit,“ vysvětluje Cílek. Jak se ale ukazuje, i v historii měly významné změny spíše dlouhodobý charakter.
Návod ke konci světa
Podle Václava Cílka hraje v krizových chvílích důležitou úlohu složka osudová a složka osobní. Je proto důležité dívat se kolem sebe, vyhledávat si další informace mimo běžná média, snažit se porozumět tomu, co se děje, a adekvátním způsobem na to reagovat. „Svět začíná být tak propojený, tak lidnatý a s tak rostoucími nároky, že to nemůže dopadnout dobře,“ myslí si Václav Cílek.
Podle něj je zásadní to, čemu na západě říkají „family preparedness”, neboli rodinná připravenost, být připraven na přírodní katastrofy i ekonomické krize. Počítat s výpadkem elektřiny nebo nedostatkem pitné vody. Oceňuje například přístup Švýcarska, kde je ze zákona předepsané mít doma potraviny na několik dní dopředu.
Má ale smysl vynakládat peníze a čas na přípravu ve chvíli, kdy o době ani velikosti případné krize není nic známé? „Příprava je de facto forma pojištění, platíme pojištění a nevíme, jestli to někdy dostaneme nazpátek,“ reagoval na dotaz z publika Václav Cílek.
Největší příležitost vyrovnat se s případnými krizemi proto vidí Václav Cílek i další diskutující především v dobrém fungování společnosti na úrovni rodin, komunit, měst nebo menších regionů. Řešením krizových situací může být lepší využívání lokálních možností - nákup potravin přímo od zemědělců a lepší hospodaření v místní krajině.
„Budoucnost bude propojením vysokých technologií s těmi hodně tradičními,“ míní Václav Cílek. Příkladem může podle jeho slov být například pěstování starých odrůd - vypadá to hodně staromilsky, ale jen do té doby, než si uvědomíme, že jsou odolnější vůči škůdcům a nevyžadují proto množství chemie.
Podle dalšího účastníka debaty novináře Zdenka Pavelky můžeme konkrétní řešení problému hledat ostatně až ve chvíli, kdy problém nastává a rozpoznáme jej. Pokud ale víme, že se něco mění, že nějaké problémy přijdou, můžeme být připraveni alespoň na to, že bude nějaká změna a bude třeba reagovat. “A mít v sobě dostatek energie na to se s tím problémem začít vyrovnávat,“ dodává Pavelka.
Strach má velké oči
Biolog Petr Pokorný si v naší společnosti zase všímá vědomé snahy „být silný, mít na to, nedat se a bojovat“. Odvrácenou stranou takového postoje je ale podle něj strach. Strach o to větší, o co je obávané méně známé.
„Snížení civilizačních vymožeností v materiálním světě přitom vůbec nemusí znamenat duchovní zchudnutí. Velmi často je tomu právě naopak,“ říká ze své cestovatelské zkušenosti Petr Pokorný. Nejvíc radosti, upřímného smíchu a úsměvů prý viděl právě v těch nejchudších zemích. Životní úroveň je podle něj relativní pojem a její změny se měří jen těžko, neodhalí nám je ani HDP, protože se z velké části odehrávají v lidské psychice.
V současné situaci vidí paralelu se začátkem 20. století, tedy obdobím „zabetonovaného“ systém, přetlaku. Věří však, že lidé už nejsou tak naivní a naopak jsou už natolik poučeni z minulosti, aby neopakovali stejné chyby.
