https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/mesta-plne-zahonku-potravinove-bezpecnosti-by-to-prospelo-ale-co-priroda
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Města plná záhonků? Potravinové bezpečnosti by to prospělo, ale co příroda?

27.4.2020 01:00 | PRAHA (Ekolist.cz)
16 % konzumovaného ovoce a 53 % zeleniny v Británii je výpěstkem národní produkce. Obyvatelé měst mají k dispozici velký potenciál k celoroční produkci: skleníky by zužitkovali odpadní teplo domácností, světelné podmínky jsou tu místy nad-optimální, je možné zapojit bez-substrátové metody pěstování, jako hydroponie a akvakultury.
16 % konzumovaného ovoce a 53 % zeleniny v Británii je výpěstkem národní produkce. Obyvatelé měst mají k dispozici velký potenciál k celoroční produkci: skleníky by zužitkovali odpadní teplo domácností, světelné podmínky jsou tu místy nad-optimální, je možné zapojit bez-substrátové metody pěstování, jako hydroponie a akvakultury.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Parky, okrasné záhony, trávníky, předzahrádky a zeleň kolem dětských hřišť. Na pohled jistě hezké, ale prý ne úplně užitečné prvky našich měst. Kdyby se z 10 % jejich rozlohy staly produkční záhonky, mohly by pokrýt spotřebu zeleniny a ovoce u 15 % místní populace. Píše o tom ScienceDaily.
 

Udržitelná lokální produkce potravin, soběstačnost, návrat k přírodě a městské zahradničení jsou dnes módní trendy a výzkum Jill Edmondsonové z Univerzity v Sheffieldu je všechny propojuje dohromady. S pomocí nástrojů GIS totiž zmapovala všechny plochy zeleně ve městě s půl milionem obyvatel a vyhodnotila jejich potenciál pro hospodářské využití. Dospěla k výsledku, že až 45 % spotřeby zeleniny a ovoce v Sheffieldu se dá pokrýt z místní produkce. A podobné je to prý i v ostatních městech velké Británie.

Sheffield přitom patří mezi města, která zelení žijí. Čistě teoreticky tu na jednoho obyvatele připadá 98 metrů čtverečních potenciálně obhospodařovatelné plochy (1,3 % z toho jsou předzahrádky, 38 % zahrady za domy, zbytek pak plochy městské zeleně). To je vlastně čtyřikrát víc, než „zemědělský“ průměr venkovské hospodářské krajiny. Tam na každého obyvatele Británie připadá 23 metrů čtverečních. A - zase v Sheffieldu - zapomenout bychom neměli ani na „šedé“ plochy rovných střech. Na jednoho obyvatele jich sice připadá jen půl metru čtverečního, dohromady je ale jejich plocha ve městě 32 hektarů.

Zeleninu můžeme pěstovat všude

Pokud bychom to trochu přehnali a zužitkovali skutečně každou dostupnou plochu, od silničních příkopů, železničních svahů, lemů chodníků, plochu parků až po ploché střechy, byl by Sheffield schopen pokrýt 122 % vlastní spotřeby a nasytit výpěstky 709 000 lidí. 11 % rozlohy městské zelené infrastruktury se může stát zdrojem komerční produkce zeleniny, 4 % se mohou stát komunitními zahradami.

Edmondsonová dává přednost poněkud realističtější vizi, při které by se potraviny mohly pěstovat jen na 10 % výměry existujících soukromých zahrad (a 10 % ozeleněných městských ploch). I to by totiž stačilo pokrýt sympatických 15 % lokální spotřeby a přispět k obohacení výživy 87 375 lidí.

„Farmaření i na malém procentu dostupné půdy může transformovat zdraví populace měst, zlepšit životní prostředí urbánního prostoru a pomoci vybudovat výkyvům odolnější systém zásobování s potravinami,“ říká Edmundsonová.

Je to cesta k nezávislosti? Ano!

Vychází přitom z toho, že jen 16 % konzumovaného ovoce a 53 % zeleniny v Británii je skutečně výpěstkem národní produkce. Zbytek je importován. I jinak jsou města závislá skoro stoprocentně na dovozu zeleniny a ovoce z venkova, jsou potravně nesoběstačná. Obyvatelé měst přitom mají k dispozici velký potenciál k celoroční produkci: skleníky by zužitkovali odpadní teplo domácností, světelné podmínky jsou tu místy nad-optimální, je možné zapojit bez-substrátové metody pěstování, jako hydroponie a akvakultury. Tím vším by snížili svou závislost na dovozu a stali se nezávislejšími. Zní to hezky, takže v čem je problém?

Doktorka Jill Edmondsonová je uznávanou expertkou udržitelné produkce potravin a svou prací se výhradně zaměřuje na své profesní téma. To je samozřejmě dobře. Ale její výzkum míjí to, že největším problém tamní krajiny určitě není kritický nedostatek potravin ani to, že jen 10 % rajčat je vypěstováno v Británii. Zeleň ve městech, ta v okrasných i zanedbaných zahradách za domy, stejně jako parky a neobdělávané zelené plochy, slouží jako zásadní refugium řady druhů. Hmyzu, ptáků, savců. Dílem těch, které z venkova do polopřirozeného prostředí měst vyhnala zemědělská produkce. A poslední, co potřebují, aby je zemědělství pronásledovalo i sem.

Potřebujeme přírodu, nebo spíš další pole?

