Le Figaro: Léčivý ženšen vypasou jelenci běloocasí, říkají vědci

Jelenec běloocasý, který se v Appalačském pohoří v americké Virginii pase na ženšenu, nevypadá zdatnější než jedinci stejného druhu, kteří žijí jinde a ženšen nemají. Zdatnější? Laňky by k tomu možná mohly říci víc... Posilující kořen ženšenu je všeobecně znám jako afrodisiakum, člověku údajně napomáhá k dlouhověkosti, snižuje hladinu cukru a cholesterolu v krvi, uklidňuje a povzbuzuje nervový systém, napsal francouzský deník Le Figaro. Věhlas této rostliny je rozšířen po celém světě.

Ženšen americký - panax quinquefolius.
Foto: USDA Forest Service/http://www.fs.fed.us/

Ženšen americký je možno nalézt ve volné přírodě, roste roztroušeně v malých populacích zejména v Appalačském pohoří ve státě Virginie. Ve Virginii se ženšen sbírá pro prodej na mezinárodním trhu, hlavně však do Číny, kde se spolu s místní odrůdou ženšenu používá jako koření a v tradiční medicíně. Ženšen byl v roce 1973 zapsán do seznamu CITES jako ohrožený druh, to znamená, že obchodování s ním je regulováno.

Pomocí matematických modelů skupina vědců dokázala, že ženšen americký ohrožuje podporování populace jelence běloocasého. Již v devadesátých letech byl kanadskými vědci naznačen úbytek při studiu populací ženšenu v Québecu. Na základě tohoto zjištění začali vědci zkoumat, jestli k podobnému jevu nedochází i v Appalačském pohoří.

Sledování rostlin po dobu čtyř let ukázalo, že jelenci dokáží vypást 19 – 42 % rostlin ženšenu. To způsobuje roční úbytek rostlin o 2,7 %. Podle těchto výpočtů a za současných podmínek vědci zjistili, že aby jedna lokální populace ženšenu měla 100% šanci přežít sto let, musí mít alespoň 800 jedinců. Pokud má 400 jedinců, její šance na přežití se sníží na polovinu. Pokud má 200 jedinců, sto let přežije pouze s desetiprocentní šancí. Přitom největší lokální populace, která se v regionu nachází, má méně než 500 jedinců, všechny ostatní mají méně než 200 jedinců. Budoucnost druhu se tedy skutečně jeví jako ohrožená.

Aby v Appalačském pohoří ženšen přežil, musí se podle vědců snížit hustota populace jelenců. Potřeba snížit množství jelenců se zdá být paradoxní, protože před necelými sto lety se tato zvířata dostala kvůli lovu téměř na hranici vyhubení a jejich populace se postupně zotavuje, což je úspěšný příklad ochrany přírody. Zároveň je to ale ukázkový případ, že v ochraně přírody někdy dochází k polovičatým řešením problémů. Vědci však zdůrazňují, že návrat jelenců sám přivolal jejich přirozené predátory, vlky a pumy.

Podle článku Isabelle Brissonové v Le Figaro ze dne 16. 2. 2005

---

reklama

---