National Geographic představil seriál o místech s unikátní biodiverzitou
Podle různých vědeckých odhadů žije dnes na Zemi tři až sto milionů druhů rostlin, živočichů a mikroorganismů, píše v úvodu celé série biolog Edward O. Wilson. Taková druhová rozmanitost, tedy biodiverzita, však "není po zemi a v moři rozprostřena rovnoměrně. Její velká část je soustředěna na relativně malém množství korálových útesů, lesů, savan a dalších přirozených prostředí, která jsou rozeseta po všech kontinentech," pokračuje Wilson. "K nejvzácnějším z těchto jedinečných oblastí patří tzv. horká místa, která biologové zaměření na ochranu přírody popisují jako přírodní prostředí, jež obsahuje výjimečně velké množství ohrožených druhů, které se nenacházejí nikde jinde na světě," vysvětluje Wilson, profesor přírodních věd na Harvardově univerzitě, jenž se biodiverzitou obsáhle zabýval v knize The Diversity of Life (česky Rozmanitost života, Nakladatelství Lidové noviny 1995).
S označením horká místa přišel v roce 1988 ekolog Norman Myers, když popisoval extrémně ohrožené oblasti, které obsahují velké počty endemických druhů a jejichž ochranu považoval z globálního hlediska za nejnaléhavější. Společně s prezidentem organizace Conservation International Russellem Mittermeierem pak zjistili, že více než třetina známých suchozemských druhů rostlin a obratlovců se tísní na méně než dvou procentech pevninského povrchu Země. Později Myers, Mittermeier a s nimi více než sto dalších odborníků rozpoznali a popsali horká místa na každém kontinentu s výjimkou Antarktidy. "Neopíráme určování horkých míst o tygry nebo gorily, ale o celé ekosystémy," říká Myers a dodává, že právě na tyto oblasti by se měla zaměřit pozornost organizací podporujících ochranu přírody.
25 horkých míst, které si pro svůj přehled vybral National Geographic - například Karibik, střední Chile, atlantické pobřeží Brazílie, deštné pralesy západní Afriky, oblast Středozemního moře, Kavkaz, Madagaskar, Filipíny, Nová Kaledonie, jihozápadní Austrálie nebo Nový Zéland, se rozkládá na 1,4 procenta zemské souše, přitom však hostí 44 procent druhů rostlin a 35 procent druhů ptáků, savců, plazů a obojživelníků. V indickém Západním Ghátu a na Srí Lance je takto jedinečných kolem 1400 druhů rostlin, 90 druhů obojživelníků, 89 druhů plazů, 17 druhů ptáků a 23 druhů savců, mezi nimi třeba makak lví (macaca silenus) nebo tahr jihoindický (hemitragus hylocrius).
Všechna horká místa mají společné jedno - jsou ohrožena činností člověka. "Jejich stav je jasným důkazem smrtelného vlivu člověka na přírodu," říká Wilson. "Pokus o jejich záchranu je světélkem naděje," uzavírá.
reklama
