Krvelační racci u argentinského pobřeží ohrožují velrybí mláďata

Do klidných vod okolo poloostrova Valdés u pobřeží argentinské Patagonie každoročně připlouvají tisíce obrovitých velryb jižních, které se zde páří a přivádí na svět mláďata. Na tyto kytovce, jenž dosahují délky až 17 metrů, je krásný pohled, obzvlášť když jim po boku plují jejich drobnější potomci. Pokud se ale za velrybami vydáte, naskytnout se vám může i pohled, ze kterého se vám bude převracet žaludek naruby, píše list The New York Times.

Už více než 50 let se k poloostrovu slétávají také racci jižní, kteří nemilosrdně klovou do každé velryby, která se jen odváží pro nádech vyplout k hladině. Ptáci si pak pochutnávají na jejich kůži a tuku, jenž velrybám vyrvávají ze hřbetu. V posledních desetiletích se obtěžování ze strany racků stupňuje a je tak závažné, že způsobuje předčasný úhyn velrybích mláďat, uvádí odborníci ve studii zveřejněné v odborném časopise Biology Letters.

Je známo, že racci jižní a další mořští ptáci občas uloupí mořským savcům masitou stravu (a někdy je dokonce připraví o oční bulvy). Zmíněná studie ale ukázala, že v posledních desetiletích vzrostl počet mláďat velryb jižních, která uhynou předtím, než dosáhnou prvního roku života. Zároveň se u nich zvýšil počet a závažnost zranění způsobených racky.

"Je to smutný pohled," říká Macarena Agrelová, mořská ekoložka z univerzity v brazilském státě Santa Catarina (UFSC) a autorka studie.

Velryby jižní a racci jižní žijí bok po boku už dlouhou dobu, jejich soužití ale nabralo bizarní směr v 70. letech minulého století. Do té doby se zdálo, že opeřencům ke spokojenosti postačí živit se kůží, která se z velryb přirozeně olupuje. Není jisté jak a kdy, ale jednoho dne si racci uvědomili, že více potravy získají přímo ze zdroje. Tuto znalost si od té doby předávají z generace na generaci.

"Útoky jsou opravdu bolestivé a způsobují velké, hluboké rány, zejména na hřbetech mladých velryb," uvádí Mariano Sironi, spoluautor studie a vědecký ředitel argentinského Institutu pro ochranu velryb (ICB). Zatímco některá klovnutí jsou malá, v "nejextrémnějších případech mohou rozsáhlé rány pokrývat velkou část hřbetů mláďat a mohou být až metr dlouhé i větší," říká Sironi.

Ptáci zpočátku útočili i na dospělé velryby, ty ale s postupem času změnily způsob, jakým se vynořují na hladinu. Hřbety nyní prohýbají tak, že jim z vody kouká jen hlava. Malé velryby to ale nedokážou. Ustavičné útoky nejenomže nedospělým velrybám jižním působí bolestivá zranění ale také narušují jejich odpočinek a kojení. To společně s dalším stresem vede k tomu, že předčasně hynou.

Po analýze tisíců zaznamenaných pozorování a leteckých snímků z let 1970 až 2017 vědci zjistili, že počet zranění, která utrpěla mláďata velryb jižních u poloostrova Valdés, se za poslední dvě desetiletí zvýšil přibližně desetkrát.

"Je docela překvapivé, že obtěžování ze strany racků má dopady na populaci velryb," říká biolog Matthew Leslie z americké geologické služby USGS, který se na studii nepodílel.

Populace velryby jižní, která byla kdysi na pokraji vyhynutí, se po zákazu jejího lovu v roce 1935 dokázaly zotavit. I nadále je ale podobně jako u téměř všech dalších velryb ohrožuje úbytek zdrojů potravy, rybářské náčiní a lodě.

"Pro tyhle velryby je to jako smrt tisíci řezy a racci jsou jeden další řez," říká Leslie.

Autoři studie uvádějí, že za příkoří patagonských velryb může částečně člověk. Poukazují na špatně spravované skládky a odpad z rybářských lodí, který zvyšuje populaci racků jižních. "Doufáme, že předložením vědeckých důkazům o tom, jaký mají útoky racků vliv na životy velryb, lidé změní své chování a budou se více zajímat o nakládání s odpadem," dodává Sironi.

---

reklama

---