Ochrana přírody: Regulace řeky povodni nezabrání
Velké úpravy říčního toku Vltavy probíhaly v Praze od počátku dvacátého století až do začátku třicátých let. Několik menších ostrovů bylo tehdy odstraněno a pomocí hrází byl stabilizován jeden velký nazvaný Velké Benátky neboli Štvanice. V roce 1928 došlo k zasypání bočních koryt řeky v Libni a vytvoření zcela nového prostoru pro vodu mezi Štvanicí a Podbabou. Tím se zkrátil tok Vltavy a řeka se odchýlila na západ od svého původního průběhu. Mělo se tak zamezit zátopám v oblasti Libně i Karlína. Právě ten byl v roce 2002 zatopen zpětnou vlnou jdoucí od nového koryta. I když bylo nové koryto zbudováno před dlouhou dobou a zřejmě se od té doby zaneslo, poukazuje tento případ na problematiku nabízených technických řešení a skutečného chování při extrémních situacích.
 |
||
| Povodně v roce 2002 v Praze, Palmovka - Libeň. | ||
| Foto: Jan Šatoplet/EkoList
|
Ihned po opadnutí velké vody se ukázala řeka ve své původní podobě. Jedno hlavní řečiště s celou řadou dalších mělčích koryt oddělených dlouhými, táhlými ostrůvky. Nerovné břehy, jejichž celková délka byla téměř trojnásobná oproti regulovanému stavu, tvořené hlubokými zátočinami i mělkými tůňkami, řada ostrůvků a kos z písku a štěrku. Proud vody na mělčinách a pobřežních výspách pomalu plynul, jinde naopak nabíral prudce rychlost či se vracel v protiproudu proti hlavnímu toku. Široká plocha nivy skýtala nejrozmanitější stanoviště pro ryby, rostliny i hmyz. Mělčiny byla obsazeny divokými kachnami a volavkami, padlé stromy se staly domovem kormoránům.
Jenže potom nastoupily soukromé firmy, které většinu pozitiv přinesených povodní zase zničily. Jak v roce 1997, tak i v roce 2002 došlo k regulaci toku i v místech, kde jsou jakékoli úpravy zbytečné, jen proto, že správci toku dávají přednost upravenému, geometrizovanému řečišti. Společnosti jsou placené od délky úprav a byly by samy proti sobě, kdyby maximálně nevyužily nabídnuté zakázky. Přirozená revitalizace, jež přinesla zpestření koryta mělčinami a boční erozí formovanými břehy, byla zahnána zpět buldozery, které zahrnuly nerovnosti a břehy byly dosypány do lichoběžníkového profilu.
V Praze se při povodni zjistilo, že voda pod tlakem sloupce vody, ještě zesíleným rychlostí proudu, vnikala do spár tenkých pouhé 2-3 mm. Dostala se mezi panely betonového koryta a pod ním vymílala volný prostor, do kterého se celá nová konstrukce zřítila. Na říčce Klabavě voda dokázala manipulovat s deskami z litého betonu o velikosti 4x4 metry a váze 14 tun. Vytrhala je z řečiště a po několika desítkách metrů je úhledně složila jako balíček karet. Stavební organizace, které vydělávají na úpravách řeky s myšlenkou, že tím zabrání velkým škodám způsobených další povodní, se již sto let tváří stejně sebejistě. Nicméně obecně slibují mnohem víc, než mohou splnit.
Podle článku Václava Cílka, Ochrana přírody 5, 01. 06. 2004.
reklama
