Ohrožený bonobo a prase vetřelec
„Kongres Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) je taková ochranářská olympiáda, na které se předvádí, co se v ochraně přírody na celém světě děje,“ charakterizuje listopadové setkání v Bangkoku David Vačkář z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK), který se ho zúčastnil. V Thajsku jednaly různé komise IUCN a sešlo se tam i tzv. Světové ochranářské fórum, v jehož rámci se konalo přes 500 různých seminářů, přednášek a besed. Na závěr se konalo i vlastní setkání členů IUCN, během kterého byly schvalovány všemožné rezoluce. „Ty sice nemají právní závaznost, často ale udávají ochranářské standardy a ukazují, jakým směrem by se ochrana přírody měla ubírat,“ vysvětluje David Vačkář. IUCN tak upozornil například na přelovení světových oceánů, přílišnou závislost na fosilních palivech (z 240 miliard dolarů, které se ve světě každý rok věnují na podporu výroby energie, jich jen 4 % směřují na podporu energie z obnovitelných zdrojů) a vyzval k moratoriu geneticky modifikovaných organizmů.
 |
|
| Bonobové. | |
| Foto: (c) WWF-Canon/Martin HARVEY
|
Stále rovněž sílí tlak na spojení přírody se soukromými penězi. Nejde přitom jen o snahu získat od soukromých firem a osob peníze na ochranářskou činnost, ale i o oceňování služeb, které ekosystémy poskytují. Ochranáři zdůrazňovali, jak vysokou hodnotu pro lidstvo zachované přírodní prostředí má. Pro některé oblasti i spočítali, kolik svým obyvatelům vynášejí – například lesy v kambodžském Sekongu dávají každé domácnosti v oblasti jídlo a lesní „produkty“ v hodnotě 398–525 dolarů ročně. Průměrný příjem v oblasti se přitom pohybuje kolem 120 dolarů. „Jde vlastně o vytváření trhu pro biodiverzitu. Zatím ji chráníme spíš legislativně. Pokud ale bude mít i nějakou tržní hodnotu, budou lidé víc motivováni přírodu chránit,“ vysvětluje tyto snahy David Vačkář.
U příležitosti kongresu ochranáři představili světu nejen tradiční Červený seznam ohrožených druhů (letos jich je na seznamu 15 589), ale i přehled sta invazních druhů, které nejvíc ničí životní prostředí. Jde o druhy, které z jejich původního prostředí člověk někam zavleče. V novém prostředí už nemají své přirozené nepřátele a zároveň mohou mít nějakou výhodu proti ostatním druhům. Díky tomu se začnou nad míru šířit. Terminologie v angličtině si moc neláme hlavu s vědeckou nestranností a názorně napovídá, co jsou zač – druhy se nazývají invazní nebo také vetřelci (anglicky aliens). Jestli si vybavíte sliznaté potvory z filmu Vetřelec, bude vám ještě jasnější, co si o nich ochranáři myslí. V ČR je jako nebezpečná invazní rostlina znám třeba bolševník velkolepý, v první stovce „vetřelců“ ale najdeme staré známé hlavně mezi savci. Propracovala se tam nejen předpokládaná myš domácí, ale i kočka, koza, kapr nebo krysa. Mezi špičkové „vetřelce“ patří i divoké prase, liška obecná, králík divoký či jelen lesní.
Špatné zprávy o bonobech
Dnes, tedy dva týdny po skončení kongresu, který přinášel jedno varování za druhým, přidal svá zjištění Světový fond na ochranu přírody. Jediným státem na světě, kde bonobové volně žijí(jen pro zajímavost – sekvence DNA bonobů jsou bližší lidem než gorilám), je Demokratická republika Kongo, zmítaná vleklou občanskou válkou. V zemi v roce 1970 vznikl národní park Salonga, který se měl stát vůbec nejrozsáhlejším nerušeným územím, kde bonobové žijí. Na základě šetření právě v tomto parku ovšem vědci došli k závěru, že jich je na světě podstatně míň než odhadovaných 50 tisíc. Jen v malé části našli vůbec nějaké známky pobytu lidoopů, zato upomínky na přítomnost lidí a pytláků nacházeli velmi často. Celý průzkum bude dokončen až na začátku příštího roku. „Pokud je to ale v parku Salonga tak špatné, můžeme předpokládat, že bonobové se ocitli v kritickém stavu,“ řekl Peter J. Stephenson z WWF.
Chránit druhovou pestrost se na svém území snaží i Česká republika. Proto vzniká národní Strategie ochrany biologické rozmanitosti. David Vačkář z AOPK je jedním z jejích koordinátorů. Strategie se bude samozřejmě věnovat i ochraně konkrétních ohrožených druhů, to je ale jen malá část z cílů, které si klade. Měla by být dokumentem, který se biodiverzitě věnuje ze všech stran. Proto se v ní bude hovořit nejen o záchranných programech, ale i třeba o genetické bance, o vztahu mezi biodiverzitou a ekonomikou, o invazních druzích nebo o ukazatelích, kterými bychom mohli přírodní pestrost „měřit“. „Potřebujeme, aby se k biodiverzitě začalo přistupovat mezisektorově. Ohledy na biologickou rozmanitost by měly být zapracovány i ve strategických dokumentech jiných ministerstev. Dnes k tomu úředníci nemají podklady a právě ty by jim Strategie ochrany biologické rozmanitosti měla poskytnout,“ vysvětluje David Vačkář. Vláda by se strategií měla zabývat příští rok na jaře.
Česká republika patří obecně mezi země se středně vysokou biodiverzitou. V ČR žije jen několik druhů, které jsou z celosvětového hlediska ohrožené (jde například o raroha velkého). Druhů, které z území mizí, je však daleko víc, třeba motýl hnědásek chrastavcový už v ČR žije na jediném místě *). Ohrožené ale nemusejí být jen druhy na pokraji přežití. Existuje i jejich relativní ohrožení. „Vezměme si vrabce,“ říká David Vačkář. „Těch je ještě stále vysoký počet, ale v poslední době jich ubyly desítky procent. Bezprostředně ohrožení nejsou, ale nadějné to také není.“
V případě živočichů mají naše kriticky ohrožené druhy často nedaleko za hranicemi životaschopné populace (třeba medvěd na Slovensku). Pokud bychom však přišli o nějakou rostlinu, situace by byla trochu jiná. „Když u nás vyhyne drop, tak ten samý druh žije v Maďarsku a je to v pohodě. U květin je to jiné v tom, že jde evidentně o odlišné genetické typy,“ říká rostlinný sociolog Jiří Sádlo z Botanického ústavu Akademie věd.
IUCN – je vůbec největší ekologickou organizací na světě. Sdružuje 81 států, 114 vládních agentur, přes 800 nevládních organizací a přibližně 10 000 vědců ze 181 zemí.
*) Omluva autora - při uvedení tohoto údaje jsem vycházel z rozhovoru s jedním ochranářem a informaci jsem si neověřil. Biologové ale našli lokalit hnědáska chrastavcového v ČR mnohem víc. Podrobnější informace najde zájemce například v časopisu Živa 2/2004, str. 76–78.
reklama