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Petr Pokorný: Nemáme takovou moc, abychom Zemi zničili
Civilizaci hrozí úplná smršť problémů, varují vědci s politikyOnline diskuse
Každý organismus je omezen - 17. 6. 2012 - František MarčíkPodívejte se na to takto, Aleši. Vy se díváte na pěkné statistiky BP, které já samozřejmě znám, ovšem bohužel taky znám, co je na pozadí těch statistik. A to je pořád dokola. Psal jsem vám, že nám máte doložit, které energie je hodně, ovšem takové, kterou budeme umět těžit a vy mi tady dáte odkaz na statistiky BP... V tom je zakopaný pes. Když si BP např. do statistik zásob ropy zapíše veškeré roponosné písky a břidlice, hlubokomořskou ropu, a další nekonvenční zdroje ropy, tak není divu, že nám to papírově tak krásně roste. Ovšem zcela zásadní jsou jiné věci: naše schopnost získávat ropu z těchto zdrojů (ekonomická a s tím velmi úzce související energetická návratnost - ERo(E)I), naše schopnost nahrazovat těžbu z konvenčních (mega)polí. A tady to bohužel není vůbec takový zázrak, jak by se to mohlo zdát z číselek a tabulek. Když se podíváme například na kanadské ropné písky, tak ty je možné/výhodné těžit jen tehdy, když je cena barelu ropy někde kolem 60 dolarů, nadto je těžba energeticky i ekonomicky závislá na levném zemním plynu z USA. Energetická návratnost se pohybuje někde mezi 1:1-5:1 (teď si zjistěte, co to je útes energetické návratnosti). Kanadské těžební společnost ve svém optimistické předpovědi odhadují do roku 2020 provozovat těžební kapacitu 5 mbd, kdy dnes jsme cca na 2 mbd. Vzhledem k tomu, že těžba all liquids je dnes 85 mbd a vzhledem k tomu, že v nejbližších letech je možno s velkou pravděpodobností očekávat několikaprocentní pokles těžby z konvenčních megapolí za rok, nás za 8 let 3 mbd opravdu, ale opravdu vytrhne. Dále jsem zmínil zemní plyn, na němž je těžba roponosných písků závislá. Málo se mluví o tom, že onen břidličný zázrak, který USA prožívají, má dosti zásadní mouchy. Ono totiž bylo těch polí roztěženo příliš zároveň, proto tak velký pokles cen, a proto taky se ten plyn prodává pod cenou (firmy potřebují být kapitalizované a levnější je udržovat provoz a těžbu, než úplně přestat těžit) a proto taky má např. největší investiční firma v tomto odvětví Chesepeak velké finanční problémy. Další legrace je, že výtěžnost vrtů na břidličný plyn často klesá o více než 10% za rok. A podobně, i když o něco méně rychleji, je to v případě hlubokomořských ropných vrtů, viz notorický Cantarell. ("However, production has declined since 2003, falling to 464,000 barrels per day (73,800 m3/d) by the end of 2010..." - http://en.wikipedia.org/wiki/Cantarell_Field )Jo, něco se najde v Africe (viz nedávno například Tanzanie, Uganda, Mozambik či Etiopie), ale těch pár desítek či možná úhrnem stovek miliónů barelů jsou z hlediska světové spotřeby naprosté nic. Těm zemím a Číně a Indie to možná pomůže, nám těžko. Něco se najde asi i v oblasti Kaspického moře. Něco na Aljašce. Tepelná čerpadla jsou v našich podmínkách energetický nonsens. JE jsou co do výroby primární energie ze světového hlediska okrajovou záležitostí, nadto výraznou měrou roste jejich cena. Ohledně toho konce světa jste to hrubě nepochopil, takže si to laskavě přečtěte ještě jednou. Jak už jste prokázal u Hollana, čtení textu vám dělá dost velké potíže. Nejedná se o konec světa a la Armagedon, ale o konec světa "mentálního". Ostatně apokalypsa znamená etymologicky odhalení. Ohledně potravin a vody. No. Jak už vám tu psali jiní. Důležitým faktorem je vyčerpávání a degradace půdy. A tyto například u nás jsou dosti alarmující. Dále je to problém se změnou hydrologického cyklu v důsledku klimatických změn. Roste počet klimatických extrémů, takže úhrnem možná třeba i padá stejné množství srážek, ale víte ono je opravdu pro zemědělce dost problém, když mu na začátku měsíce spadne v podobě přívalového deště hodně vody, pak 3 týdny nic a pak opět přívalový déšť (zjednodušuji pro názornost). Vyjma toho je zemědělství výrazně závislé na energetických vstupech v podobě fosilních paliv a zejména z fosilních paliv vyráběných hnojiv (NPK). Takže vzhledem k tenčícím se zásobám konvenčních zdrojů ropy bude opravdu moc zajímavé, jak se bude projevovat produkce klíčových komodit. Souhlasím, že "růst světové populace velmi zvolní", ale jenom na úkor toho, že budeme sledovat - ano, patrně i my toho budeme svědky - též výrazně vyšší nárůst umrtnosti. Mimo jiné proto, že končí období štědrého sociálního státu. Éra EU a USA zadlužených až po uši končí a to se nevyhnutelně promítne do životní úrovně mnoha z nás. Čeká nás období výrazného deleveragingu a to jsem opravdu zvědav, jak se toto promítne například do energetického sektoru. |
