Mexiko hodlá proměnit smaragdový klenot, pralesy státu Campeche, na palmovou plantáž

Plán širšího rozvoje pěstování palem olejných v Mexiku se rozhodně těší širokému zájmu veřejnosti, byť ne všude hledí na plantáže s důvěrou a nadšením. Třeba ve státě Campeche, kde mají palmy nahradit výraznou část dosud chráněných pralesů. / Ilustrační foto

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | PondGallery / Shutterstock

Podpora mexické vlády pěstování palem olejných nemá setrvalou podobu, ale je spíše záležitostí několika vln. Ta první přišla v roce 2004 a zasáhla stát Chiapas. Z původně výnosného hospodaření, vydatně inspirovaného Indonésií a Malajsií, se ale brzy stal ztrátový byznys. Farmáři, kteří byli schopni ze svých v průměru sedmihektarových polí dodávat ročně 19 tun výpěstků na hektar (a vydělávat tak v průměru 21 dolarů za den) brzy přišli na buben. To když se do pěstování zapojily velko-kapacitní farmy a družstva a rázem šly jejich zisky na 1,5 dolaru. Tlak konkurence malí zemědělci ustát nedokázali a nakonec vydělaly jen velké firmy.

Špatnou pověst palmy olejné se regionální vláda v Chiapasu rozhodla vylepšit znovu v roce 2008, s výraznou podporou Evropské unie. Ta se totiž měla stát hlavním odběratelem tzv. agropaliv. Vedlejším výstupem těchto jistě chvályhodných snah bylo odlesnění 80 % (z 220 tisíc hektarů) pralesů při hranicích s Guatemalou a devastaci okrajů biosférické rezervace Montes Azul. A také otrava vodních zdrojů pro 11 000 obyvatel v regionu pesticidy. Přímá vládní podpora pěstování palem pak na čas kvůli korupčním skandálům ustoupila, ale v roce 2010 už Mexiko jako celek produkuje 79 000 tun palmového oleje a letos 140 000 tun. A brzy to bude mnohem víc.

Kdo je další na řadě?

Po Chiapasu, který je už na jednotlivé plantáže rozparcelovaný, teď hodlá do rozjetého vlaku obchodu s biopalivy z palmového oleje vstoupit i stát Campeche. Mexiko totiž přislíbilo rozšíření plantáží o 100 000 hektarů, a prakticky celé tohle rozšíření se má soustředit právě do Campeche. „Z Tabasca, Chiapasu a Campeche se do dalších let má stát středoamerický palmový koridor,“ komentuje vládní záměr León Ávila, inženýr agrotechnologie. „Jednotlivé produkční společnosti na to dost agresivně reagují a s podporou vlády tu dochází k masivnímu záboru půdy.“ Konflikt s místními obyvateli a se přitom neočekává. Proč?

Za oběť novým plantážím totiž padnou hlavně místní tropické mokřady a pralesy, tedy místa, která „patří státu“ a zemědělci na nich dříve nikdy nehospodařili. Stát Campeche byl přitom až doteď mexickou ochranářskou jedničkou: žádná jiný mexický stát nedisponoval tak velkou rozlohou (současně chráněných) pralesů, jako Campeche. Ohniska rozvoje nových plantáží se mají nacházet kolem měst Calakmul, Candelaria, Palizada, Carmen a Escárcega. Ty všechny ale těsně přiléhají k pralesům.

Pralesní koridor nahradí palmový

Kácením zrušených rezervací, aby se udělalo místo pro plantáže, tak může být nepřímo ohroženo až 723,000 hektarů „druhého dosud největšího pralesního komplexu ve střední Americe“. Kromě likvidace nenahraditelných biotopů pro vzácné a ohrožené druhy se Ávila obává také masivního znečištění vodních zdrojů, poklesu hladiny podzemní vody (v sousedním Chiapasu došlo během palmového boomu ke snížení o 30 metrů). „Přitom představa, že unikátní chráněné oblasti Términos nebo Laguna přežijí v těsném sousedství palmových plantáží je lichá,“ říká Ávila.

„Velké plantáže palem olejných by představovaly problém všude, ale tady bylo vybráno to opravdu nejhorší možné místo. Vláda prostě rozhodla, že se tu budou zřizovat plantáže, protože je tu majoritním vlastníkem půdy a hrozí tu minimální konflikt. Místní zemědělci se na plantáže těší, protože za nimi vidí byznys. A ochránců přírody, akademiků, domorodých komunit, těch se nikdo neptal.“