Konkurenční boj v zemědělství ničí krajinu, tvrdí senátor Šilar
Předseda Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova Petr Šilar podpořil iniciativu Za obnovu zemědělské krajiny. „Nejen krajina, ale v důsledku i zemědělci doplácí na to, že nemáme dlouhodobou a ucelenou koncepci zemědělské politiky," říká předseda Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova Petr Šilar. Podle něj je nezastupitelnou úlohou státu, aby zvýhodnil ty zemědělce, kteří prospívají krajině, volně žijícím živočichům a pomáhají uchovat nebo dokonce vylepšit kvalitu půdního fondu.
Přestože do zemědělství proudí nemalé veřejné prostředky, kvalita krajiny se snižuje, tvrdí petice Za obnovu zemědělské krajiny. Proto požaduje, aby stát poskytoval pouze dotace fungující na principu „veřejné prostředky za veřejné hodnoty“. Takovou veřejnou hodnotou je podle petice zdravá a pestrá zemědělská krajina. Dále prostředky z I. pilíře Společné zemědělské politiky EU mají být použity k obnovení a údržbě mezí, teras, pramenišť a mokřadů nebo jiným opatřením, která podpoří ekologickou stabilitu a biodiverzitu alespoň na 10 % zemědělské půdy.
Poslední bod chce, aby alespoň 50 % prostředků z Programu rozvoje venkova bylo vyčleněno na přírodě šetrné způsoby hospodaření v zemědělství a lesnictví a naplňování závazků vyplývajících z mezinárodních dohod jako jsou Natura 2000, Směrnice o vodách či Mezinárodní úmluva o biodiverzitě.
„Dříve běžné polní rostliny jako chrpa nebo hlaváček letní se dnes objevují vzácně. V České republice vyhynulo nejvíce denních motýlů z celé Evropy, za posledních 10 let jsme ztratili 20 % polního ptactva a početnost zajíců nebo koroptví se pohybuje na pouhých 5–10 % předválečné úrovně,“ říká jeden z iniciátorů petice Václav Zámečník z České společnosti ornitologické.
Podle odborníků naše současné zemědělství žije na úkor budoucích generací. Rozsáhlé polní celky s nevhodným hospodařením totiž zvyšují erozi půdy. "Každoročně ztrácíme ornou půdu v hodnotě několika miliard korun a obrovské škody vznikají také obcím při odstraňování následků eroze," tvrdí Zámečník. Navíc se kvůli technickým úpravám toků v minulosti z krajiny rychle odvádí voda, což má negativní důsledky nejen pro přírodu, ale i pro samotné zemědělce.
Negativně působí také klesající skladba plodin, které čeští zemědělci upřednostňují na svých pozemcích, upozorňuje Jakub Hruška z Přírodovědecké fakulty UK. „ Z obilovin mizí zejména žito, které naši předkové pěstovali kvůli výrobě chleba, a také oves. Nahrazuje je na živiny náročná pšenice, která se s využitím syntetických hnojiv rozšířila z úrodných nížin i do středních poloh a její plocha vzrostla na 240 % předválečného stavu,“ vypočítává Hruška. Klesá počet polí osetých řepou cukrovkou, bramborami nebo pícninami. Naopak dramaticky rostou objemy plodin pěstovaných pro energetické účely jako je řepka olejka nebo kukuřice.
"Kukuřice je typickou plodinou dnešního zemědělství, která byla původně jen doplňkovou plodinou, pěstovanou pouze v úrodných nížinách," říká Hruška. Až do 50. let minulého století se prý pěstovala na zhruba 50 tisících hektarech, zatímco dnes je to 310 tisíc hektarů. Obliba kukuřice v posledních letech roste, zejména s dotovanou výstavbou bioplynových stanic. Problémem podle Hrušky je, že kukuřice je geneticky modifikována tak, aby snesla vyšší dávky pesticidů a herbicidů. Na kukuřičná pole jsou proto aplikovány velmi vysoké dávky těchto agrochemikálií a důsledkem je, že na polích není nic jiného než hlína a stonky rostlin. "Kukuřice je tak k životnímu prostředí nejméně přátelskou plodinou, která se u nás pěstuje,“ upozorňuje Hruška.
Raketový nárůst v posledních letech zaznamenala řepka olejka. „Až do druhé světové války se řepka téměř nepěstovala a ještě na začátku 70. let tvořila pouhé jedno procento osevní plochy," vysvětluje Hruška. Hlavním důvodem pěstování řepky byl olej pro potravinářské účely. Po roce 1990 se díky finanční podpoře produkce metylesteru řepkového oleje jako přísady do nafty nastartoval boom této plodiny. V letošním roce dosáhla rekordní výměry 401 tisíc hektarů a pěstuje se již na plných 16 % osevní plochy České republiky. "Přitom ani řepka není díky hustému a vysokému porostu pro většinu živočichů vhodnou plodinou a její nároky na živiny jsou více než dvojnásobně vyšší než je tomu u obilovin,“ uzavírá Hruška.
Podle senátora Šilara se tak evidentně ukazuje, že v zemědělství nelze uplatňovat jen tržní mechanismy. Podle něj se musíme se rozhodnout, zda dalším generacím přenecháme zdevastovanou krajinu s neúrodnou půdou nebo se začneme chovat jako řádní hospodáři ve své vlastní zemi. Senátor je přitom přesvědčen, že i mezi zemědělci je většina těch, kteří chtějí hospodařit způsoby šetrnými k okolní přírodě i k půdě samotné. "Musíme jim ale vytvořit takové podmínky, aby ohleduplnost k životnímu prostředí zároveň neznamenala ekonomickou sebevraždu,“ říká Šilar.