„Bude to chtít výraznou společenskou a kulturní změnu, abychom dokázali nastartovat zemědělsky-produkční potenciál našich měst a přitom vyvážili vztah mezi zemědělstvím a zelenými prostranstvími,“ říká profesor Duncan Cameron, spoluautor studie. Podle něj musí jít snaha o soběstačnost ruku v ruce s managementem ochrany přírodních zdrojů. Nejspíš proto, aby se při honbě za udržitelností z šedivých měst nestala jen další zelená poušť.


reklama

 
Další informace |
Líbil se vám článek? Přispějte si na napsání dalšího.
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (11)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

ig

27.4.2020 06:59
Zajímavé - na čem všem se dá udělat doktorát :D
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

27.4.2020 08:30
Určitě lepší, než zalívat blázny a fikusy. Venkovní zahrádky navštívi v noci bezdomáči nebo chuligání a z úrody moc nezbyde. To už je jistější něco vypěstovat na balkoně či na střeše.
Odpovědět

Jan Šimůnek

27.4.2020 12:35 Reaguje na Karel Zvářal
S tímhle měli údajně v Rusku takové problémy, že tam zahrádkářství v podstatě na tom krachlo. Za Jelcina.

Jinak je jasné, že je to něco za něco: buď budou ve městech trávníky, nebo brambořiště.
Odpovědět
ig

27.4.2020 12:52 Reaguje na Jan Šimůnek
Já to zase viděl v osmdesátých letech v Rumunsku. V městských parcích brambory, na ulicích ve čtvercích kolem stromů zelenina. Psi do toho nečurali, žádní nebyli (asi je snědli). S tou konverzí města na vesnici není v zásadě velký problém, stačí lidi uvrhnout do bídy a oni si poradí sami :-)
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

27.4.2020 12:58 Reaguje na
Tak zelenina nesmrdí, neštěká, nekokrhá. TOTO (ne-) si když někdo zařídí ve městě, tak je problém. Než vypálenou zem (tzv. angličák) - to je bída, ale duchovní!-( tak raději něco praktického.
Odpovědět
RV

Richard Vacek

27.4.2020 13:00
A přitom by člověk řekl, že s vývojem přichází i specializace, kdy se člověk velmi dobře věnuje jedné speciální činnosti kde dosahuje vysoké produktivity práce.
Ale těším se, že opět uvidím, jak si lidé pletou ponožky, chovají pět králíků, z místní hlíny vyrábějí vepřovice a zapíjejí to domácí lavorovicí. A chudí jsou jak kostelní myš.
Odpovědět
Katka Pazderů

Katka Pazderů

27.4.2020 13:03
%ajímavé.
V ČR místo toho provozujeme zahrádkářské kolonie a chalupaření. Obojí celkem úspěšně. tato zeleninová produkce domácností představuje přibližně 12,9% populace. Ale jinak máme tuzemské zeleniny jen asi pro třetinu národa, resp. pro skoro 4 miliony obyvatel. Bývali jsme soběstační, bývali.
Ale protože papája a banány, tak nejsme. A cibule z Nového Zélandu aktuálně v obchodech. Mívali jsme 30 tis ha zeleniny, letos máme odhadem 10,5 - 11 tis.
Odpovědět
ig

27.4.2020 15:34 Reaguje na Katka Pazderů
Nikdy jsme nebyli soběstační. Od doby bronzové když se sem dovážela rakouská sůl, přes dobu komunistickou kdy se dovážely švýcarské vyvrtávačky až po dnešek, kdy se dovážejí kostarické banány. Vůbec nechápu, proč se soběstačností zabývat, když máme s čím obchodovat a naše saldo obchodní bilance je kladné. Hrabání se v drátech nebo šponách je stejně důstojná práce jako hrabání se v hlíně, není důvod jedno z toho upřednostňovat. Zvládáme vše v přiměřené míře a můžeme být v klidu. Obavy přísluší jen těm zemím, které nemají nic jiného, než zemědělskou produkci. Ty jsou naopak volatilní a ty by s tím měly něco dělat.
Odpovědět
JD

Jiří Daneš

27.4.2020 14:18
Nejde o to, že by to nešlo, pěstovat si vlastní zeleninu, ale kde vzít na to čas, když Češi musí v létě aspoň dvakrát k moři a v zimě aspoň dvakrát na lyže a mezitím dělají od vidím do nevidím, aby si vydělali na splátky půjček, které si na ty "drobné" radosti života vzali, RPSN
(roční procentuální sazba nákladů) totiž činí i 100% půjčené částky u nebankovních půjček, a to se musí člověk nějak ohánět, aby se nestal bezdomovcem.
Odpovědět
SP

Svatá Prostoto

27.4.2020 14:45 Reaguje na Jiří Daneš
Hlavně to musí někoho bavit. Což třeba tedy mne ani náhodou. Pokusy na chalupě proběhly a zatímco ovoce jsem ochoten vzít na milost ... prostě to na stromě tak nějak samo roste a celkově s tím není až tolik práce ... tak zelenina je fakt koníček jen pro ty, kterým to přináší nějaké uspokojení a mají na to podmínky a čas. Znám pár lidí, kteří to tak mají a fajn. Za mne rozhodně nikdy více.
Odpovědět
ig

27.4.2020 15:38 Reaguje na Jiří Daneš
Já to dělám stejně plus ještě minimálně jednou na kolo a dvakrát na pořádný trek :-) To pak opravdu čas na zeleninu nezbývá, ale to nevadí, svou prací (i v tom omezeném zbývajícím čase) si vydělám tolik, že si ji mohou koupit. A ještě drze rozhlašuji, že se mám dobře :-)
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist