Města plná záhonků? Potravinové bezpečnosti by to prospělo, ale co příroda?

16 % konzumovaného ovoce a 53 % zeleniny v Británii je výpěstkem národní produkce. Obyvatelé měst mají k dispozici velký potenciál k celoroční produkci: skleníky by zužitkovali odpadní teplo domácností, světelné podmínky jsou tu místy nad-optimální, je možné zapojit bez-substrátové metody pěstování, jako hydroponie a akvakultury.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | The University of Sheffield

Udržitelná lokální produkce potravin, soběstačnost, návrat k přírodě a městské zahradničení jsou dnes módní trendy a výzkum Jill Edmondsonové z Univerzity v Sheffieldu je všechny propojuje dohromady. S pomocí nástrojů GIS totiž zmapovala všechny plochy zeleně ve městě s půl milionem obyvatel a vyhodnotila jejich potenciál pro hospodářské využití. Dospěla k výsledku, že až 45 % spotřeby zeleniny a ovoce v Sheffieldu se dá pokrýt z místní produkce. A podobné je to prý i v ostatních městech velké Británie.

Sheffield přitom patří mezi města, která zelení žijí. Čistě teoreticky tu na jednoho obyvatele připadá 98 metrů čtverečních potenciálně obhospodařovatelné plochy (1,3 % z toho jsou předzahrádky, 38 % zahrady za domy, zbytek pak plochy městské zeleně). To je vlastně čtyřikrát víc, než „zemědělský“ průměr venkovské hospodářské krajiny. Tam na každého obyvatele Británie připadá 23 metrů čtverečních. A - zase v Sheffieldu - zapomenout bychom neměli ani na „šedé“ plochy rovných střech. Na jednoho obyvatele jich sice připadá jen půl metru čtverečního, dohromady je ale jejich plocha ve městě 32 hektarů.

Přečtěte si také |

Místo pokácení ho podepřeli. Nemocný a nahnutý platan přežil, protože je krásný

Zeleninu můžeme pěstovat všude

Pokud bychom to trochu přehnali a zužitkovali skutečně každou dostupnou plochu, od silničních příkopů, železničních svahů, lemů chodníků, plochu parků až po ploché střechy, byl by Sheffield schopen pokrýt 122 % vlastní spotřeby a nasytit výpěstky 709 000 lidí. 11 % rozlohy městské zelené infrastruktury se může stát zdrojem komerční produkce zeleniny, 4 % se mohou stát komunitními zahradami.

Edmondsonová dává přednost poněkud realističtější vizi, při které by se potraviny mohly pěstovat jen na 10 % výměry existujících soukromých zahrad (a 10 % ozeleněných městských ploch). I to by totiž stačilo pokrýt sympatických 15 % lokální spotřeby a přispět k obohacení výživy 87 375 lidí.

„Farmaření i na malém procentu dostupné půdy může transformovat zdraví populace měst, zlepšit životní prostředí urbánního prostoru a pomoci vybudovat výkyvům odolnější systém zásobování s potravinami,“ říká Edmundsonová.

Je to cesta k nezávislosti? Ano!

Vychází přitom z toho, že jen 16 % konzumovaného ovoce a 53 % zeleniny v Británii je skutečně výpěstkem národní produkce. Zbytek je importován. I jinak jsou města závislá skoro stoprocentně na dovozu zeleniny a ovoce z venkova, jsou potravně nesoběstačná. Obyvatelé měst přitom mají k dispozici velký potenciál k celoroční produkci: skleníky by zužitkovali odpadní teplo domácností, světelné podmínky jsou tu místy nad-optimální, je možné zapojit bez-substrátové metody pěstování, jako hydroponie a akvakultury. Tím vším by snížili svou závislost na dovozu a stali se nezávislejšími. Zní to hezky, takže v čem je problém?

Doktorka Jill Edmondsonová je uznávanou expertkou udržitelné produkce potravin a svou prací se výhradně zaměřuje na své profesní téma. To je samozřejmě dobře. Ale její výzkum míjí to, že největším problém tamní krajiny určitě není kritický nedostatek potravin ani to, že jen 10 % rajčat je vypěstováno v Británii. Zeleň ve městech, ta v okrasných i zanedbaných zahradách za domy, stejně jako parky a neobdělávané zelené plochy, slouží jako zásadní refugium řady druhů. Hmyzu, ptáků, savců. Dílem těch, které z venkova do polopřirozeného prostředí měst vyhnala zemědělská produkce. A poslední, co potřebují, aby je zemědělství pronásledovalo i sem.

Přečtěte si také |

Na šetření vodou nikdo neslyšel. Do okamžiku, než voda z kohoutků přestala téct, říká starostka Mnichovic Petra Pecková

Potřebujeme přírodu, nebo spíš další pole?

„Bude to chtít výraznou společenskou a kulturní změnu, abychom dokázali nastartovat zemědělsky-produkční potenciál našich měst a přitom vyvážili vztah mezi zemědělstvím a zelenými prostranstvími,“ říká profesor Duncan Cameron, spoluautor studie. Podle něj musí jít snaha o soběstačnost ruku v ruce s managementem ochrany přírodních zdrojů. Nejspíš proto, aby se při honbě za udržitelností z šedivých měst nestala jen další zelená poušť.