Kritiku pěstování energetických plodin ze strany Českého svazu ornitologického označilo jako nešťastnou sdružení CZ Biom. Podle něj sice útok na bionaftu a bioplyn může upoutat pozornost, řešením ale rozhodně není.
Podle CZ BIOM naopak biopaliva, konkrétně bioetanol, pomáhají zachránit českou cukrovou řepu, která by jinak, vzhledem k limitům na výrobu cukru v rámci Evropské unie, neměla využití. Ani argumenty proti kukuřici podle Jana Habarta z CZ Biom neobstojí a obavy jsou účelově nadhodnocené. "Už jen proto, že kukuřice není jediná plodina, ze které vyrábí bioplyn. Na ten se dají použít i travnaté porosty," říká Jan Habart, předseda občanského sdružení CZ Biom.
Mezi energetické plodiny lze podle CZ Biom počítat i plantáže rychle rostoucích dřevin, které v zemědělské krajině vytváří ekostabilizující funkci a jsou vítaným biotopem pro řadu ptačích druhů.
Navíc prý energetické plodiny, mezi které patří řepka olejná a kukuřice, je potřeba hodnotit v ekonomicko-společenském kontextu. "Často právě nepotravinové využití zemědělských ploch pomáhá zemědělcům, obzvlášť v době ekonomické krize, finančně přežít,“ říká Habart. Podle CZ Biom je otázka, jestli likvidace českého zemědělství je to řešení, které chce Česká společnost ornitologická prosazovat.
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Ministerstvo zemědělství chce snížit plochy obilovin a olejnin a podpořit sady
Úroda ovoce v ČR loni kvůli mrazům klesla o 65 procent, byla nejnižší za 100 let
Syntetická hnojiva mají negativní dopad na klima a krajinu, uvedli odborníciOnline diskuse
S panem Šilarem - 3. 9. 2012 - Horalkasouhlasím v jednom - péče o životní prostředí JE ekonomická sebevražda. Alespoň v tom pojetí, které vůči zemědělským podnikatelům uplatňuje současná vláda a požadavky EU.Osevní postupy jsou stále chudší z jediného důvodu - ty plodiny, které se u nás přestaly pěstovat byly na trhu prostě neprodejné - brambory - levnější jsme léta dováželi z Polska, totéž zelenina, len - levnější a kvalitativně jistější opět z dovozu (len je prevít a naše podnebí pro rosení není ideální - jednou vyjde, šestkrát je z něj koudel), pícniny - chovat skot je drahá legrace, vyrábí náklady, ale příjmy z něj jsou nejisté. Krávy jsou náročné na technologie, lidskou práci a za mléko se slušně platí jednou za uherský rok, za maso až letos. Navíc v nitrátově zranitelných oblastech je skladování a aplikace statkových hnojiv noční můra. Cukrovka je jiný případ - EU se rozhodla změnit svůj cukerný pořádek, rozhodla o výplatě kompezací za ukončení provozu cukrovarů - naše cukrovary byly v rukou zahraničních majitelů, ale bohužel i cukerné kvóty. Majitelé si spočítali, že je výhodné pobrat dotace a tak v ČR část svých cukrovarů zavřeli (nechali si třeba ve Francii, nebo ve Španělsku). Když nemáte komu cukrovku prodat, nebudete ji pěstovat. Zatím část pěstitelů drží nad vodou cukrovka na líh, ale jak jsem slyšela, asi jí zazvoní hrana. Tak se nedivte, že se pěstuje obilí, kukuřice a řepka. Obilí je na pěstování jednoduché a odbyt jistý, kukuřice do bioplynky je jasná volba a řepka zachrání rozpočet, když ceny za obilí klesnou. Navíc - motýli, ptáci, hmyz - podívejte se na hory, vždyť jsme to chtěli - zatravnit. Tak je zatravněno. Po seči, která musí být v celé ČR na písknutí je potravní nabídka nulová - kde by hmyz žil? Není teritorium, nejsou zvířata - nejsou mouchy - není potrava pro hmyzožravé ptáky. Ale takhle jsme se my sami rozhodli, že to chceme. Ale odmítám myšlenku dávat dotace na meze. Kdo by chtěl celý rok obsekávat mezičky a prameniště a v pololetí se dozvědět, že - dotace budou až v prosinci, místo v říjnu, nebo že ČR nemá na spolufinancování, tak budou dotace nižší, nebo že premiér šetří a dotace nebudou vůbec? Vždyť zase zvýšíme závislost na dotacích a odstřihneme zemědělce od jiným příjmů, které by je měly hlavně živit. Navíc se o vytvoření meze nikdy nedohodnete s vlastníky půdy, protože na 100 ha lánu jich může být i pár stovek. Nebo chcete vlastníkovi bez jeho souhlasu měnit ornou půdu na podstatně méně hodnotnou "mez, neplodnou půdu, ostatní plochu"? Vždyť by to byla vlastně krádež. Tudy cesta nevede. Potřebujeme odbyt naší produkce a to doma, potřebujeme, aby lidi kupovali české brambory, české mléko, aby úředník nevymýšlel snadno kotrolovatelná pravidla, která v důsledku přinesou pořádný celonárodní průšvih s biodiverzitou. Potřebujeme, aby se i majitelé půdy zajímali, co se s ní děje a ne jen ve chvíli, kdy se ozve realitka, že má movitého zájemce. Zemědělství je totálně v háji, ale dotace na meze nic nevyřeší. |
