Nemocniční odpad, nikoliv roušky. Plastová pandemie má trochu jiný původ

Nejviditelnější součást problému nemusí být vždy ta nejpalčivější. Jednorázové roušky, hygienické masky a respirátory, povalující se na ulicích a plážích, jsou možná tím nejpatrnějším projevem odpadů, spojených s pandemií covid-19. Jak ale upozorňuje aktuální studie, horší situace panuje kolem ostatního nemocničního odpadu, vytrvale unikajícího do životního prostředí.

Podle expertů z univerzity v Nankingu si od počátku pandemie zatím našlo cestu do světových oceánů okolo 1,56 miliard kusů jednorázových ochranných pomůcek. Což už vypadá jako slušná ekologická katastrofa. Dohromady ale tato nálož odpadů, vážící 5460 tun, bledne před 26 000 tunami dalších jednorázových zdravotnických pomůcek, rukavic, injekčních stříkaček, obalů od infuzí, plastových obalů léčiv, zástěn a prostěradel, jež se v oceánech zabydlely též.

Nemocnice produkují víc odpadů než e-shopy

„V současnosti pochází většina plastových odpadů na světě z odpadních materiálů produkovaných zdravotnictvím,“ říká Yiming Peng, hlavní autor studie. „Jejich množství v současnosti přesahuje objem odpadů z obalového materiálu, produkovaných internetovými e-shopy a zasilatelskými službami. Globálně.“ Přesněji, nemocnice celého světa nyní produkují kolem 8 milionů tun plastových odpadů, z nich oněch 26 000 tun končí v moři. Příspěvek znečištění daný osobními ochrannými prostředky je tedy výrazně skromnější, než by se na první pohled mohlo zdát. Regionálně je pak tato zvýšená produkce nemocničních odpadů patrná právě v současných epicentrech pandemie, kde zvýšená koncentrace nemocničních odpadů nahrává neúplnému nebo nesprávnému nakládání.

Studie se přitom opírá o průzkum a modelování 193 zemí světa. A kromě osobních ochranných pomůcek zahrnuje i jednorázové plasty využívané v rámci civilních hygienických opatření (plastové sáčky na ruce v obchodech, hygienické plastové rukavice) tak i plastové odpady z osobních testovacích sad. Ty se ovšem podílí na globální produkci pandemických odpadů jen 4,7 % a 0,3 %. Masky, roušky a respirátory tvoří globálně 7 %, nemocniční odpad pak 87 %. „Původně jsme se sami domnívali, že osobní ochranné prostředky budou tím největším problémem, ale tak tomu prostě není,“ dodává Yanxu Zhang, spoluautor studie. „Nemocnice jsou těmi aktuálními hot-spoty, horkými místy produkce odpadů.“

Problém pramení v Asii, odpady přináší především tři řeky

Ze studie lze vyčíst i to, které země jsou největšími producenty těchto nemocničních odpadů, a často i největšími „přispěvateli“ pandemických plastů do oceánů. Jde vesměs o rozvojové země, kde zaznamenávají velký počet nakažených, a ještě zde nejsou dostupné vakcíny. Neplatí to univerzálně: 72 % veškerých pandemických plastů do oceánů dodávají státy Asie (ačkoliv v současnosti „řeší“ jen 30 % světových pacientů). Evropa se na příspěvku znečištění podílí 11 %, sever Ameriky jen 1,9 %. Tepny největšího vnosu nemocničních odpadů do oceánů nyní probíhají ústími řek Šatt al-Arab v Iránu, Indus na indicko-pákistánském pomezí a čínskou Jang-c'-ťiang.

Osobní ochrana i osobní odpovědnost za správné nakládání s použitými ochrannými pomůckami, vážícími několik gramů, je pochopitelně záležitost jednotlivců. Ale odpovědnost je třeba vymáhat i tam, kde v současnosti vznikají stovky tun plastových odpadů. „Jednorázové ochranné pomůcky jsou sice na plážích nejviditelnějším projevem pandemie, ale jimi produkovaný odpad je pouhou frakcí,“ uzavírají badatelé.

---

reklama

---